Herečky v Afghánistánu zatím sklízejí jen slzy, pot a posměch
Herát (Afghánistán) 21. ledna (ČTK/AFP) - Ženy, které se v Afghánistánu rozhodnou stát herečkami, nemají lehký život. Společnost i příbuzní se na ně dívají spatra a často je nutí, aby se svého koníčka vzdaly, píše agentura AFP.
V Herátu, malém městě na západě Afghánistánu, kde ženy stále chodí se zahalenou tváří, mají Rahíma, Rita, Miriam i Moníra špatnou pověst. A to jen proto, že se jednoho dne rozhodly splnit si sen a stát se herečkami - v jejich případě komičkami.
"Být komičkou v Afghánistánu nepřináší nic jiného než špatnou pověst. Co to je za stát - bez kultury, bez možnosti snít, bez kina?" ptá se Rita Hoseiníová. Tato vdova s nalíčenýma mandlovýma očima a nabarvenými vlasy vychovává dvě malé děti. Na živobytí si vydělává tím, že v místní restauraci myje nádobí. "Film je jen pro potěšení," říká.
Toto potěšení ale Afghánky přichází draho. Miriam Hašémiová, další mladá Afghánka, která se rozhodla jít proti proudu a hrát, říká, že už se jednou pokusila o sebevraždu. Má chudého manžela a rodiče na ni neustále tlačí, aby se vzdala herectví. "Bratr a bratranci se mnou kvůli tomu přerušili kontakt," říká Miriam.
Ředitel pobočky produkční společnosti Afghan Film Fridún Fachery vidí hlavní problém v přístupu vlády. "Může za to naše vláda, která kultuře nepřikládá význam," říká a pokračuje: "Filmy a kultura jsou nejlepšími prostředky ke změně mentality a postoje zdejších mužů vůči ženám. Ale my nemáme peníze, a tak musíme tvořit se zastaralým vybavením." Společnost Afghan Film podle něj za poslední dva roky v Herátu vyrobila na 20 filmů.
Starobylý Herát, který se během staletí mohl chlubit bohatou kulturní tradicí, nemá kino, ani divadlo, stěžuje si Fachery. Budova kina prý byla stejně jako většina dalších kin v zemi zničena během občanské války v letech 1992 až 1996. Televizi i kina poté zakázalo fundamentalistické hnutí Taliban, které zemi vládlo až do roku 2001.
Afghánci nyní začali obnovovat styky s indickým Bollywoodem, jehož snímky zaplněné vycházejícími indickými hvězdičkami kyprých tvarů přikovávají k židlím televizní i filmové diváky, především v hlavním městě Kábulu. Ale Herát, město s 250.000 obyvatel, které leží u hranic s Íránem, ovlivňuje především kinematografie této země.
Právě íránské filmy se staly středobodem, kolem nichž Moníra Hašémiová, jež v Íránu strávila s rodinou léta v exilu, spřádala své sny.
"Vrátila jsem se v roce 2004 a nelituji toho. Ženy se sice mají v Íránu lépe, ale to platí jen pro Íránky," říká s úsměvem jednadvacetiletá žena, která nyní v Herátu předsedá Filmovému sdružení žen. Tato přidružená organizace společnosti Afghan Film, jež vznikla před rokem a půl, má pomoci začínajícím komičkám, které často nemají odpovídající vzdělání. S 31 členkami je to jediné sdružení svého druhu v zemi, říká Hašémiová.
"Lidé v Afghánistánu komičky odsuzují. Obecně se má za to, že to je pro ženu špatná volba. Ale já věřím, že to, co dělám, je čisté. A to mám štěstí, protože rodiče mě podporují," dodává. Moníra doufá, že jednou se jí třeba povede splnit si svůj velký sen, a natočit "příběh přítelkyně, která v 15 letech spáchala sebevraždu, protože ji rodiče nutili do svatby s pětačtyřicetiletým mužem".
lab rv
