Divadlo Viola uvede v obnovené premiéře inscenaci Miluji – proklínám

Inscenace hry Tomáše Vondrovice MILUJI-PROKLÍNÁM měla premiéru v roce 2009 a na repertoáru divadla byla do konce sezony 2012. Pro velký divácký úspěch a zájem se uskuteční 24. ledna 2014 ve 20:00 její obnovená premiéra. V novém obsazení hrají: Máša Málková a Tomáš Petřík.

Sapfó a Catullus — dva nejslavnější lyričtí básníci Antiky. O jejich „civilních" životech se toho ví pramálo. Dva příběhy vášnivé lásky jsou proto především legendou, v níž se mísí božské s lidským, dvě součásti jediného tématu, dvě poloviny milostného vztahu, sklenutého přes staletí.

Sapfó, kterou Platón nazval „desátou Múzou", se narodila zřejmě kolem roku 630 př. Kr. na krásném ostrově Lesbu. Pocházela z vysoké aristokratické rodiny, zúčastnila se bojů proti tyranu Pittakovi, později stála v čele – dnes říkáme „kroužku" vybraných dívek, které vzdělávala v umění básnickém, kultovním i víře.
Pro společenství těchto dívek psala Sapfó většinu svých básní, často na počest a pro slavnosti bohyně Afrodíty a lásky jako takové. Zde se také patrně počíná legenda (často pomlouvačná) o její „lesbické" lásce k dívkám, ve skutečnosti nedoložené.
Záhadný je i její vztah k Alkaiovi z Mytilény, zakladateli řecké lyriky. Někteří mají za to, že se o ni slavný básník, bojovník a krásný muž, marně ucházel, jiní se přiklánějí k názoru, že naopak on byl její vysněnou a nenaplněnou životní láskou. A krásná starořecká váza, na níž jsou společně zpodobněni, nic neprozradí...
Oba se — zhruba po půl tisíciletí — stali mocným zdrojem inspirace Gaiu Valeriovi Catullovi, nejvýznačnějšímu lyrikovi starého Říma. Ten jejich básně skvěle překládal, parafrázoval a navazoval v mnohém na jejich tvorbu.

Také slavný básník Catullus pocházel z vynikající rodiny — tentokrát z Verony. Žil v letech 87–54 př. Kr., zemřel tedy mlád. Znal dokonale řecké a helénistické básnictví, krom vlastní lyriky a satirických politických veršů, zaměřených především proti Caesarovi (těžko tu přehlédnout symetričnost právě s Alkaiem a jeho vztahem k tyranu Pittakovi), psal vynikající přebásnění starých témat a básně na mytologická témata.
Proslul však především svou vroucí, nešťastnou a hořkou láskou ke krásné Lesbii. Tak nazýval (jistě ne náhodou) svou osudovou milenku, „femme fatale", která se ve skutečnosti jmenovala Clodia Pulchra a byla provdána a navíc též pověstná nejen svou krásou, ale i věru neřestným životem.
Právě ona Catulla inspirovala k nejkrásnějším, něžným i prudkým milostným veršům. Ji srovnával s básnířkou Sapfó z ostrova Lesbu, zatímco on sám jako by v mnohém navazoval na verše Alkaiovy...

Toto tedy jsou prameny, nad nimiž jsme se zamýšleli při dramaturgické přípravě titulu pro pražskou Violu. Nechtěli jsme se opírat pouze o verše tří slavných básníků, jejichž osudy, tak výrazné, dnes už bohužel většině lidí mnoho neřeknou. Chtěli jsme jejich lásky a vášně dnešnímu divákovi znovu přiblížit — a nechtěli jsme jít cestou „naučného pořadu".

Zvolili jsme proto formu dvou částečně čtených, částečně inscenovaných dialogů (ostatně žánr „literárního dramatu" patří k dobrým tradicím českého divadla již od časů Hillarových, či salónů první republiky). Ty spolu s básněmi tvoří dvě součásti jediného tématu, dvě poloviny jednoho milostného vztahu, sklenutého přes staletí.
Vždyť slavný Alkaios, pro jehož lásku krvácí srdce Sapfó, jako by v převtělení v Catulla poznával hoře lásky v opačném gardu; jako by se milostné role prohodily a příběh srdcí se uzavíral až po prožití dalšího života o mnoho let, ba staletí později...

Literárním základem, z nějž jsme motivicky vycházeli, se krom básní Sapfó, Alkaia, Catulla a dobové řecké lyriky, stal jeden román a jedno drama.
Román E. Jongové Desátá Múza nám poskytl motiv a živnou půdu pro interpretaci vztahu Sapfó — Alkaios. Dramatu J. Vrchlického Pomsta Catullova pak vděčíme za některé dialogické pasáže, zpřítomňující citový souboj Catulla s Lesbií. Zbytek je fantazie, legenda...
Tomáš Vondrovic