Studenty JAMU inspirovala kniha o šumavských samotářích
Mezi šumavské poustevníky i samotáře tedy lidi žijící dlouhodobě mimo civilizaci zavede diváky nová inscenace Raději zešílet v divočině. Předlohou k divadelní novince, která bude mít premiéru 13. září v 19 hodin ve Studiu Marta, se stala stejnojmenná kniha Aleše Palána nabízející osm rozhovorů s lidmi z tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Pro scénu Divadelní fakulty JAMU tuto úspěšnou a předloni vydanou publikaci upravila studentka režie Olívia Fantúrová a student dramaturgie Jakub Molnár.
Smyslem knihy Raději zešílet v divočině podle vydavatelů nebyla katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Spisovatel a publicista Palán se snažil o ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. A jak s těmito šumavskými samotáři z tuzemské publikace předloňského roku nakládají mladí divadelníci?
Podle režisérky Fantúrové příběhy zdánlivých antihrdinů přiznávají a ukazují prvý opak toho, co se nosí: „A práve týmto zápachom autenticity sú nám zrejme blízki.“ Dramaturg Jakub Molnár vidí zase přednosti knižního bestselleru jinde: Vyhľadávajú úspešné príklady radikálnej odlúčenosti od civilizácie a pátrajú po tých, ktorí sa dokázali zriecť blahobytu, kariéry, rodiny, pevne nalinajkovanej budúcnosti. Kniha tak možno hovorí viac o čitateľoch ako o samotároch.“ Molnár dodává, že už samotný žánr rozhovoru byl pro inscenační tým fascinujúci. Nespornou kvalitou předlohy podle něj byla autenticita a fakt, že před diváky staví drsné příběhy reálných lidía jejich osudy. „Aj keď si niektorý z nich možno svoju verziu života prifarbuje či zámerne časť zatajuje, je to typ mystifikácie, ktorý môže v divákovi rozprúdiť vlastnú predstavivosť. Samotári vychádzajú z mýtu, ktorý si sami stvorili,“ vysvětluje dramaturg. Při psaní scénáře se snažili myslet na ty, kteří předlohu neznají ale i na ty, kterým možná změnila optiku ohledně existence samotářů.
Adorování samotářství či romantický pohled na něj nepředstavuje hlavní téma inscenace Raději zešílet v divočině. Jak svěřila Fantúrová, nabízela se scénická montáž toho „nejdramatičtějšího” z knihy či několik uzavřených monodramat. „Často mi čitatelia hovorili, že tázajúceho sa Aleša Palána, nijak zvlášť v toku spovede nevnímali, ak predsa len, tak skôr ako svedka. Ja považujem jeho rolu za kľúčovú, podobne ako hlas polis v zastúpení chóru v antickej tragédii. Oproti samotárom je to človek z davu, človek milión, Everyman. A tak sa z neviditeľného načúvajúceho u nás stal Pan P. a v našej verzii sa priblížil archetypu z ľudovej pohádky Honza málem králem. Akurát si namiesto buchiet zbalil diktafón,“ komentovala vznik jedné hlavní dramatické figury v inscenaci.
Scénografie Karolíny Srpkové samozřejmě nesimuluje odlehlé hvozdy, ale pohybuje se na hraně reality, snu a pohádkové 2D představy o magii Šumavy. „Vizuál našej inscenácie kolíše medzi priznanou technokratickosťou a magickosťou, priznaná naivita rozprávkových hudobných motívov dopĺňa drsnejšie vokálne ozveny Stifterových próz. Jednoducho samota vo svojej ambivalentnosti,“ doplnila režisérka k titulu s hudbou Hany Foss.
Někteří samotáři z původní knihy stojí nohama pevně na zemi, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. „Každý zo samotárov si nesie vlastné dôvody, prečo sa do azylu uchýlil. Pre niekoho bude zrejme sympatický „podivín“, ktorý našiel pokoj, iného zasiahne samotár, ktorý si vzal svojich démonov do maringotky,“ zdůraznil Molnár. Příběhy poustevníků duše, kteří dali vale naší „civilizaci" si Fantúrová paradoxně ozkoušela i na vlastní kůži. Po zrušení jarní premiéry kvůli koronavirové pandemii čtyři měsíce pobývala na Šumavě, občas jako tulák, občas jako gastarbeiter. Reprízy inscenace Raději zešílet v divočině se ve Studiu Marta uskuteční následující dva dny po premiéře.
http://www.studiomarta.cz/index.php?a=premiery/radeji-zesilet-v-divocine
