Faust na Vyšehradě
Artes Liberales ve spolupráci s Národní kulturní památkou Vyšehrad a Divadlem Komedie uvede site-specific projekt mezi originály barokních soch v kasematech Vyšehradu - v sále Gorlice
FAUST NA VYŠEHRADĚ
První ročník projektu: Znovuoživení historické a mytické kulturní památky
Goethův Faust v režii Davida Czesanyho s Romanem Zachem v titulní roli
Počátkem 90. let vyzval prezident Václav Havel umělce, aby svou aktivitou otevřeli Pražský hrad lidem a přilákali do jeho prostor co nejširší veřejnost. Jednou z akcí, která vznikla na tento popud v roce 1994, jsou Letní shakespearovské slavnosti. S vědomím stálé aktuálnosti témat lidských možností uchopitelnosti světa, naplněnosti života a odpovědnosti za své činy chce občanské sdružení Artes Liberales hledat kulturní symbiózu s hradčanským Shakespearem faustovským pohledem z druhé strany řeky a pokusit se tak o tvůrčí souboj. A přihlásit se k tradici otevírání letní Prahy kulturnímu dění, navíc v magickém prostoru Gorlice, který svým duchem k inscenování přímo vybízí.
V červnu 2007 zahájí občanské sdružení Artes Liberales první ročník divadelního projektu "Faust na Vyšehradě" a to rovnou Goetheho Faustem a naváže tak na již započatou tradici Divadelní společností Faust. (Režisér Michal Dočekal v Gorlici úspěšně inscenoval hru Shakespearova současníka Christophera Marlowa Tragická komedie o doktoru Faustovi, iscenace se uváděla pět let a dočkala se 150 repríz).
Vyšehrad je ideálním místem pro tuto inscenaci: je to historické sídlo moci. Mísí se zde atmosféra současné Prahy, velkoměsta v centru Evropy a Prahy mýtické a starodávné. Stejně tak Faust je postavou zároveň středověkou i současnou.
Faustovské téma zpracovaly desítky a možná i stovky dramatických literátů (např. K. Mann, T. Mann, V. Havel, M. A. Bulgakov, F. Pessoa, J. Suchý, M. Srbinovski, J. Vedral a další). Stejně tak se k tomuto tématu váže nemálo míst a příběhů v Praze.
Témat rezonujících v současné době nacházíme ve Faustovi nepřeberně. Pro naší inscenační úpravu je dominující hranice uchování osobní identity. Kdy je člověk ještě schopen nést odpovědnost za své úspěchy, provinění a svůj život obecně. Úspěšným lidem většinou spoluvytvářejí život manažeři, vizážisté a jiní Mefistové. Žije takový člověk ještě svůj život? Jak chtít od života co nejvíc a zároveň si to zasloužit? Je možné smířit se životně danými limity? Otázky, na které nelze pravděpodobně jednoznačně odpovědět, ale zajímá nás se jimi veřejně estetizovaně skrze Goethova Fausta zabývat.
V dalších ročnících uvažujeme o inscenování mj. těchto textů:
Mark Ravenhill: Faust je mrtvý
Mladen Srbinovski: Makedonský Faust
Václav Havel: Pokoušení
Werner Schwab: Faust, můj hrudník, má přilba
Ke spolupráci bychom v budoucnosti rádi vyzvali některé z těchto režisérů: Dušan D. Pařízek, Thomas Zielinski, Martin Čičvák, Martin Glaser, Zdeněk Bartoš, Jakub Maceček, Tomáš Svoboda.
První ročník - léto 2007
Johann Wolfgang Goethe: FAUST
Přeložil Otokar Fischer
Režie: David Czesany
Dramaturgie: Lucie Ferenzová
Scénografie: Petr B. Novák
Kostýmy: Andrea Králová
Hudba: Ivan Acher
Produkce: Petra Kocmanová a Jiří Mádle
Osoby a obsazení
Faust: Roman Zach
Mefistofeles: Martin Finger
Markéta, Helena: Jindřiška Křivánková
Marta, Lilith, Dáma, Baukis: Gabriela Míčová
Starý sedlák, Císař, Filemon: Leoš Noha
Chlapec Vozataj, Poutník: Jiří Černý
Čarodějka, Ariel, Třetí, Lynkeus: Lucie Roznětínská
Líza, Bludička, Druhá, Starost: Monika Krejčí
Valentin, 1., Euforion, Obři: Stanislav Majer
2., Homunkulus, Obři: Jan Dvořák
Wagner, 3., Obři: Jan Lepšík
Premiéra: 28. června 2007 v Gorlici na Vyšehradě
Reprízy: 29. června - 2. července 2007 a 7. - 17.července 2007
Cena vstupenek: v předprodeji (pokladna divadla Komedie, pokladna Starého purkrabství na Vyšehradě, Ticketpro) 333 Kč, 366 Kč na místě
www.faust-vysehrad.cz
Projekt vzniká za podpory Hl.města Prahy a městské části Praha 2.
Faust je člověk, který chce mermomocí prožít život v celé své možné i nemožné šířce, hloubce, výšce i délce. Jeho tužby jsou megalomanské, ale lidsky známé, pochopitelné. Goethův Faust je dílo svou rozmanitostí, mnohostí témat a postav i rozsahem (psal ho prakticky celý svůj život) obrovské. Vzniklo tak jedno z nepozoruhodnějších děl dramatu i poezie. Naše inscenace by měla být zrychleným tripem Goethovým dílem, sice nezjednodušujícím, ale zároveň v tvůrčí konfrontací s našimi životními a divadelními zkušenostmi. V našich tužbách je mimo jiné taky megalomanie. (David Czesany)
Johann Wolfgang Goethe pracoval na Faustovi dlouhých šedesát let, zhruba od roku 1770-1 do roku 1832, kdy po jeho dokončení umírá. Své celoživotní dílo, které vychází z německé pověsti ze šestnáctého století, nazval dílem nesouměřitelným. Rozsáhlé drama ve verších má dva díly. V díle prvním je hlavní dějovou linií příběh tragické lásky Fausta k Markétce, druhý díl je roztříštěnější a Faust se v něm, díky Mefistovi, dostává postupně do vládních kruhů k císaři, putuje do antiky za Helenou, jako vojevůdce vyhrává císařovi válku a je za to odměněn pobřežním pásem země, kterou vysuší a vybuduje vlastní říši. Tragédie se spájí v rozsáhlém oblouku v příběh muže, který za pomoci Mefistových čar a magie získá vše, co si přeje, a přesto nikdy nedojde k uspokojení a smíření. Období, ve kterém dílo vznikalo je dobou proměn: na jedné straně vznikají novodobé národy, rozvíjí se osvícenský racionalismus, od myšlení teologického dospívá člověk k myšlení vědeckému, zakládají se nová vědecká odvětví, na straně druhé stojí důraz na lidskou duši, emoce a vlastní prožitek světa, svůj vzestup a úpadek zažije romantismus. Je to také doba, ve které začíná relativizace dobra a zla, v Goethově díle je obrazem tohoto vývoje Mefistofeles. Ďábel, který přichází od Hospodina, zlo, které dobro koná, síla nutící člověka k aktivitě a tvorbě, která je zároveň silou ničící a strhující vše, co této aktivitě a tvorbě brání. Podpisem paktu s Mefistem se z Fausta stává muž naplněných tužeb, který ve svém sobeckém sebeuplatnění zničí všechny kolem sebe a na konci své pozemské cesty zůstává starý a sám.
Johann Wolfgang Goethe se narodil 28. srpna 1749 do zajištěné rodiny císařského rady ve Frankfurtu nad Mohanem. Studuje práva, vstupuje do výmarských státních služeb - je jmenován tajným radou (dostává druhý nejvyšší plat v zemi!), později prezidentem finanční správy, přebírá řízení vědeckých a uměleckých institucí vévodství, je pověřen vrchním dozorem nad knihovnou a mincovním kabinetem a nad přírodovědnými kabinety jenské univerzity, v roce 1815 je jmenován státním ministrem a všechny kulturní instituce velkovévodství jsou svěřeny do jeho rukou. Získává šlechtický titul. Jeho zájmy jsou široké, učí se kreslit, rýt a vyřezávat, zabývá se alchymií, cestuje, spolupracuje na inscenacích výmarského divadla, které později vede, zabývá se mineralogií, přednáší o anatomii v kreslířské škole, dohlíží na důlní práce v Ilmenau a objevuje mezičelistní kosti člověka a princip přeměny obratlů v lebeční kosti, zabývá se botanikou a naukou o barvách, píše a překládá. Jako pozorovatel se zúčastnil obléhání Mohuče roku 1794 a také vedl několik diplomatických rozhovorů s Napoleonem. V roce 1816 umírá Goethova manželka Christianna Vulpiusová a na sklonku života ztrácí starý Goethe syna Augusta. Jeho poslední láskou, které jako čtyřiasedmdesátiletý nabízí sňatek je sedmnáctiletá Ulrika von Lewetzow, jež ho odmítá. Umírá jako dvaaosmdesátiletý, po dokončení druhého díla Fausta. Nesouměřitelný život Goetha vědce, umělce, státníka, milence a otce, jenž přišel o syna, se odráží v nesouměřitelném díle, jež se stalo pilířem světové literatury. Zároveň je to však dílo, v němž zaznívají současné existenciální otázky moderního člověka. Člověka, který se zmítá mezi touhou po moci, slávě, majetku, manipulaci s druhými, a zodpovědností za své činy a k sobě samému.
Zdroj: Lucie Ferenzová
