Hostování Baletu Národního divadla Brno a Baletu Jihočeského divadla v Národním divadle v Praze

V rámci nového projektu Baletu Národního divadla s názvem Otevřená scéna zavítá do Národního divadla Balet Národního divadla Brno s představením Lucidor a Arabella a také Balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích s Prokofjevovým baletem Romeo a Julie.

 

Lucidor a Arabella

Povídka nazvaná Lucidor, která později posloužila jako námět pro baletní zpracování, vznikla již v roce 1910. Napsal ji významný rakouský básník, vypravěč, esejista a dramatik Hugo von Hofmannsthal a také ji sám později přepracoval jako libreto pro operu Richarda Strausse Arabella, která měla premiéru v roce 1933. Hofmannsthal s Richardem Straussem vytvořili řadu společných děl a stali se průkopníky a tvůrci nové formy hudebního divadla založené na literárně náročném libretu (Elektra, Růžový kavalír, Legenda o Josefovi).

Základem příběhu je dramatický osud dívky Lucie, již matka kvůli zvláštním způsobem formulované podmínce získání dědictví přinutí, aby se vydávala za chlapce. Pokus zakrýt svou pravou identitu, obětovat a popřít své ženství ztroskotává v situaci, kdy se dívka setkává se svou životní láskou. Samotné jméno hlavní postavy lze považovat za poněkud hořkou glosu. Ve srovnání s tradičně romantickými jmény ženských hrdinek zní Lucidor odvozený z ženského jména tak bizarně, jakoby se jednalo o krutý žert. Ve skutečnosti spisovatel líčí osudové drama ženy, nucené okolnostmi k nesnesitelnému sebezapírání a schopnosti vymknout se takovému nesmyslnému údělu. Vàmos se ve své choreografii chopil látky s veškerou soustředěností a velmi detailně zpracoval duševní stavy mysli a charaktery hlavních postav a mistrně je přenesl do tanečního vyjádření. Vybraná hudba k baletu Alexandra Glazunova spojuje svrchovanou výrazovou originalitu s vrcholnými hudebními kvalitami, příslovečnou slovanskou melancholii s energií a chutí do života příznačnou pro moderní Evropu.

Představení:  29. ledna 2012 v Národním divadle

Choreografie a režie: Youri Vàmos
Hudba: Alexander Glazunov
Scéna a kostýmy: Michael Scott
Světelný design: Klaus Gärditz
Dirigent: Pavel Šnajdr
Hraje Orchestr Národního divadla v Brně

 

Romeo a Julie

Shakespearova tragédie Romeo a Julie vypovídá o člověku a o jeho duši, je to příběh tragických lidských osudů, v tom je jeho nezastupitelná hodnota. Láska je základní a zásadní lidský projev, hledání totožnosti vlastního nitra v druhém člověku. Opravdová láska překračuje hranice společenských konvencí, náboženské tradice, nerespektuje nic z toho, co společnost považuje téměř za zákon a co si osvojila.
Každé dítě se rodí do společenství, které ho ovlivňuje tradicemi, zvyky a zkušenostmi kolektivní paměti. Pak nastane čas, kdy mladý a nezralý jedinec nabývá své vlastní zkušenosti, má své vlastní touhy a představy a je ovládnut citem, kterému podřídí i ony zavedené zvyklosti - hledá souznění s druhým člověkem. To, co je na počátku JÁ a TY, touží spojit - zamiluje se. Láska způsobuje neodolatelnou a bezpodmínečnou touhu být stále spolu.

Jen láska má sílu ohně, který plane tím intenzivněji, čím větší je cit. I sebevětší vítr plamen lásky neuhasí. Ale láska v našem světském pozemském životě je obyčejně cit velmi pomíjivý. O to cennější a inspirativnější jsou lásky osudové, hluboké a - nekonečné!
Láska Romea a Julie je věčná, protože jejich milostné vzplanutí přichází téměř ve stejný okamžik jako jejich smrt. Nastává poslední kolize příběhu - poslední obraz umocňuje nadčasovost příběhu, jako memento vášnivé lásky, lásky doslova „až za hrob“.
Příběh Romea a Julie je na jevišti vždy jedním z nejmocnějších a nejpravdivějších zobrazení milostného citu. Je apoteózou lidské touhy a hledání opravdové lásky - v jejím naplnění a nesmrtelnosti!

(Attila Egerházi, umělecký šéf Baletu JD)

10. 2. 2012 ve Stavovském divadle

Choreografie, režie a dramaturgie:  Attila Egerházi Hudba: Sergej Prokofjev
Asistenti choreografa a baletní mistři: Shirley Esseboom, Linda Schneiderová
Scéna: Loes Schakenbos
Kostýmy: Bregje Van Balen
Světelný design: Loes Schakenbos