Drobečky z perníku

Dojemná a při tom velmi bouřlivá a divoká hra plná zvratů a nečekaných situací v podání několika málo herců, kteří však svým uměním dokážou téměř dvě hodiny naplno bavit plné hlediště Divadla Antonína Dvořáka.

Běžně bych na tomto místě napsal, že inscenace stojí a padá na výkonu Simony Stašové, představitelky hlavní role – vyléčené (Bolek Polívka by řekl nepijící) alkoholičky Evy Mearové. V tomto případě, ač Simona Stašová podala opět vynikající výkon, jemuž se nedá ale lautr nic vytknout, to udělat nemohu. Stejně skvělé herectví předvádí i Radka Filásková v roli její dcery, Helena Karochová a Čestmír Gebouský coby její zvláštní, ale věrní přátelé, Ernesto Čekan v roli bývalého milence. A protože není malých rolí, pak svým dílem přispívá i Vojtěch Záveský coby poslíček z obchodu.

Nicméně, tu hlavní zásluhu na mém chvalozpěvu na Drobečky z perníku má režisér Jíří Schejbal. To on dal dohromady vynikající interprety, jež si částečně přivedl s sebou z pražského Divadla ABC, to on dal hře takové tajemné napětí a žár sálající z jeviště mezi diváky, to on dokázal vybičovat herce ke špičkovým výkonům a stejně tak i diváky ke stoprocentnímu vnímání děje.

Ať už již zmíněná hvězda Simona Stašová nebo kdokoli jiný z herců, všichni do jednoho makají na jevišti na plné pecky a dávají do svého herectví obrovský kus lásky ke svému nelehkému řemeslu. Je úžasné sledovat opravdové profesionály, ano, mluvím i o benjamíncích souboru - Radce Filáskové a Vojtěchu Záveském, při jejich práci. Nikdo nic nepřehání a nepřehrává (znovu zásluha Jiřího Schejbala) a vše je tak opravdové a skutečné, že to až bere dech.

Namátkou, Čestmír Gebouský hraje homosexuálního ne zrovna úspěšného padesátiletého herce a je obdivuhodné, jak decentně. Žádné zženštilé pohyby či šišlání, nic takového. V klidu, s rozvahou, důstojně a nijak přehnaně se o své orientaci jen tu a tam zmíní a dost. Citlivé a ohleduplné. Stejně tak Vojtěch Záveský v roli špatně mluvícího mexického poslíčka. Ani jeho nedokonalá „angličtina“ není nijak zběsile přehnaná. Prostě tak akorát.

Přidám-li k výše uvedenému i podařenou scénu, dobré kostýmy i doprovodnou hudbu neexistuje jediný důvod, proč na Drobečky z perníku nejít.

Drobečky z perníku byly mým prvním představením letošní sezony a musím říct, že nasadily laťku hodně, ale hodně vysoko. V podstatě nevím, co bych inscenaci vytknul. Snad jen to, že se málo hraje a do Příbrami je přeci jenom trochu z ruky.

„Život je krátký, umění trvalé.“

Pavel Klejna

Zdroj: office@klejna.eu