Já, Plisecká: nová inscenace ProART Company z dokumentárního cyklu Já umělec

Koncept inscenace představuje Pliseckou jako přibližně padesátiletou umělkyni, která během rekonvalescence zranění bilancuje v rozhovoru s dvěma zahraničními novináři svůj dosavadní život. Divák tak poznává nejen její zásadní jevištní postavy – Carmen, Odettu/Odilii, Kitri, Annu Kareninu, Umírající labuť nebo Bolero - ale především zákulisní a mocenské politické fungování v tehdejším Sovětském svazu. Změnilo se ale od té doby něco?

Představení současně otevírá otázky typu - proměna estetického vnímaní diváka minulosti a dneška, vývoj taneční techniky, zploštění hereckého výrazu... Repertoár klasického baletu se předává z generace na generaci a přesto se jeho forma proměňuje a vyvíjí. Co nese v sobě tělo tanečníka s přibývajícím věkem, jaké jsou možnosti umělecké transformace v závislosti na jeho věku?

Formálně inscenace propojuje mluvené slovo (rešerše a vzpomínky samotné Plisecké), původní i autorskou hudbu a pohyb. Inscenace je komorní a stojí na autenticitě tří zkušených a originálních interpretů - herečky Kláry Trojanové a tanečníků Martina Dvořáka a Petry Padriánové.

JÁ, PLISECKÁ (Premiéra jubilující ProART Company)
Absolutní divadlo o životě absolutní primabaleríny
Taneční dokument z cyklu Já umělec

Maja Pliseckaja - největší ruská umělkyně dvacátého století v osidlech své země a svého Já
Autor: Martin Dvořák podle autobiografií Já Maja a Neztratit držení
Režie a choreografie: Martin Dvořák
Účinkují: Klára Trojanová, Petra Padriánová a Martin Dvořák
Hudba: Jan Hanák SONORITY a P. I. Čajkovskij, M. Ravel, R. Ščedrin, C. Saint-Saens, L. Minkovski, Ch. Adam a F. Mendelssohn-Bartholdy
Režijní a dramaturgická spolupráce: Karla Štaubertová

Maja Pliseckaja - symbol světového baletu uplynulého století, synonymum Umírající labutě, Carmen, Anny Kareniny a nezlomné vůle nevzdat nepřízeň osudu. V roce 2025 uplyne 100 let od jejího narození a 10 let od její smrti. Představení Já, Plisecká si dává za cíl přiblížit nejen životní osud umělkyně multižánrovou formou propojující prvky divadla, výrazového tance a baletu, ale taky nastavit tvář vývoji a proměně baletního umění, jeho interpretaci na pozadí dějinných událostí.

Forma uměleckého dokumentu je ProART blízká. V minulosti jsme uvedli již představení o Ivu Váňu Psotovi a Luboši Ogounovi. Smyslem je osvěta tanečního umění a jeho historie široké divácké veřejnosti, nejen té taneční. Ohlédnutí zpět má jednak edukativní charakter a současně v s konceptem tvoření i přesah do dneška.

Představení Já Plisecká mapuje nejen dráhu umělkyně, ale především člověka, kterému je dána určitá doba, schopnosti, talent a prostředky k tomu, aby se prosadil. Politická nevůle komunistického režimu silně poznamenala umělecké působení Plisecké. Balancování na hraně spolupráce a odporu je v jejím případě definující. Jako umělkyně posunula svou profesi a silně ovlivnila generace tanečníků. Jaký je její odkaz dnes, kdy už nestojí na jevišti? Jaký je odkaz tanečníka po jeho smrti? Zpěváka zvěčňují jeho nahrávky, herce filmy. Jakou hodnotu má tanečník pro společnost, když nestojí na jevišti?