Hra Ptáčci libanonsko-kanadského autora Wajdiho Mouawada v české premiéře v Národním divadle moravskoslezském

Hru Ptáčci oceňovaného libanonsko-kanadského autora Wajdiho Mouawada (nar. 1968) uvede činohra Národního divadla moravskoslezského v české premiéře v překladu Michala Zahálky a režii Aminaty Keity 1. února v Divadle Antonína Dvořáka.

Emocemi prošpikované drama (v originále Tous des oiseaux) vyvolalo už při světové premiéře v Paříži v roce 2017 mezinárodní senzaci a získalo poté několik ocenění. Hrají je divadla po celém světě, čeští diváci měli v roce 2021 možnost vidět hru zatím pouze v rámci festivalu německých divadel. Všude ji provázejí vášnivé diskuze a činohra NDM očekává podobné přijetí také od ostravského publika. Jde o silný lidský příběh o starých rodinných traumatech, předsudcích, ale také o přijetí toho, kým skutečně jsme. O lži a o pravdě, která umí být krutá, ale kterou prostě nakonec akceptovat musíme. Odehrává se na pozadí blízkovýchodního konfliktu, kterému my Evropané stále moc nerozumíme, ale… „Takhle výjimečný text se vám dostane do rukou jen párkrát za život. Wajdi Mouawad napsal hru, která v mnoha ohledech připomíná slavné antické drama Král Oidipus. Ne náhodou v Ptáčcích zazní replika: Oidipovi nevyškrábala oči pravda, ale rychlost, s jakou se k němu dostala. Stejně jako Sofokles i Mouawad zkoumá jizvy, které zanechala válka a konflikty, zejména traumata předávaná z generace na generaci. A také u něho se objevuje motiv slepoty, neschopnosti vidět pravdu. Pro mě osobně jsou Ptáčci neuvěřitelně emotivní, chytří, překvapiví, vtipní, zároveň je vnímám jako hlubokou meditaci nad tématy sebeuvědomění, identity, traumatu a hledání pravdy,“ vyznává se dramaturg Norbert Závodský.

Režisérka Aminata Keita to má podobně – i pro ni jde o současné drama antických rozměrů. „Je to velkolepá hra o osudu a údělu člověka. Osobní příběh o identitě. To téma se týká každého z nás, ať jej sami řešíme, nebo o něm vůbec nepřemýšlíme. Každý se hledáme v něčem jiném, vytváříme si nějaké žebříčky hodnot, utváříme kulturu, ale ve výsledku jde všem o jednoduchou, ale těžko dosažitelnou věc – o přijetí. Abychom každý přijali sami sebe, a tak dokázali přijmout druhé,“ říká a dodává: „Hra mě zasáhla na první přečtení. Vybrala jsem si ji intuitivně a je pro mě radost ji režírovat.“

Eitan, hlavní mužská postava příběhu, pochází ze židovské rodiny, dělá kariéru jako biogenetik, žije s rodinou v Německu a za studiem cestuje do Ameriky. V newyorské univerzitní knihovně potká Wahidu – marockou historičku s americkým občanstvím. Láska dvou bytostí z dnes už hodně tolerantního světa narazí ale na předsudky Eitanovy nejbližší rodiny a oba milenci se navíc vydají na nebezpečnou cestu za pravdou – a jde tu nejen o ni, ale doslova o život.

Dramatik, herec a režisér Wajdi Mouawad se narodil v Libanonu a ačkoli dnes žije v Paříži, dovede palčivá a konfliktní témata nám tak vzdálená zpracovat opravdu působivě. Výsledkem je vždy emočně silná hra, která diváky vtahuje do pravdy a doslova rozbíjí na kusy svět představ, pravidel a neustále opakovaných dogmat. Takoví jsou i Ptáčci. Nenadržují ani jedné straně, přitom pokládají otázky, které bolí.  Diváky rozhodně čeká jeden z vrcholů probíhající činoherní sezóny.

V rolích ústředního páru se představí Vít Roleček a Sára Erlebachová a nadšením se netají ani oni. „Je to nádherný text. Máte co říct, co hrát. Vítek se mě před pár lety ptal, jestli mám něco, co bych si chtěla zahrát. Řekla jsem mu, že vysněnou roli nemám, ale přála bych si hrát o velké lásce. A tady se mi to plní. Do toho máte úžasný tým lidí kolem sebe. Cítíte, jak to na zkouškách tepe. To nejde nemilovat,“ říká Sára Erlebachová.

Diváci uvidí také také Anitu Krausovou, Hanu Doulovou, Petru Kocmanovou, Tomáše Jirmana, Davida Viktoru, Roberta Fintu a Jana Fišara.

Scénu vytvořil Martin Chocholoušek a kostýmy navrhla Simona Rybáková, hudbu zkomponoval Martin Hůla.