Hravé a poetické divadlo Minor otevírá světy dětské fantazie
Originální inscenace, plné hravosti a poetiky, přináší dětským divákům i dospělým už 70 let pražské divadlo Minor. Tato scéna, která od začátku tisíciletí sídlí v rekonstruovaných prostorách bývalého kina Skaut ve Vodičkově ulici, je plná loutek, ale i živých herců a hudby, stále tu vzniká něco nového. Historie Minoru se začala psát v bývalém Ústředním loutkovém divadle (ÚLD) 26. února 1950 premiérou hry Aloise Jiráska Pan Johanes.
K myšlence založení ÚLD inspirovalo jeho zakladatele a předního loutkáře Jana Malíka ruské divadlo Sergeje Obrazcova - Centralnyj kukolnyj těatr v Moskvě. Malík byl žákem a spolupracovníkem Josefa Skupy a snažil se vytvořit protipól jeho marionetovému Divadlu Spejbla a Hurvínka. Vytvořil do té doby nepoužívané spodové loutky, takzvané javajky (podle ostrova Jáva), které se na rozdíl od marionet vedených shora vodí na tyčce nebo drátech zdola.
Minor nejdříve sídlil na dnešním Senovážném náměstí ve zrušeném Divadle mladých pionýrů. Tento prostor ve dvoře bývalého německého kasina se na padesát let stal uznávanou scénou s vyspělým loutkoherectvím. V roce 1999 však bylo v rámci rekonstrukce Slovanského domu a celého vnitrobloku divadlo zbořeno a na jeho místě vyrostla administrativní budova a podzemní garáže.
Novou domovskou scénou Minoru se od roku 2001 stalo bývalé kino Skaut ve Vodičkově ulici. Po náročné rekonstrukci zdevastovaného objektu vznikl moderní stánek, který získal dokonce prestižní ocenění Stavba roku 2002.
K slavným inscenacím Minoru patřila Zlatovláska, Johannes doktor Faust, Božská komedie, Ďáblův most, Zlatý klíček, Král jelenem, Bajaja, Medvídek Pú, Kdo mi to uvěří, pane Moody? anebo Broučci.
Nové divadlo se několikrát přejmenovalo. Od roku 1975 neslo název Loutka, poté se v roce 1987 stalo Divadlem u věže, později Divadlem u Jindřišské věže. Minor se jmenuje od roku 1991. Původní druhou scénou ÚLD bylo Divadlo Sluníčko (1960 až 1981) v bývalém Dětském domě Na Příkopě. Hrálo pro děti předškolního věku, mezi jeho nejznámější inscenace patřil legendární Míček Flíček.
V čele divadla se vystřídalo šest ředitelů, tím posledním je od října 1998 bývalý herec Zdeněk Pecháček. Každý z nich ve spolupráci s autory, výtvarníky, scénografy, hudebníky, režiséry a herci přinášel tvůrčí impulzy, rozšiřoval škálu výrazových prostředků či otevíral scénu nejrůznějším stylům.
Dnešní šikovná dramaturgie a schopný realizační tým vytváří v Minoru inscenace, které se zavděčí dětem a zároveň neurazí rodiče. Pozornost těch nejmenších přitahuje divadlo rozmanitými styly, originální výtvarnou a hudební složkou.
Pro strhující netradiční podívanou tu v inscenacích využívají masky, monstrózní objekty, zapojují stínové divadlo, ale i projekci nebo animované filmy. V roce 2017 tu vzniklo první představení s pantomimou.
Krom mladých tvůrců, většinou absolventů katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, v tomto divadle působily i osobnosti českého divadelního světa - režisér a dramatik David Drábek, bratři Matěj a Petr Formanovi či Arnošt Goldflam.
Minorské inscenace se úspěšně prosazují na zahraničních festivalech a hrály se už mimo jiné v New Yorku, Japonsku, Jižní Korei, Mexiku, Indonésii, Německu, Polsku, Slovinsku, Slovensku či v Rusku.
Minor pořádá také výstavy a doprovodné akce. V pasáži divadla, rozšířené v divadelní foyer, se nachází Galerie Minor s celoroční interaktivní výstavou a divadelní obchod. O víkendech zde probíhají tvůrčí dílny pro děti, dílny animovaného filmu, sítotisku aj. Z Minoru se tak stává kulturní centrum pro celou rodinu a jeho tvůrci se neustále snaží své diváky překvapovat a motivovat je, aby se do divadla vraceli.
Foto: Divadlo Minor
