Františka Langera představuje výstava v Divadle na Vinohradech
Vzpomínkou na spisovatele, dramatika i vojáka Františka Langera (1888-1965) je výstava ve foyeru pražského Divadla na Vinohradech. Prostřednictvím fotografií z inscenací i dalších dokumentů přibližuje jeho občanský a umělecký život.
František Langer většinu svého prvorepublikového žití spojil s Vinohrady a s jejich divadlem, i když mu první divadelní hru uvedli v Národním divadle. Svatý Václav tam měl premiéru v roce 1912 s Eduardem Vojanem v titulní roli. Po studiích na medicíně mu literární činnost zastavila první světová válka a odešel na východní frontu. Tam se přidal k ruským legiím a stal se v roce 1917 šéflékařem 1. pluku. Po návratu do Prahy zůstal Langer v armádě, zároveň publikoval. Ve Švandově divadle se hrála jeho raná hra Noc, v roce 1923 tu měla premiéru hra Velbloud uchem jehly.
Od roku 1925 byl život dramatika Františka Langera spojen s Městským divadlem na Královských Vinohradech. Postupně zde uvedli Periférii, Obrácení Ferdyše Pištory, Grand hotel Nevada, Manželství s r.o., Anděly mezi námi, Jízdní hlídku a Dvaasedmdesátku. V roce 1935 se stal Langer šéfdramaturgem této scény, kterou musel po Mnichovu v roce 1938 jako nežádoucí osoba opustit. Emigroval do Francie, kde se připojil k formování československé armády. Válku strávil v Londýně jako šéf vojenského zdravotnictva a předseda československého PEN clubu.
Za války většina jeho příbuzných skončila v plynových komorách nacistických vyhlazovacích táborů. Po válce získal byt na Smíchově a pustil se opět do tvorby. Období to bylo složité, jeho syna Jana i dceru Věru zatkla Státní bezpečnost za plánování ilegálního přechodu hranic. Langerovi nebylo dovoleno publikovat, jeho hry se uváděly jen na Západě. Poslední hru Bronzová rapsódie napsal v roce 1962, vyšla jen knižně.
Po listopadu 1989 se Langerovo dílo vrátilo na jeviště českých divadel, prezident Václav Havel mu udělil Řád T. G. Masaryka in memoriam. Nadační fond Františka Langera si klade za cíl vrátit spisovatelovo jméno do školních učebnic a všeobecného povědomí. Svými výstavami ho chce představit jako literáta, legionáře, lékaře a vlastence.
