Divadlo v Dlouhé uvedlo inscenaci na motivy knihy ukrajinsko-běloruské spisovatelky Světlany Aleksijevičové

Hostující slovenský tým připravil pro pražské Divadlo v Dlouhé inscenaci Konec rudého člověka. Na motivy knihy nositelky Nobelovy ceny a zastánkyně lidských práv, ukrajinsko-běloruské spisovatelky Světlany Aleksijevičové hru napsal Daniel Majling. Autorka vedla mnoho rozhovorů s obyvateli postsovětského Ruska a nabízí sondu do společnosti, která věřila v socialismus více než jiná, kde autoritářský vůdce má většinovou podporu obyvatel a 70 procent Rusů považuje diktátora Stalina za velkého muže. Inscenace dnes měla premiéru.

Divadlo mělo titul v plánu už sezonu minulou, ale covid-19 způsobil jeho přesun téměř o rok. V době premiéry se tato tragikomická sonda do duše ruského člověka dostala kvůli ruské invazi na Ukrajinu do zcela jiných souvislostí. V divadle se dnes večer návštěvníci také jako na mnoha dalších místech v Česku skládali na jednu ze sbírek na pomoc Ukrajině, v prosklené kasičce byly dnes tisíce korun.

V inscenaci slovenského režiséra Michala Vajdičky hrají Jan Vondráček, Johanna Tesařová, Tomáš Turek, Magdalena Zimová, Jan Sklenář, Štěpánka Fingerhutová či Pavel Neškudla.

Prozaička a novinářka Aleksijevičová se narodila v roce 1948 na Ukrajině, vyrůstala však v Bělorusku. Po studiích se věnovala žurnalistice. Za své postoje se brzy znelíbila režimu a musela zemi v roce 2000 opustit, našla útočiště v Paříži a Berlíně. Byla stoupenkyní běloruské opozice, po prezidentských volbách v roce 2020 se stala členkou koordinační rady, kterou vytvořila tamní opozice s cílem zajistit předání moci od režimu autoritářského prezidenta Alexandra Lukašenka. Poté, co jako jediná členka vedení rady zůstala při potlačování protestů proti Lukašenkovi na svobodě, zemi opustila.

Její kniha, která se stala podkladem divadelní hry, se jmenuje Doba z druhé ruky: Konec rudého člověka. Popisuje systém, který měl vést k ráji na zemi a trvat navěky, ale zhroutil se; místo svobody nastal hon za penězi, místo demokracie chaos, místo spravedlnosti zuřivý boj oligarchů s žebráky. A lidé velmi rychle zatoužili po silném vůdci, který nastolí pořádek.

Aleksijevičová to vše vypráví skrze příběhy obyčejných lidí, s nimiž mluvila. Píše o životě „rudého člověka", o tom, co formovalo jeho myšlení v Sovětském svazu, ale i ve východní Evropě. Na základě příběhů napsal Majling hru sledující osudy jedné privilegované komunistické rodiny v letech 1989 až 2003. Její život ovlivňují historické zkušenosti, frustrace ze ztracené moci, nepochopitelný sentiment a kult sebeobětování ve jménu idejí. Hra vypráví o rudém či sovětském člověku, a ptá se, zda vůbec lze dnes mluvit o jeho konci.

Aleksijevičová napsala několik knih se silnými příběhy, jako jsou černobylská havárie, druhá světová válka či válka v Afghánistánu. Režisér Vajdička uvedl, že nápad na adaptaci Konce rudého člověka dostali s Majlingem v době, kdy Rusko anektovalo Krym. „S mrazením jsme si uvědomili, že to, že jsme svobodní a v srdci Evropy, je velmi křehká věc a nikde není řečeno, že se rok 1968 nemůže vrátit. Ponor do východního myšlení je pro nás velmi podstatný," uvedl.

https://www.divadlovdlouhe.cz/