Jakub a jeho režisér
Miroslav Plešák, který bude od příští sezony 2003/2004 uměleckým šéfem Městského divadla Zlín, se zde nejprve představí v roli režiséra. Právě v těchto dnech dokončuje se souborem MDZ poslední premiéru letošní sezony - Jakub a jeho pán Milana Kundery, jednoho z největších současných světových spisovatelů. Uvedena bude v sobotu 14. června v 19 hodin ve Velkém sále.
Nová inscenace má podtitul Pocta Denisi Diderotovi a Kundera se v ní vyznává ze svého vztahu k tomuto francouzskému spisovateli. Využili jsme generálkového období a zeptali se režiséra na připravovanou inscenaci.
Máte nějaký vztah k Milanu Kunderovi a jeho dílu, že jste se rozhodl právě pro tento titul?
Už od studentských let jsem pilným čtenářem Kunderových próz a v paměti mám také několik skvělých inscenací jeho her z let šedesátých. Ale ani později, kdy byl vymazán z oficiálních dějin české literatury, jsem kontakt s jeho tvorbou neztratil; v knihovně jsme měli všechna jeho díla, jak vycházela v samizdatovém vydání. Před několika lety jsem při setkání v Brně věnoval Milanu Kunderovi jeden takový na koleně vyrobený exemplář Valčíku na rozloučenou, který jsem si pořídil ještě za svého předchozího působení ve Zlíně. Možná byl cyklostylován na režimem pronásledovaných rozmnožovacích blanách, které moje žena jako divadelní nákupčí nenápadně, avšak ve velkém pro podobné příležitosti sháněla.
To ovšem není podstatné: Milan Kundera mne fascinuje svou provokativní svobodomyslností, mnohovrstevnatostí, fabulační překvapivostí, nepředvídatelností, formální nekonvenčností.
V sezonní programové brožuře Městského divadla se uvádí, že je to komedie o tom, co je “psáno nahoře”. Můžete nám to trochu přiblížit?
Čtenáři francouzské literatury to rčení dobře znají z románu Denise Diderota Jakub fatalista, z něhož hra Milana Kundery vychází. Ale víc vám to přiblížit nemohu, protože co je psáno tam nahoře, to neví nikdo.
Hru uvedla řada divadel, v různých pojetích. Viděl jste některou z těch inscenací?
Vybavuji si báječný zážitek z prvního uvedení hry v ústeckém Činoherním studiu, kdy ještě Milana Kunderu kryl jako autora svým jménem Evald Schorm. Jako dramaturg jsem se podílel na inscenaci v činohře Národního divadla v Brně ve spolupráci s režisérem Ivo Krobotem. A pak jsem viděl ještě několik Jakubů a jeho pánů. Nejde ani tak o rozdílná formální pojetí, spíše o to, nakolik se v nich podařilo objevit vnitřní smysl předlohy, jeho filozofickou a lidskou dimenzi. Ale pokaždé si uvědomuji, že je to hra, která na člověka – na jevišti i v hledišti - působí nesmírně pozitivně.
Čím jste se řídil při výběru herců?
Jediným přáním – aby typově odpovídali Kunderovým postavám, aby jim rozuměli a aby byli s to rozžít je svou vlastní osobitostí. Snažil jsem se kromě svých starých známých zvolit i několik mladých herců, s nimiž se seznamuji poprvé. Nebyla to vždy snadná volba; herecký soubor zlínského divadla je velmi kvalitní, a tak se mi v duchu nabízelo hned několik variant. Což je povzbudivé zjištění.
Milan Kundera má při uvádění této hry na divadelních prknech podmínku, určující jak má vypadat scéna. Může to nějak negativně ovlivnit vaše představy o inscenaci, nebo vám to naopak vyhovuje?
Autorovo přání zcela chápu a plně je respektuji. Jakub a jeho pán je hra, která diváky přitahuje něčím zcela jiným než prázdnými efekty. Snažíme se co nejvíce dobrat smyslu, který do ní a do jejích postav Milan Kundera vložil. Podaří-li se nám to, pak bude naše představení této chytré a zábavné hry taky chytré a zábavné.
