Havlovo ODCHÁZENÍ v Klicperově divadle
Dochází zde nejen k opětovnému setkání autora s režisérem Andrejem Krobem, který je po zásluze označován za dvorního režiséra havlovských dramat, ale také k setkání režiséra s novým textem, který napsal Havel po patnáctileté odmlce na poli dramatické tvorby. Tento mimořádně vzácný a po léta utužovaný vztah dvou tvůrců se ve sféře umělecké protíná se souborem Klicperova divadla, který je svou inscenační tradicí souborem otevřeným k osobitým či vyhraněným tvůrčím postupům. Herci hradeckého divadla se navíc s divadelní estetikou a názorem, které si za svou dlouholetou kariéru režisér Krob vypěstoval, zdaleka nesetkávají poprvé. V Hradci Králové již inscenoval Havlovo Pokoušení a Vyrozumění.
„Všechny Havlovy hry jsou svým způsobem příkazové. Tím, jak autor své texty precizně vypracoval, odebral v podstatě inscenátorům možnost, aby vykládali text jinak, než by si sám přál. Ale já jsem se Havlovi vždy podřizoval rád,“ říká režisér Andrej Krob.
Podle jeho slov je však Odcházení v něčem přece jen jiné než předchozí Havlovy hry. „Svou strukturou je otevřenější, ve větší míře dovoluje rozvíjení mimotextových prvků. Přesto se musím přiznat, že svou připravenou koncepci během zkoušení opět posouvám a přehodnocuji směrem k Havlovi. Během zkoumání textu jsem ve své fantazii viděl mnohem větší inscenační prostor, ale nejspíš jsem ho přecenil. Nevadí to. Naopak, vracím se k autorovi s potěšením a úlevou, že se o něj mohu bezpečně opřít. Vždyť ho znám od jeho dvaceti let,“ přiznává Krob.
V souvislosti se svou praxí a působením v Divadle Na zábradlí, se Krob rozpomíná na intenzivní pocit, který se mu dodnes s dramaty Václava Havla pojí. „Jeho hry mě vždy nějakým způsobem zneklidňovaly. Pobývání v jeho hrách, mezi jeho postavami a mezi replikami těchto postav, je pro mě něco jako bloudění v Kafkově Procesu. Grossmanovu inscenaci Procesu jsem si vykládal jako záznam strašlivé cesty od vyrušení z bohorovného klidu, přes následný řetězec nesmyslů, kterým se nejdříve vysmíváte, jenomže ony vás postupem doby začnou požírat, stávají se stále nesmyslnější a celé to končí vaší nedůstojnou smrtí. Je důležité si uvědomit, že Havlovy inscenace začaly vznikat v šedesátých letech, v době, kdy byl Franz Kafka v Divadle Na zábradlí všude přítomný,“ vysvětluje Krob.
Přesto se zdá, jako by z Havlovy nejnovější hry „duch“ Franze Kafky odešel do pozadí, ne-li zcela vyprchal. „Je tomu tak. Hra Odcházení vzniká přirozeně z jiného podhoubí, Havel napsal hru po patnácti letech – po letech, která strávil ve funkci prezidenta naší země. V textu jsou čitelné zcela odlišné odkazy: Shakespearův Lear a Čechovův Višňový sad. Podstatné je také to, že autor v Odcházení často odkazuje na své vlastní hry. Někdy jediným slovem, jinde celou replikou. Při četbě Odcházení mně tak naskakovala hra za hrou, v hlavě mi náhle vznikal havlovsky přesně zorganizovaný chaos, který se nakonec promění ve změť slov a replik, kterou si Havel sám pro sebe nazývá jakýmsi „balábile“. Jde zřejmě o jistý způsob bilancování a připomínání všeho podstatného, co ho v životě potkalo – a to nejen jako „občana Havla“, ale především jako autora. Ostatně přítomnost autora ve hře, jeho věčné pochybnosti o vlastním psaní, místy hraničící až s alibismem, křečovitá obava, že mu herci svým přehráváním hru zkazí, jejich neustálé napomínání, zdůvodňování toho či onoho nesmyslu, který si ve hře jen tak vymyslel, ztráta přehledu o tom, kdo kdy přišel a kdo kdy odešel a naopak, jeho umanutosti, závislosti a celková nejistota a pochybnost o smyslu svého psaní vůbec, to všechno nakonec také patří k tématu hry Odcházení,“ objasňuje Krob jeden ze svých inscenačních pohledů.
„Taky se snažím všechny jeho postavy vyslechnout a pochopit, prostě je neodsuzovat předem. Někdy je to těžké. Zvláště pak v herecké práci. Když se herec začne dívat na svou postavu „svrchu“, přestává být pro diváka uvěřitelná. Spolupráce s herci Klicperova divadla mě inspiruje a posouvá v mém přemýšlení o hře dál. Přesto si během každé své další práce uvědomuji, jak je hranice mezi věrohodností a „hraním“ citlivá. Absurdita musí být hraná vážně. Teprve pak nás může po havlovských, mnohdy úsměvných slovních ekvilibristikách i zamrazit,“ říká Krob.
V roli Riegra, člověka opouštějícího politický svět, se představí Hynek Pech, v roli Ireny, Riegrovy dlouholeté přítelkyně, se mohou diváci těšit na Pavlu Tomicovou, úlohu Autora hry ztvární Jiří Zapletal, hlavního protivníka a následovníka „trůnu“ Vlastíka Kleina zahraje František Staněk a postavu Babičky, Riegrovy matky, Martina Eliášová. V dalších rolích mohou diváci vidět Elišku Bouškovou, Zoru Valchařovou-Poulovou, Martinu Novákovou, Ondřeje Malého, Pavlínu Štorkovou, Vlastimila Čaňka, Lenku Loubalovou, Lubora Novotného a další. Tvůrcem scény a kostýmů je Jan Dušek, dramaturgyní inscenace Magdalena Frydrychová.
„Mám nutkání neustále zdůrazňovat, že nehrajeme hru o Havlovi, nýbrž že hrajeme Havlovu hru. Havel nenapsal hru o sobě, ani o své ženě Dáše, ani o Klausovi, ani o jiných psancích politické scény. Chápu jeho hru jako podobenství o pádu člověka, který chtěl vždy pro společnost dělat to nejlepší, ale jeho hlas je dnes už němý. Nikdo ho neposlouchá, všichni ho přehlížejí, musí se domáhat pozornosti. I z tohoto důvodu jsme učinili z úlohy, kterou Havel předepisuje pouze jako autorův Hlas, svébytnou postavu. I ona hledá a pochybuje, snaží se pochopit smysl vlastní hry a své poslání v ní,“ objasňuje režisér hradeckého Odcházení.
O tom, kterak způsob nahlížení na dramata Václava Havla předznamenává jejich dlouholeté přátelství, mluví spíše opatrně. „To bych nerad rozebíral. Některé věci se mají nechat tak, jak jsou. Příliš je nerozebírat a jen si je tak užívat. Vždyť ho znám už tolik let. Znám jeho způsob myšlení, jeho inspirace, při každém řádku jeho textu mi bezděčně naskakuje předloha, kterou čerpal ze života. Tu však musím opustit, protože o reálné předloze to samozřejmě není. Václava Havla si nesmírně vážím nejen jako autora a přítele, ale – hned po prezidentovi Masarykovi – jako jediného skutečného náčelníka naší země. Málokdo asi ví, že Havel má dokonce svůj vlastní početný indiánský kmen, se kterým se každý rok schází v Trutnově na Bojišti. Říkají mu tam náčelníku a on k nim pokaždé velmi moudře a dlouze hovoří,“ dodává Andrej Krob.
Slavnostní premiéra Odcházení se uskuteční 11. října 2008 ve studiu Beseda Klicperova divadla. Více informací o dalších reprízách a vstupném naleznete na stránkách Klicperova divadla.
