Divadlo známého ruského dramatika se stěhovalo kvůli mafii
Jekatěrinburg (Rusko) 3. října (zpravodajka ČTK Martina Vašíčková) - Nikolaj Koljada je jeden z nejznámějších ruských divadelních autorů současnosti. Přesto se do jeho vlastního divadla v uralském Jekatěrinburgu vejde jen 48 diváků, neteče v něm voda a herci mají mizivé platy. Do zanedbané dřevěné budovy se jeho Koljada-těatr musel přestěhovat po dvou letech sporů s jekatěrinburským mafiánským podsvětím o původní prostory v centru města.
"Pomohl nám místní starosta i gubernátor. Město si naší práce váží, dostáváme ocenění v Rusku i v cizině. Tak nám dali na výběr - protiletadlový kryt na sídlišti nebo tenhle dřevěný dům," popsal ČTK situaci Koljada. První představení v provizorních podmínkách nové budovy sehráli Koljadovi herci počátkem září, předtím dva měsíce dům z přelomu století renovovali. S prací stále nejsou hotovi. "Je to velmi těžké. Nebyla tu elektřina, voda, topení. A jsme závislí na kase, máme velmi málo peněz," uvedl dramatik.
V uplynulých dvou letech sídlilo jeho divadlo na Leninově třídě, hlavní městské ulici. Místní "bandité", jak je Koljada označuje, se ale rozhodli, že na místě současného divadla bude noční klub. "Drželi jsme hladovku, spali na asfaltu, ale vyhrožovali, že nás zastřelí," vypráví divadelník, jehož divadlo dává práci 43 lidem, dvacítka z nich jsou herci. Ti každý měsíc dostanou mezi třemi a pěti tisíci rubly (asi stejně korun).
"Platy jsou to malé, vyděláváme jen na prodaných vstupenkách. V minulých prostorách jsme měli pořád plno. Teď bude složité tamní energii přenést sem, znovu přilákat diváky," míní Koljada. Jméno jeho divadla má ale dobrý zvuk, představení několikrát dostala ruské ocenění Zlatá maska a známá jsou i ve světě. Minulý týden vystupoval Koljada-těatr na slovenském festivalu Divadelní Nitra. "Hráli jsme dvakrát v Nitře a jednou v Trnavě. Z Česka tam bylo například Národní divadlo z Prahy. Teď se chystáme do německého Düsseldorfu. Jezdíme jen tam, kde nám zaplatí cestu, hotel, kapesné i honorář. Jinak bychom si to nemohli dovolit," podotkl dramatik.
Koljada, který napsal okolo 90 divadelních her, spočetl, že v současnosti se ve světě hraje asi 45 jeho kusů; přesný přehled prý už ale ztratil. V Praze uvádí Švandovo divadlo jeho hru Slepice. V poslední době už příliš nepíše, má mnoho práce s vedením vlastního divadla.
"Jsme alternativní divadlo, které má za cíl podporovat současnou dramatickou tvorbu z Uralu. Chci, aby se mí žáci stali známými, proto dáváme jejich hry," říká autor a učitel dramaturgie. Mezi jeho studenty patří například Vasilij Sigarev, jehož představení Plastelína či Černé mléko znají i čeští diváci.
"Naše akademická velká divadla často nemají žádný plán, nevědí, proč existují," popsal situaci ruského divadla Koljada. Kamenná divadla s nákladnými inscenacemi pak prý často paradoxně závidí malým scénám, která se potýkají s existenčními problémy. "Mají 800 míst v sále, dekorace za statisíce a nikoho to nezajímá. Vrtá jim hlavou, proč my ceny dostáváme a oni ne," poznamenal.
Alternativní podoba, kterou dalo Koljadovo divadlo Revizorovi Nikolaje Gogola, ale jedno kamenné divadlo velmi pobouřila. "Přijeli jsme do Blagověščensku a oni nevěděli, že na scéně používáme tunu bahna. Tam se po jevišti chodilo snad v bačkůrkách. Jejich ředitelka seděla v carské lóži a plakala, že 132 let vydrželo jeviště čisté a teď tam herci do bahna sázeli cibuli," smál se Koljada. Definitivní roztržkou s blagověščenským divadelním stánkem pak byl fakt, že při mytí po představení dokázali jeho herci ucpat zastaralou místní kanalizaci.
Koljada se do Jekatěrinburgu přistěhoval v 15 letech z Kazachstánu, později žil rok a půl v Německu, nejprve na stipendiu a pak jako herec v Hamburgu. V poslední době žije, tvoří a učí v metropoli na Urale. "Mám moc práce, málo peněz a skvělý kolektiv v divadle," zhodnotil svou situaci.
vas ank
