Do Národního divadla se vrací opera Così fan tutte
Premiéry nového nastudování slavné opery W. A. Mozarta Così fan tutte (Takové jsou všechny aneb Škola milenců) proběhnou ve Stavovském divadle 23. a 25. ledna 2010. Inscenační tým pod vedením česko-slovenského režiséra Martina Čičváka a dirigenta Roberta Jindry se držel originálního italského textu a jeho cílem je současným divadelním jazykem vyzdvihnout a přiblížit Mozartovu důmyslnou rafinovanost, smysl pro ironii i psychologickou hloubku pohledu do stále proměnlivého lidského nitra.
„I když se dějová zápletka zdá jako vystřižená z lechtivého kusu commedie dell´arte, Mozartova opera stojí na základech velké evropské literatury – především Ovidiových Proměn a Ariostova Zuřivého Rolanda, ale najdeme v ní mnoho společného i se Shakespearem či Marivauxem. Autor libreta, Lorenzo Da Ponte, byl velmi vzdělaný dobrodruh a obojí je v tomto díle zastoupené vrchovatou měrou: literární poučenost i libertinská drzost. Mozartova a Da Ponteho opera je podobenstvím o tom, že člověk je ve skutečnosti vždycky trochu jiný, než si sám před sebou připouští...,“ konstatuje dramaturg opery Národního divadla Ondřej Hučín. Podle něj v hořce ironické opeře Così fan tutte najdeme vše – od jemného a dojemného humoru přes grotesku, dramaticky vypjaté scény až po teskně ztišené momenty.
V alternacích hlavních ženských úloh se představí maďarská sopranistka Csilla Boross, přední sólistka opery Národního divadla Marie Fajtová a Pavla Vykopalová coby Fiordiligi, role Dorabelly se zhostí estonská mezzosopranistka Annely Peebo a polská pěvkyně Katarzyna Kuncio. O roli Ferranda se podělí Jaroslav Březina a Aleš Briscein, o Guglielma pak Adam Plachetka, Jiří Hájek a Svatopluk Sem. Úlohu pletichářské Despiny nastudovaly Kateřina Kněžíková a Lenka Máčiková, její mužský protějšek, pokušitele Dona Alfonsa, pak Peter Mikuláš, František Zahradníček a Martin Gurbal´. Nejbližší reprízy proběhnou v termínech 9. a 16. 2., 13. a 24. 3. 2010 ve Stavovském divadle. Veškeré další informace na www.narodni-divadlo.cz.
Operu Così fan tutte po její světové premiéře v roce 1790 ve vídeňském Burgtheateru nečekal právě příznivý osud. Dobová maloměšťácká pruderie se těžko smiřovala se značnou provokativností a volnomyšlenkářstvím Mozartovy opery a vznikly dokonce oficiální fámy o tom, že Mistr byl ke kompozici tohoto „frivolního“ kusu donucen. Na adresu geniálního komponisty se kvůli údajné plytkosti libreta Lorenza Da Ponteho (autor libreta též k Donu Giovannimu a k Figarově svatbě), popisujícího tragikomické podoby promiskuitní lásky, kriticky vyslovily dokonce i takové osobnosti jako Ludwig van Beethoven a Richard Wagner.
Ve 20. století si naopak tato opera ve své autentické podobě postupně našla cestu na výsluní a dnes je považována za jedno z nejlepších Mozartových děl vůbec. Málo známou zajímavostí je, že Da Ponteho libreto začal původně zhudebňovat Mozartův rival Antonio Salieri, který však práci záhy vzdal. Komorní, intimní příběh o nestálosti lidského srdce pak zhudebnil Mozart se vší genialitou svého hudebního i dramatického talentu.
U Martina Čičváka, jejž české divadelní publikum zná zejména z činoherních režií (v Národním divadle naposledy zaujal pojetím Kupce benátského), nejde zdaleka o první kontakt s žánrem opery ani s Mozartovou partiturou. Na svém kontě již má činoherně-operní Figarovu svatbu anebo operní inscenace Belliniho Kapuletů a Monteků a Mozartova Únosu ze serailu. „Panové Mozart a Da Ponte jsou neuvěřitelně vzdělaní, rafinovaní a velmi, velmi důslední. Je úžasné zjistit, že z té miliardy not, které tam jsou, všechny dávají smysl. A krásný jemný humor, ironii, která se vznáší nad touto sice vzdušnou, ale tragédií,“ říká na okraj Così fan tutte režisér Čičvák.
Za zmínku stojí rovněž metaforický symbol fíku na hlavním vizuálu k představení. Obraz vychází z básně Fíky D. H. Lawrence. Některé jeho verše rezonují s Da Ponteho libretem Così fan tutte. V něm je na příkladu dvou mladých žen, Dorabelly a Fiordiligi, které jsou nuceny absolvovat několik zkoušek věrnosti inscenovaných jejich nápadníky, ukázána nestálost ženské lásky. Příběh však není moralitou – spíše jízlivou etudou na téma „...jak se jen může proměnit srdce za jediný den.“
V případě premiéry Così fan tutte nepůjde na jevišti Národního, respektive Stavovského divadla o poslední setkání s Mozartovým géniem v této sezóně. „Na květen plánujeme uvedení u nás nepříliš frekventovaného titulu Idomeneo pod vedením japonsko-francouzského režiséra a herce Yoshi Oidy, který už v Praze získal oprávněný respekt svým pojetím Brittenovy Smrti v Benátkách,“ doplňuje Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla.
Zdroj: opera-pr@narodni-divadlo.cz
