GOTTLAND VE ŠVANDOVĚ DIVADLE
Švandovo divadlo na Smíchově připravuje inscenaci GOTTLAND /Masky tragické bezradnosti/. Jde o adaptaci stejnojmenného knižního bestselleru polského novináře Mariusze Szczygieła. První čtená zkouška proběhla stylově v Národním památníku na Vítkově, premiéra v režii Petra Štindla se koná 19. března 2011.
Polský novinář Mariusz Szczygieł ve své mnoha cenami ověnčené knize Gottland (mimo jiné European Book Prize 2009) předkládá osobitý pohled na Čechy, na jejich historii a hlavně na neuvěřitelnou schopnost české společnosti „useknout hlavy“ všem, kteří se vymykají. Je to pohled nesmlouvavý a ironický, překvapivý a pravdivý. A překvapivé je i to, že se u nás kniha, která Čechy a jejich nedávné dějiny nijak nešetří, dočká už jedenáctého dotisku (8. 3. 2011). To, že doba na inscenaci Gottlandu uzrála, dokládá i fakt, že nezávisle na pražské inscenaci byla adaptace Gottlandu (tentokrát z pera Jana Mikuláška a Marka Pivovara) uvedena před měsícem i v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Gottland je, zdá se, ve vzduchu...
Ve scénáři Petra Štindla a Doda Gombára se prolínají dva fenomény, bestseller Mariusze Szczygieła a internetová sociální síť, kterou dnes v České republice užívá přes dva miliony obyvatel. Je více než integrální součástí lidského života, samostatně se vyvíjejícím fenoménem. Právě tato síť umožňuje, aby se v divadelní inscenaci spolu setkaly a komunikovaly zásadní osobnosti československé historie. Zatímco v první polovině představení se ve virtuálním prostředí setkávají nejrůznější postavy naší nedávné minulosti /například podnikatel Jan Antonín Baťa, novinář Egon Ervin Kisch, zpěvák Václav Neckář, herečka Lída Baarová, zpěvák Jiří Korn, novinářka Milena Jesenská, herečka Adina Mandlová, ministr propagandy Joseph Goebbels, zpěvačka Helena Vondráčková, herečka Jiřina Švorcová, zpěvačka Marta Kubišová, zpěvák Karel Gott, podnikatel Tomáš Baťa, prezident Antonín Zápotocký, sochař Otakar Švec, malíř Adolf Hitler, politik Alexander Dubček, komparsista Josef Stalin, ministr Zdeněk Nejedlý, podnikatel Tomáš Baťa jr., novinářka Renata Kalenská, prezident Václav Havel a další/. Spojuje je Gottland. Místo průniku. Diváci poznávají jejich tragikomické příběhy a osudy. Druhá část inscenace je koncipována jako setkání několika jedinců v podivném bezčasí, v uzavřené kobce Muzea Gottland. Je to setkání mrtvých v mezistanici věčnosti.
Autoři adaptace, Petr Štindl a Dodo Gombár, vycházeli z příběhů knihy Gottland, jednotlivé osudy ale vyhrotili a postavili proti sobě. Z nedramatického textu tak vznikl scénář, kde o sebe osudy a postavy křesají anebo spolu překvapivě korespondují. Dějiny se opakují a na ploše dvacátého století lze najít mnoho styčných bodů, zajímavě vypovídajících o naší národní povaze.
Jen jeden mini-příběh je v inscenaci navíc – Jan Kaplický. Szczygiełova kniha vyšla v roce 2007, kdy ještě jeho osud nebyl dopovězen. Tvůrci divadelní adaptace se proto obrátili na autora knižní předlohy, aby příběh dopsal. Mariusz Szczygieł se už ale ke Gottlandu vracet nechtěl. Souhlasil však s tím, že Kaplický do panoptika jeho příběhů patří a navrhl inscenátorům, aby si tento příběh napsali sami.
Kaplický je v pražském Gottlandu přesahem mezi dvacátým a jednadvacátým stoletím a zároveň konstatováním, že některé motivy jsou věčné a některé osudy se opakují.
Dramaturgyně Lucie Kolouchová o inscenaci říká:
„V inscenaci Gottland se snažíme dopátrat příčin vzestupů a pádů některých ikon českého národa a české kultury zvlášť, ze střetů jejich příběhů a životních názorů anebo prostě z jejich přiblížení by se měl vykrystalizovat velmi nesentimentální, až cynický náhled na naši nedávnou historii, národní povahu a neuvěřitelnou schopnost zničit ty, kteří vyčnívají nad průměr. Začneme na samém začátku 20. století a skončíme v roce 2003, abychom zjistili, že některé rysy naší povahy se nezměnily.
Žánrově se inscenace přibližuje nejvíce tragikomedii. Vycházíme z toho, že většina postav naší hry je obecně dobře známá, divák o nich bude mít předem jistou představu, a právě tu bychom mu rádi trochu nabourali, pozměnili úhel pohledu tím, jak jsou příběhy postav poskládány a jak jsou spolu konfrontovány. Objevujeme někdy překvapivé souvislosti a vztahy, nastolujeme otázku, co je obecně platné a co je jen zaběhlý způsob uvažování či zobrazování symbolů naší kultury?“
Diváci se dočkají i živých písní, od budovatelské ódy na Stalina po populární hudbu minulého století a původní písně, které, stejně jako scénickou hudbu, napsal Karel Albrecht, pravidelný. spolupracovník Divadla Petra Bezruče v Ostravě či brněnského Městského divadla.
OSOBY A OBSAZENÍ:
Jan Antonín Baťa, Gustav Fröhlich, Václav Neckář FILIP ČAPKA
Egon Erwin Kisch, Taxikář neznámého jména,
Jiří Korn, Edvard Švach, Tomík Baťa MIROSLAV HRUŠKA
Lída Baarová, Helena Vondráčková KRISTÝNA FREJOVÁ
Adina Mandlová, Milena Jesenská,
Zorka Babková, Jiřina Švorcová EVA LEIMBERGEROVÁ
Marie Baťová, Magda Goebbels, Marta Kubišová ZUZANA ONUFRÁKOVÁ
Joseph Goebbels, Karel Gott, Antonín Zápotocký TOMÁŠ PAVELKA
Otakar Švec, Alexander Dubček STANISLAV ŠÁRSKÝ
Svatopluk Turek, Adolf Hitler,
Josef Stalin, Ivan Martin Jirous KAMIL HALBICH
Tomáš Baťa, Jan Procházka, Zdeněk Nejedlý,
Helmut Sickel, Václav Havel ROBERT JAŠKÓW
Geri Raubal, Vlasta Švecová, Renata Kalenská,
Mahulena Procházková APOLENA VELDOVÁ
Zdeněk Adamec, Jan Kaplický PATRIK DĚRGEL j.h.
Nick 666 MÁRIO ČERMÁK j.h.
Lea K. PETRA HŘEBÍČKOVÁ
Jiří Weiner BAŤAMAN
Pavel Grösser POLICISTA
Režisér Petr Štindl ke Gottlandu:
Můj pohled na Gottland /ať už knihu, životní prostor, historii či současnost/ snad bude dostatečně zřetelný z této inscenace. Velký dík patří Mariuszi Szczygiełovi za překvapivý úhel pohledu, který pro Čechy otevřel; respektive za celé to množství způsobů, jakými se dá jeho kniha číst, vstřebat a vyložit. Myslím, že každé jiné zpracování by bylo stejně platné, osobité a jedinečné. Naše čtení je jenom jednou z cest. Ale jak píše Kurt Vonnegut: „To všechno se stalo víceméně doopravdy...“
Zůstávají otázky: „Co je vlastně Gottland? Kde přesně leží? Kdo tam vlastně patří? A co si s ním mají počít obyčejní diváci?“ Inscenace „Gottland“ by měla být dílem, nad nímž by Češi měli plakat, ale zase se budou smát.
Režisér Petr Štindl se narodil v roce 1964 v Brně, kde v roce 1995 absolvoval obor režie a dramaturgie na Divadelní fakultě JAMU. V témže roce byl na roční stáži na Trent University – Department of videoart (1994). Je spoluzakladatelem Divadla v 7 a půl v Brně (1995). V letech 1999–2001 byl v angažmá v HaDivadle, v letech 2001–2003 v Městském divadle Zlín, od té doby je na volné noze. Jeho doménou jsou inscenace her současných autorů, případně vlastní adaptace literárních předloh. Působil v Klicperově divadle v Hradci Králové, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, v Národním divadle v Ostravě, ale také ve Vídni či Curychu. Jeho zatím poslední režií jsou Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství v Západočeském divadle v Chebu.
Mariusz Szczygieł o chystané inscenaci:
Švandovo divadlo je první české divadlo, které jsem v životě navštívil. V roce 2001 nebo 2002 jsem procházel kolem a spatřil jsem neobvyklé plakáty v netypickém formátu. Udělaly na mě takový dojem, že jsem je chtěl okamžitě mít. Nejvíce ty z představení „Den matky“ a „Hadí klubko“. Požádal jsem paní pokladní o několik plakátů. Také jsem si koupil vstupenku na „Hadí klubko“, a to bylo moje první české představení, které jsem v životě viděl. Velmi se mi líbily nápady Michala Langa jako režiséra. A ty čtyři plakáty ze Švandova divadla u mě na zdi v pracovně visí dodnes.
Tvůrcům pražské inscenace bych chtěl vzkázat, aby nezapomínali, že hrdinové mé knížky nejsou vymyšlení. Jsou to opravdoví, reální lidé. Mnoho z nich je naživu. Mohou přijít do divadla a vidět se na scéně. Je dobré na to nezapomínat.
Polský novinář a spisovatel Mariusz Szczygieł se narodil v roce 1966. Vystudoval apolitické vědy a žurnalistiku na Varšavské univerzitě (2000). Léta pracoval pro známý polský magazín Gazeta Wyborcza, kde publikoval mnoho šokujících reportáží o tématech, která jsou v polské společnosti tabu (sexualita mládeže, homosexualita). Szczygieł se stal jedním z nejznámějších polských novinářů. Společně s generačními souputníky Wojciechem Tochmanem a Jackem Hugo-Baderem je jmenován ve všech zahraničních antologiích věnujících se polskému umění reportáže. Reportáž „Vezmi nás do Diamantu“ o společnosti Amway inspirovala dokumentární film Henryka Dederka „Vítejte v životě“, jehož promítání bylo soudně zakázáno. Několik let moderoval vlastní televizní talk show. Jako moderátor pořadu Na každé téma (TV Polsat) byl prvním, jenž v polské televizi vyslovil slovo „orgasmus“. Od roku 2001, poté, co ukončil spolupráci s TV Polsat, se věnuje kultuře a historii Československa, respektive České republiky. Na podzim 2006 publikoval knihu esejistických reportáží „Gottland“ mapující posledních sto let české historie. Čechám a Čechům se věnuje i jeho nová kniha „Udělej si ráj“, která v češtině vyjde letos v květnu.
Zdroj: valcova@svandovodivadlo.cz
