Institut umění-Divadelní ústav vydal monografii scénografa Jana Vančury
Helena Albertová: Jan Vančura
Kniha vychází v rámci obnovené řady Režisér – scénograf, avšak pod novým názvem edice, více odpovídajícím obsahu, Osobnosti české scénografie. V této řadě již vyšla monografie o kostýmním a scénickém výtvarníkovi Josefu Jelínkovi (leden 2015), následovat budou monografie věnované kostýmním výtvarnicím Heleně Anýžové a Ireně Greifové.
Scénický a kostýmní výtvarník, malířJan Vančura se narodil 3. dubna 1940 v Milevsku. Po vyučení malířem skla v Novém Boru vystudoval Střední průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, v roce 1967 absolvoval studium sklářského výtvarnictví na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Stanislava Libenského. V letech 1968 – 1974 pracoval jako návrhář podniku Jablonecké sklárny v Desné. S divadlem začal spolupracovat až v roce 1976 v Liberci, kde v letech 1986 - 2002 byl v angažmá jako scénograf. V letech 2001 - 2004 vyučoval na Uměleckoprůmyslové škole bižuterní v Jablonci n. Nisou. Do roku 2007 žil a pracoval v Liberci, dnes žije v Praze.
Jeho pojetí scénografie je především malířské, rehabilituje barokní kulisový systém, ale pracuje s ním s nadhledem antiiluzivního divadelníka současnosti. Romantické okouzlení výtvarnou minulostí a krásou slohů ho předurčilo především pro hudebně dramatický žánr. Ve svých výpravách zasvěceně cituje různé architektonické styly, pro svou zálibu v harmonii a řádu však není řazen k postmoderně.
Vytvořil téměř sto scénických výprav. Jeho spolupracovníky byli dramaturgyně Vlasta Gallerová, režiséřiKarel Kříž, Petr Palouš, Václav Martinec, Oldřich Mrňák, Alena Vaňáková, Petr Zahradníček, Jan Draský, František Pokorný, Rudolf Málek, Anton Nekovar, Václav Věžník, kostýmní výtvarnice Helena Anýžová a Lidmila Švarcová.
Ve volné malířské tvorbě se věnuje „portrétům“ divadelních budov a jejich interiérů. Měl řadu samostatných výstav a zúčastnil se mnoha kolektivních výstav obrazů a scénografie doma i v zahraničí.
Za scénografickou tvorbu získal Stříbrnou medaili na PQ 1979 a1983, Zlatou medaili za scénu a kostýmy k Mozartově Kouzelné flétně na PQ 1991 a Stříbrnou plaketu na Triennale v Novém Sadu 1985. Většina jeho inscenací byla na scéně Divadla F. X. Šaldy v Liberci, spolupracoval s Národním divadlem v Praze, Divadlem Labyrint v Praze, Státní operou v Brně, Divadlem J. K. Tyla v Plzni, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích a dalšími domácími divadly, v zahraničí s Chorvatským národním divadlem v Záhřebu a s německými operními divadly v Görlitz a Zwickau.
Texty jsou v češtině a angličtině. Publikace má 176 stran, formát 22 x 20 cm. Obsahuje studii o Janu Vančurovi, 99 obrazových příloh týkajících se Vančurovy scénické a kostýmní tvorby, 18 reprodukcí jeho volné tvorby a soupis inscenací.
"Celé dílo Jana Vančury, ať už jde o scénografickou či volnou tvorbu, je adorací krásy. Krásy, nikoliv líbivosti. Krásy v tom klasickém, velebném slova smyslu. Krása není vždy bezchybná, nedotčená. Může být též zraněná, či odsouzená k pomalému zániku pod kuratelou času nebo zahnaná do kouta nebezpečnou všedností. Vančurovo vzhlížení ke krásným slohům minulosti není prosto nostalgie, ovšem nostalgie vzpřímené, neuplakané, vzdělané, bez příchuti sladkobolnosti. Scénické a kostýmní návrhy Jana Vančury jsou právoplatnými obrazy. Jeho portréty prázdných divadel obsahují potencionální drama. A rovněž sen o nesmrtelnosti divadelní duše." Marie Zdeňková
