Institut umění – Divadelní ústav se loučí s jedním z největších českých divadelníků

Smutná zpráva o úmrtí Václava Havla se osobně dotkla celé široké obce divadelníků, do níž Havel po více než půl století patřil. S Divadelním ústavem (nynějším Institutem umění – Divadelním ústavem) byl Havel spjat již v šedesátých letech, a později opět během sametové revoluce, kdy se Divadelní ústav stal oporou stávkujících divadel. V časech ohrožení existence Divadelního ústavu se Václav Havel zasadil o jeho zachování v Praze.

Spolupráce s Václavem Havlem začala již v roce 1964, kdy Divadelní ústav vydal Havlovu první větší divadelní studii Josef Čapek: dramatik a jevištní výtvarník (spoluautorka Věra Ptáčková). V dokumentaci Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU) jsou zaznamenány všechny profesionální české inscenace jeho her z 60. let. Jediné domácí uvedení Žebrácké opery v sedmdesátých letech (Divadlo na tahu v Horních Počernicích, 1975) se podařilo zdokumentovat až po roce 1989. Díky tomu, že Divadelní ústav pro vznikající Občanské fórum koordinoval aktivitu divadel v období stávky v listopadu a prosinci 1989, zachovala se v archivu IDU řada originálních materiálů z tohoto období. V době Havlova prezidentství se Divadelní ústav soustředil na dokumentaci jeho divadelní tvorby včetně snahy zaznamenat i zahraniční inscenace jeho děl. To se dělo v úzké spolupráci s osobní tajemnicí pana prezidenta Annou Freimanovou. Divadelní ústav zároveň po ukončení Havlova prezidentského období převzal do své správy podklady z osobního archivu pana prezidenta týkající se divadelních produkcí jeho her. Po vzniku Knihovny Václava Havla (KVH) byla uzavřena mezi ní a Divadelním ústavem smlouva, na jejímž základě zůstala většina materiálů (majetku KVH) ve správě Divadelního ústavu, a oba subjekty nadále velmi úzce spolupracují.

Za dvacet porevolučních let se v IDU nahromadilo mnoho unikátních fotografií z domácích i zahraničních inscenací i z předlistopadového období, jsou zde k dispozici i scénické a kostýmní návrhy, jejichž prostřednictvím můžeme připomenout polistopadové premiéry na českých scénách. Václav Havel, v 60. letech úspěšný český dramatik, poté doma zakázaný téměř na dvacet let, ale hojně uváděný v zahraničí, se v roce 1989 opět vrátil na česká jeviště. Díky spolupráci s fotografem Viktorem Kronbauerem jsou zachyceny i premiéry nových havlovských inscenací, především poslední Havlovy hry Odcházení a různé havlovské koláže inspirované jeho dramatickým dílem.

Všechny tyto materiály (včetně řady dalších osobních dokumentů, které pan prezident Havel laskavě zapůjčil ke zpracování kurátorce Heleně Albertové) jsou bohatě využívány pro výstavy, o které je velký zájem nejen u nás, ale i v zahraničí. Vznikly dva typy výstav, které byly v různých variantách, v různém rozsahu a různém výtvarném zpracování představeny v mnoha městech zemí celého světa (Divadlo a revoluce, Václav Havel – Občan a dramatik).

Ve spolupráci s nakladatelstvím Lidové noviny vydal Divadelní ústav v roce 1997 knihu Milý Václave...(Přemýšlení o Václavu Havlovi), soubor dopisů a vzpomínek Havlových přátel z řad filozofů, režisérů, chartistů, spisovatelů a herců, napsaných při příležitosti Havlových šedesátých narozenin.

Havlova Zahradní slavnost se stala součástí publikace Teatro checo contemporáneo (Současné české divadlo), antologie českých divadelních textů, přeložených do španělštiny, jejíž vydání v Argentině (ve spolupráci s nakladatelstvím Emergentes Editorial a s Českým centrem v Buenos Aires) IDU inicioval.

Přímou spoluprací s Václavem Havlem vznikl i dokument 89 minut s českým divadlem - propagační film o českém divadle, v českém znění s anglickými, španělskými a japonskými titulky, který prezentuje současné české divadlo pohledem osobností, kterými jsou kromě Václava Havla např. Matěj Forman, Dušan D. Pařízek, Vladimír Franz, Petra Hauerová nebo Rostislav Novák.

O Havlově zájmu o současné divadlo svědčí i jeho záštita projektu Centra současné dramatiky na podporu vzniku nových her, organizovaného Divadlem LETÍ a jeho partnery, mezi něž patří i IDU.

V říjnu 2011 se Václav Havel zúčastnil diskuse, věnované samizdatovému časopisu O divadle, kterou pořádalo Sdružení českých divadelních kritiků ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla, Národním divadlem a Institutem umění – Divadelním ústavem. Šlo o jedno z jeho posledních veřejných vystoupení, videozáznam z večera je uložen ve videotéce IDU.

Naše instituce vděčí Václavu Havlovi také za zcela konkrétní pomoc, kterou Divadelnímu ústavu poskytl v roce 2006. Když tehdejší ministr kultury Vítězslav Jandák zveřejnil úvahy o přestěhování Divadelního ústavu z Prahy, postavil se Havel svým podpisem otevřeného dopisu ministrovi („...Divadelní ústav je důležitým střediskem činnosti mezinárodních nevládních divadelních a hudebních organizací a součástí sítě obdobných evropských kulturních institucí, situovaných vcelku přirozeně v metropolích. Jsme přesvědčeni, že neuvážené zásahy do činností a funkcí Divadelního ústavu či dokonce jeho přestěhování jinam by ohrozily samu podstatu jeho existence...“) jednoznačně na stranu těch, kteří si přáli existenci DÚ v Praze zachovat.