Dohazovač
Autor: Lawrence ROMAN Divadlo Palace, Praha 1
30. září 2008
Ti z Vás, kteří četli mou tiskovou zprávu o chystané premiéře Dohazovače budou, stejně jako jsem byl já, příjemně překvapeni. Inscenace mne doslova dostala.
Pražské divadlo Palace se nijak netají tím, že se snaží hrát pro nenáročného diváka a tomu přizpůsobuje i svůj repertoár. Záleží na konkrétním nastudování a provedení každého jednotlivého kusu. A v případě Dohazovače se to režiséru Petru Hruškovi povedlo sice ne na jedničku, ale na velmi slušnou dvojku.
Kateřina Brožová v hlavní roli úspěšné manažerky Stevie byla v první části hry taková nemastná neslaná, ale po přestávce, jako by ji omyli živou vodou! Spadla z ní křečovitost, uvolnila se a hrála naplno a pro diváky. Zlepšila svůj nonverbální projev, přestala přehánět některé pózy a stala se přirozenou. Jen tu a tam trochu levně „pajdala“ v lodičkách aby pobavila diváky. Nelogicky, protože v první půli také nosí boty na vysokém podpatku, jen trochu jiné.
Aleš Procházka zcela po právu a zaslouženě, kdykoliv je na jevišti, strhává na sebe pozornost a ovládá jeviště v celé jeho velikosti. Jeho hlas zní jasně a srozumitelně, jeho gesta jsou naprosto jednoznačná a jen podtrhují to, co říká a jeho mimika je místy až okouzlující. V jednu chvíli mne napadlo, že něco z toho odkoukal od Kocoura v botách, jehož daboval ve Shrekovi.
Dana Syslová. Nejpřirozenější herecký výkon večera. Ona vlastně nic nehraje, ona matkou úspěšné dcery Stevie opravdu je. Se všemi těmi jejími babičkovskými řečmi a „rádobytchyninými“ radami je chvílemi skutečně nesnesitelná aby vzápětí byla dojemná až kýčovitě. Navíc dokáže okamžitě reagovat na nečekanou situaci a pohotově improvizovat.
Jaromír Meduna v roli prvního nápadníka je výrazný hlavně díky svému silnému hlasu, i když pohybová stránka mu také nečiní nejmenší problém. U Richarda Trsťana, v roli nápadníka druhého, mně osobně malinko vadil jeho přízvuk a možná by mi bylo milejší, kdyby hrál ve své mateřštině – slovenštině. Jinak jeho striptýzové číslo je jedním z vrcholů hry.
Text nebo spíše překlad Jiřího Stacha je velmi nevyrovnaný. Chvílemi jsou dialogy nudné až trapné, chvílemi z jeviště doslova srší jeden vtip za druhým. Scéna, kostýmy i rekvizity zaslouží samostatnou pochvalu. Všem to moc sluší a oblečení jen podtrhuje jejich sociální postavení.
Nejvýraznější výtku mám ke zvukařům Divadla Palace. Opravdu musíte ten gong, který diváky svolává do hlediště, pouštět tak strašně nahlas?!
Půjdete-li na Dohazovače do pražského Divadla Palace, budete se jistě dobře bavit. Inscenaci mohu doporučit opravdu všem.
„Život je krátký, umění trvalé.“
Pavel Klejna
Zdroj: office@klejna.eu
