Horizonty teatrologie: Barbora Liška – Mezi textem a divadlem
„Dekonstrukce, rozpouštění, rozkládání, ale zároveň i tematizování tradiční dramatické formy jsou základními rysy Müllerova radikálního přístupu k psaní pro(ti) divadlu, které lze považovat za legitimní umění pouze, pokud je inovativní…“.
Katedra divadelních studií FF MUNI Brno Vás srdečně zve na první online přednášku tohoto semestru v rámci cyklu Horizonty teatrologie, která proběhne ve středu 7. října 2020 v 16.00. Pro více informací ohledně konkrétního online místa setkání sledujte web katedry https://divadlo.phil.muni.cz/ a Facebook.
Barbora Liška (1993) je absolventkou divadelní vědy a germanistiky na FF MUNI. V roce 2019 nastoupila do doktorského studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci s disertačním projektem dramaturgie těla, pohybu a tance v současné pohybové performanci. V rámci svých magisterských studií věnovala zvláštní pozornost tvorbě Heinera Müllera, konkrétně jeho postmoderní poetice a českým překladům divadelního textu Hamlet-stroj (1977). V roce 2019 spoluzaložila časopis CEDIT – kontexty a přesahy tvorby Centra experimentálního divadla, kterého je redaktorkou. Zabývá se též popularizací divadla mezi středoškolskými studenty v rámci projektu juniorské univerzity DiFa JAMU a coby lektorka dramaturgie v brněnském HaDivadle.
Mezi textem a divadlem: poetické principy (ne)dramatických divadelních textů Heinera Müllera
Východoněmecký básník, dramatik a divadelník Heiner Müller (1929‒1995) je komplexní uměleckou osobností, která se velmi výrazně otiskla do německých dějin divadla 2. poloviny 20. století. Mnozí jej dokonce považují za nejvýraznějšího divadelního básníka po Bertoltu Brechtovi, v jehož šlépějích „divadla pro změnu společnosti“ Müller pokračoval v každém svém textu, ačkoliv Brechta formálně opustil. Navzdory tomu, do jaké míry Müller ovlivnil chápání textu v divadle, českému kontextu je jeho tvorba poněkud cizí. Dekonstrukce, rozpouštění, rozkládání, ale zároveň i tematizování tradiční dramatické formy jsou základními rysy Müllerova radikálního přístupu k psaní pro(ti) divadlu, které lze považovat za legitimní umění pouze, pokud je inovativní. Cílem přednášky je nahlédnout básnicko-dramatickou tvorbu Heinera Müllera z několika různých perspektiv a prostřednictvím vybraných teoretických konceptů nabídnout možnosti, jak müllerovskému, do detailu promyšlenému, universu porozumět.
