10.04.2013 16:55
Hrdinové a monstra: dramaturgický plán HaDivadla pro 39. sezónu!
HaDivadlo ve své 39. sezóně navazuje na přechozí téma Restartu a obrací svoji pozornost do oblasti kulturní mytologie, jejíž topos je tvořen polaritou postav hrdinů a monster v klasických dramatických textech. Texty, které jsou skeletem mohutného organismu zvaného divadlo, však budou v rámci kontinua experimentální dramaturgie a inscenačních přístupů HaDivadla radikálně zkoumány, reinterpretovány, přepisovány a vřazeny do nového kontextu a nečekaných konfigurací – a to sice režiséry a dramatiky nejmladší divadelní generace, pro které je výzvou se s těmito klasickými texty vyrovnat. Kromě uměleckého šéfa HaDivadla Mariána Amslera budou režijními hosty HaDivadla v příští sezóně Petra Tejnorová, Ivan Buraj a Lukáš Brutovský, tedy nedávní absolventi tří česko-slovenských divadelních škol (DAMU, JAMU, VŠMU).
Na jevišti HaDivadla se představí ikony světové i české divadelní tradice, tvůrci divadelní mytologie, Anton Pavlovič Čechov, William Shakespeare, Franz Kafka a Alois a Vilém Mrštíkovi a také hrdinové a monstra, které ve svých dílech stvořili. Budeme přítomni alchymii divadelní proměny, která učiní z vrahů hrdiny, z hrdinů darebáky a zbědovaná monstra a z monster neškodná zvířátka snící svůj svatojánský sen, abychom nakonec zjistili, že nejděsivějším monstrem je všudypřítomný systém, který láme vaz i nejodvážnějším hrdinům… Hrdinové a monstra. Kdysi a dnes. Dnes a kdysi. Mladá krev a staré kosti.
Premiéry 39. sezóny HaDivadla 2013/2014:
Sežereš sám sebe (Platonov)
Na motivy hry Antona Pavloviče Čechova
režie: Marián Amsler
dramaturgie: Anna Saavedra
premiéra: říjen 2013
„Člověk, když se narodí, má na vybranou jednu ze tří cest. Žádná další neexistuje: půjdeš napravo – sežerou tě vlci, půjdeš nalevo – sám sežereš vlky, půjdeš rovně – sežereš sám sebe…“ První hra Antona Pavloviče Čechova. Platonov. Bezotcovština. Pokolení bez otců. Mal du siècle. Pjesa bez nazvanya. Drama bez titulního listu. Zapomenuté prázdninové letovisko. Dusná a lepkavá atmosféra krátkých letních nocí. Hmyz, nuda a úpornost. Život jako dovolená bez začátku a konce. Sladká zahálka zmaru a sklíčenosti. A někde hraje hudba. Noční motýli a můry se slétají u dávného plamene. Dolce far niente. Pozvolná cesta člověka k jeho vlastnímu sebezničení.
Alois a Vilém Mrštíkovi:
Maryša – Back to the roots
režie: Lukáš Brutovský
dramaturgie: Miro Dacho
premiéra: leden 2014
Maryša podléhá mechanizmům společnosti, ve které žije, a spoluvytváří je. Je obětí tvrdohlavosti a tvrdohlavě trvá na oběti. Je hrdinkou proti svojí vůli a z vůle boží vražedkyní. Je zarputilost, která ji ovládá, dědičná, nebo je výrazem silné osobnosti? A vražda, kterou dnes ráno spáchá, je logickým vyústěním okolností nebo morálním apelem pro další generace diváků a účinkujících? Národní hra národem mnohokrát interpretovaná. Kde končí národ a začíná hra? Maryša. Back to the roots.
Sen čarovné noci
Na motivy hry Williama Shakespeara Sen noci svatojánské v překladu Jiřího Joska
scénář a režie: Petra Tejnorová
choreografie: Jaro Viňarský
premiéra: březen 2014
Sen čarovné noci je divadelní metaforou věčně proměnlivého světa. Protiklad života a divadla, skutečnosti a snu, to je oblíbené téma Shakespeara-dramatika. Pro tvůrčí tým v čele s režisérkou Petrou Tejnorovou, se tento text stává výchozí inspirací, důležité je téma fyzičnosti, tělesnosti a mystiky v začarovaném lese. V lese, kde zapomenete, kdo a co jste, muž či žena, lidé, zvířata. Na inscenaci bude režisérka spolupracovat s choreografem a tanečníkem Jarem Viňarským, důraz bude kladen na jazyk pohybového a fyzického divadla. Východiskem pro vznik inscenace je klasický text, Shakespearova komedie Sen čarovné noci v překladu Jiřího Joska. V českých zemích je tato hra známa především pod názvem Sen noci svatojánské. Tajemná, kouzelná noc před svátkem Jana Křtitele, je tradičně spojena s pohanskými obyčeji a rituály odpovídajícími atmosféře hry. Problém je ale v tom, že se děj podle přímých odkazů v textu odehrává na přelomu dubna a května. Jiří Josek se ve svém novém překladu rozhodl tento chybný mýtus odstranit, a proto zvolil název Sen čarovné noci.
Zámek
na motivy románu Franze Kafky
režie: Ivan Buraj
scénář, dramaturgie: Dagmar Radová
premiéra: květen 2014
Kam se v tom věčném rozdělování, přesouvání a spojování podělo poslání? Kde je moje poslání?! Kdo ho kurva vlastní?! Měl jsem na něj přeci právo!!! … Nebo ne?... Ne?!
Autorský scénický experiment - analýza „nové“ totality dneška inspirovaný posledním románem Franze Kafky Zámek. „Práce“ určuje přívlastek našeho sociálního statusu a stává se základem pro vytváření identity. V západní společnosti začíná převažovat nad fenomény jako politická orientace, náboženství nebo národní či rodinná příslušnost. Základem režijně - dramaturgického konceptu je Kafkovo nazírání, ve kterém se práce, úřad nebo instituce natolik proplétají s každodenním životem, že je nelze od sebe odlišit. Tento prostý fakt je ale příčinou dvou negativních jevů naší současnosti: ztráta kontaktu se smyslem práce a ztráta kontaktu se smyslem života. Jakoby celá naše existence odvíjela jen od toho, zda patříme do kategorie zaměstnaní či nezaměstnaní. A přitom nezaměstnanost napříč Evropou stoupá.
Autorský scénický experiment - analýza „nové“ totality dneška inspirovaný posledním románem Franze Kafky Zámek. „Práce“ určuje přívlastek našeho sociálního statusu a stává se základem pro vytváření identity. V západní společnosti začíná převažovat nad fenomény jako politická orientace, náboženství nebo národní či rodinná příslušnost. Základem režijně - dramaturgického konceptu je Kafkovo nazírání, ve kterém se práce, úřad nebo instituce natolik proplétají s každodenním životem, že je nelze od sebe odlišit. Tento prostý fakt je ale příčinou dvou negativních jevů naší současnosti: ztráta kontaktu se smyslem práce a ztráta kontaktu se smyslem života. Jakoby celá naše existence odvíjela jen od toho, zda patříme do kategorie zaměstnaní či nezaměstnaní. A přitom nezaměstnanost napříč Evropou stoupá.
