Herečka Eva Matalová slaví sedmdesátiny
"Není nic pomíjivějšího, než hercova práce" říká herečka Eva Matalová, která zavzpomínala na padesát let strávených u divadla.
S každým spadnutím opony po představení, s každou derniérou, mizí navždy do nenávratna onen magický svět vymyšlených postav, jejich osudů a vášní. Zbude ohmataný scénář, zapomenutý v šatně, pár fotografií, a snad nějaký ten zasutý dojem v paměti diváka.
A tak ti, kterým už dozněl poslední potlesk na rozloučenou s divadelním světem, sahají nezřídka po papíře, aby ještě jednou, aspoň ve vzpomínkách, zažili setkání s milovanými rolemi, a poděkovali tak v duchu těm, se kterými společně táhli nelehkou Thespidovu káru.
Když někdejší Divadlo pracujících slavilo čtyřicátiny, a já v něm působila víc jak třicet roků, bylo mi líto, že moji mladší kolegové nevědí nic o jeho začátcích, o tom, kteří významní umělci v něm rozechvívali srdce nebo bránice diváků, ani o slavném stěhování do nové budovy…
A tak jsem slepila takový vzpomínkový pořad pro scénu Divadélka v klubu. Nechyběly ani veselé historky ze zákulisí. Jedna z mnoha, které nosím v paměti, je o inspicientce paní Vlčkové. Byla to původem Vídeňačka, která prožila celý život v Čechách, česky se ovšem nikdy pořádně nenaučila. Právě kvůli jejímu osobitému jazyku vznikalo nejvíce humorných situací. Legendární historka se stala při generálce na Sevillskou hvězdu. Herci stáli připraveni na jevišti a režisér Svatopluk Skopal jim dával poslední pokyny: „Tak přátelé, dnes do toho s chutí a s vervou!“ Když pečlivá inspicientka přišla všechno zkontrolovat se slovy „tak pršatele, vy mit všetko?“, ozval se hlas herce Stanislava Ebense: „Když já dnes jaksi nemám tu vervu“. Paní Vlčková se v mžiku rozběhla do rekvizitárny a spustila na vyplašenou rekvizitářku: „Ja ti poršad řikat, že ty nemit nykdy nyc v poršadek. Ten Ebens nemá ferf!“ Mezitím režisér začal netrpělivě vyvolávat inspicienta. Udýchaná paní Vlčková vyšla před oponu a zopakovala, že tady nykdo nemit nyc v porsadek a že Ebens nemá ferf. To už herci na jevišti doslova řvali smíchy. I původci zmatku se zželelo všech hledajících. Vyšel tedy rovněž před oponu a omluvil se, že on holt po ránu tu požadovanou vervu neměl, ale že teď ji už na mou duši má.
Asi jsem tehdy vyčerpala svou potřebu vracet se do minulosti. Od té doby se hodně změnilo. Bouřlivé proměny společenské se nevyhýbají ani divadlu. A tak zjišťuji, že dnes místo vzpomínání mám co dělat, abych stačila do sebe vstřebat všechno nové a vzrušující, čím divadlo pulzuje.
Není nic pomíjivějšího, než herecká práce, a není nic trvalejšího, než hercova láska k ní. Všechna ta léta, která jsem u divadla prožila, sleduji s potěšením, jak z generace na generaci putuje pomyslný štafetový kolík usilovného tvoření, herecké poctivosti a touhy po hledání nových cest.
Tomu držím palce. Kolegové „zlomte vaz!“
Eva Matalová
Herečka Eva Matalová pochází z Brna, kde absolvovala JAMU. První angažmá získala v Beskydském divadle, pak strávila dva roky ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. V roce 1955 přišla do Divadla pracujících v Gottwaldově, kde působila 23 sezón do roku 1988. Pak odešla do Horáckého divadla v Jihlavě, kde ji náhoda zavála také ke kantořině na tamní LŠU. V roce 1996 přišla zpět do Zlína, kde působila až do roku 2002. Nedávno dohrávala svou poslední roli, Amfisu ve Třech sestrách II. Během padesáti let u divadla prožila nezapomenutelné chvíle, setkala se s vynikajícími osobnostmi, ráda vzpomíná na kolegy Jana Libíčka, Miloslava Vosmanského, režiséry Svatopluka Skopala nebo Miloše Slavíka. Tvořila historii divadla. V plné síle vplula do nového tisíciletí, kdy svou bohatou profesionální hereckou činnost zakončila.
Paní Matalová oslaví 23. června sedmdesátiny, popřejme jí pevné zdraví a stálý optimismus!
Za MDZ Kateřina Balajková
