Fenomén nekončící proměny a lidské identity tematizuje nová inscenace ve Studiu Marta

Připravovaná inscenace s názvem O?lando kolektivu studentů Divadelní fakulty JAMU, Jana Doležela, Justiny Grecové a Jany Vaverkové ve spolupráci se Samuelem Špilarem (DAMU) vychází z románu Orlando (1928) od britské průkopnice literární moderny Virginie Woolf a textového souboru Krátké rozhovory s odpornými muži (1999) amerického představitele metamodernismu Davida Fostera Wallace. Premiérově ji dvanáctičlenný studentský tvůrčí tým představí 28. února od 19:00 ve Studiu Marta.

Diváci budou sledovat dějovou linku kolem titulní postavy Orlanda (dvojrole Josef Filip Kostka, Markéta Bohadlová), která prochází staletími od alžbětinské Anglie přes 20. léta 20. století, kdy Woolf román napsala, aby doputovala až do 90. let do USA za vlády Billa Clintona. V inscenaci O?lando se knižní předlohy střetávají, světy se prolínají, časoprostory se boří a hranice autorstva rozmazávají. Vzniká svět, ve kterém se u bazénu může setkat anglický šlechtic s partou kovbojů z Divokého západu, aby společně grilovali a diskutovali.

Woolf versus Wallace, jiná země, jiná doba, společnost, identita, pohlaví, jazyk, vidění světa, literární kontext, ale možná tak vznikají společné otázky vůči sobě i vůči okolnímu světu.

Představení otevře otázku fenoménu nekončící proměny, a to na mnoha úrovních, ať už jde o proměnu lidské identity, společnosti či doby. Nahlédne též na téma ztráty iluzí, k prozření i novému hledání, ke kterému člověka procesy proměny vedou. Hra se současně dotýká i aktuálního tématu pohlaví i rodu, potažmo lidské identity, která dle tvůrců podléhá proměnám a z principu nemůže zůstat stálá či být pevně definovaná právním předpisem.

„Stal jsem se ženou – to nelze popřít. Ale ve všech ohledech jsem zůstal přesně takový, jaký jsem byl. Třebaže proměna pohlaví proměnila moji budoucnost, neučinila nic, čím by proměnila mou totožnost. Moje tvář zůstala, jak dokazují podobizny, prakticky tatáž. V budoucnu musíte z důvodů konvence říkat ,,její“ namísto ,,jeho“ a ,,ona“ místo ,,on“. Mnozí lidé, když celou věc zvážili a došli k názoru, že taková proměna je proti přírodě, se velice snažili dokázat zaprvé, že jsem vždycky ženou byl, zadruhé, že jsem dosud zůstala mužem. To, nechť posoudí biologové a psychologové. Mně stačí konstatovat naprostou skutečnost; byla jsem do třiceti let mužem, pak jsem se stal ženou a zůstal jí navždy.“ (Virginie Woolf: Orlando, překlad Kateřina Hilská)

Inscenační tým tvořilo téměř 30 lidí (se studenty JAMU se na ní podíleli i někteří studenti napříč dalšími uměleckými školami, např. FAVU VUT), stojících za finálním mnohovrstevnatým materiálem. Návštěvníci se tak mohou těšit na kolektivní dílo, které obsahuje např. též filmové dotáčky, které diváka přenesou do různých dějinných epoch a umožní jim setkávat se s významnými osobnostmi. Čeká na ně tak třeba setkání s Alžbětou I. ve ztvárnění Simony Pekové a dalšími.

První reprízy mohou diváci navštívit 3., 4. či 5. března, vždy od 19:00 ve Studiu Marta.

Pozn.: Inscenace využívá v názvu piktogram kovbojského klobouku (někdy nahrazen znakem otazníku, ad zobrazení), správně čtení tak zní: Ó – klobouček – lando.