Druhý zářijový týden bude v kinech patřit pěvkyni a herečce Soně Červené
Světoznámá operní pěvkyně a herečka, jedna z největších osobností české kultury 20. a 21. století, Soňa Červená oslaví své 92. narozeniny 9. září. Právě době jejích narozenin od 7. září do 13. září započne akcí „Týden se Soňou Červenou“ cesta nového celovečerního dokumentu režisérky Olgy Sommerové Červená do českých kin.
Film je odrazem vzpomínek umělkyně a historickým dokumentem o důležitých momentech její cesty i některých milnících dějin minulého století. Ještě před premiérou zaznamenal první úspěchy, například v Karlových Varech patřil mezi divácky nejvíce ceněné filmy. Ukazuje fantastickou životní cestu ženy, jež si dokázala vybudovat navzdory nepřízni osudu oslňující kariéru, která je odrazem kulturní historie posledních sedmdesáti let. Plejáda umělců, s nimiž spolupracovala, začíná Janem Werichem, pokračuje přes Herberta von Karajana, Rafaela Kubelíka, Maria del Monaco až k Robertu Wilsonovi, Lou Reedovi či Tomu Waitsovi. Více informací o akci je k dispozici na: http://bit.ly/Tyden_se_Sonou_Cervenou.
Stále činorodá Soňa Červená se pro nadcházející sezónu stala patronkou přenosů z MET a nedávno vydala již třetí knihu “Stýskání zažehnáno” u nakladatelství Academia. Dalším pozoruhodným počinem, dokládajícím šíři talentu i rozsah aktivit velké umělkyně, je CD „Soňa Červená recituje melodramy“, které vydal Radioservis.
Producent: Pavel Berčík - Evolution Films, s.r.o.
Koproducenti: Česká televize - TPS Aleny Müllerové, Nadace DrAK Museum Montanelli - Dadja Altenburg-Kohl, Pubres s.r.o. - Zuzana Mistríková, Ľubica Orechovská
Více informací na www.sonacervenafilm.cz.
Soňa Červená se ve filmu zcela otevře režisérce Olze Sommerové. Hovoří o četných příkořích, kterých se jí i rodině dostávalo od nacistů i komunistů a nezastírá poněkud problematické vztahy s rodiči. Nechybí jí ale humor a nadhled a celým filmem prostupují ty nejdůležitější devízy, s nimiž rozvíjela svůj talent: Odvaha, optimismus, cílevědomost a pracovitost. Ve filmu představí svého pradědečka, věhlasného výrobce žesťových nástrojů Václava Červeného, i svého otce, pražského advokáta a zakladatele kabaretu Červená sedma Jiřího Červeného. Také matku, její návrat z otřesných podmínek koncentračního tábora a střet s další totalitou, tentokrát komunistickou, kterou již nepřežila a zemřela za zvláštních okolností v pankrácké věznici. Sonin manžel, pronásledovaný StB, uprchl z Československa.
Ona sama byla považována za nepřátelskou osobu, přestože svoji hvězdnou kariéru začala ve vyprodaném karlínském divadle v Divotvorném hrnci, americkém muzikálu zpracovaném Voskovcem a Werichem. Působila v brněnské opeře, ale cestu do Národního divadla jí zastavily tamní odbory a stranická organizace. Přijala nabídku Státní opery v Berlíně, kde po jediném představení dostala angažmá a záhy také prestižní titul Komorní pěvkyně. Úchvatná barva hlasu, dokonalá příprava, bezvýhradná oddanost jevišti a naprostá spolehlivost výkonů ji brzy proslavily mezi diváky i profesionály.
V létě 1961 ji angažoval šéfdirigent Berlínské filharmonie Herbert von Karajan do Salcburku. Do osudu Soni Červené opět zasahuje historie, tentokrát berlínská zeď. „Ta zeď všechno zazdila, všechny moje plány a naděje. Tak jsem se rozhodla, že tou zdí projdu. Bylo to nejtěžší rozhodnutí mého života, protože můj otec ještě žil, a já věděla, že už ho nikdy neuvidím,“ popisuje ve filmu Soňa Červená. Po útěku na Západ byla Soniným prvním angažmá Carmen v San Francisku, kde zpívala po boku slavného Maria del Monaco a zůstala zde po jedenáct sezón. Vystupovala také v Los Angeles, San Diegu, Seattlu a Chicagu, v operních domech od Palerma a Říma po Rouen a Glyndebourne. Červenou zavedlo účinkování do milánské La Scaly, do pařížské Velké opery, sedmkrát se objevila v Bayereuthu.
V San Francisku a na několika dalších scénách učila sólisty česky Janáčkovu Její pastorkyni. Všechna Janáčkova díla přeložila zároveň do angličtiny, němčiny a francouzštiny.
Po uzavření čtyřicetileté operní dráhy získala nabídku prestižního činoherního divadla Thalia z Hamburku. Hlavním režisérem se jí stal Robert Wilson a hudebními skladateli Tom Waits a Lou Reed. V jejich muzikálu The Black Rider zaujala obecenstvo pěti kontinentů.
Po třiceti letech emigrace se Soňa vrátila do Prahy, aniž ztratila svoji perfektní češtinu: „Všechno mi vzali, ale svoji rodnou řeč jsem si vzít nenechala.“ Ve svých 77 letech započala svoji druhou českou kariéru. Dosud účinkovala v pěti operách v Národním divadle. Březinovu a Nekvasilovu operu o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude… sama iniciovala, právě tak jako operu 1914, u které požádala amerického režiséra Roberta Wilsona, aby se jí ujal ve svém třetím pražském hostování. V předchozí Wilsonově činoherní inscenaci Čapkova dramatu Věc Makropulos ztvárnila hlavní roli.
