Janáčkova opera Národního divadla Brno zahájí sezonu slavnostní premiérou Smetanovy Libuše

Tématem operní sezony 2018/19 jsou Sny! I Janáčkova opera NdB slaví 100leté výročí české státnosti a proto je prvním Sen o budoucnosti českého národa v nové inscenaci Smetanovy Libuše. Kdy jindy než teď bychom si měli připomenout ty, kteří věnovali své celoživotní úsilí samostatnosti českého národa a stali se zakladateli našeho státu, a především si připomenout jejich mravní hodnoty.

Po velmi úspěšné inscenaci Gounodova Fausta a Markéty se soubor Janáčkovy opery NdB se svou první premiérou sezony znovu vrací do prostor největšího výstavního pavilonu P na Brněnském výstavišti, aby zde uvedl jedinečné dílo Bedřicha Smetany operu Libuše v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a hudebním nastudování dirigenta Roberta Kružíka. Smetanova Libuše je stejně jako sama mytická kněžna často zahalena v mlhách interpretační tradice, přesto právě tak významný čas v existenci našeho národa je jedinečnou příležitostí pro umělce, aby v ní našli to, co rezonuje v jejich generaci. Jako inscenační tým i sólistické obsazení tvoří mladá pěvecká generace – hlavních rolí se zhostí manželská dvojice Lucie a Jiří Hájkovi jako Libuše a Přemysl. Spolu s nimi účinkují sólisté Janáčkovy opery NdB Václava Krejčí Housková, Jan Šťáva, Roman Hoza i naši stálí hosté Alžběta Poláčková, Pavol Remenár a Dušan Růžička, pro nějž to bude debut v našem souboru.

Areál Brněnských veletrhů a výstaviště letos slaví 90 let od svého založení a je místem, které v historii města Brna hraje nezastupitelnou roli. Za svou existenci a rozvoj vděčí právě vzniku samostatné republiky. Jeho otevřením v květnu 1928 Výstavou soudobé kultury u příležitosti 10. výročí Československé republiky pod patronátem prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka získalo Brno jeden z nejvýznamnějších funkcionalistických stavebních komplexů své doby.

Díky rekonstrukci Janáčkova divadla jsme objevili fascinující prostor na Brněnském výstavišti, kde jsme již v minulé sezoně odehráli úspěšnou inscenaci Fausta a Markéty, Toscy nebo Turandot. Naše inscenace Libuše také výborně zapadá do tohoto prostoru. V roce 1928 se zde konala výstava soudobé kultury Československa, kterou navštívil i náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Protože slavíme založení Československé republiky, naše inscenace začíná zde, v roce 1918, kdy Národní divadlo odehrálo 22. 12. slavnostní představení Libuše pro Tomáše Garrigua Masaryka v hlavní roli s Emou Destinnovou. Když slyšíte slavnostní fanfáry této opery, představíte si okamžitě příchod pana prezidenta, mně evokují naší minulost, přítomnost a budoucnost. Prostor výstaviště je velice inspirativní, slyšet v něm Smetanovu geniální hudbu bude výjimečnou příležitostí, kterou by si neměl nikdo nechat ujít.
Jiří Heřman

Každý národ potřebuje symbol, jenž vyjadřuje jeho touhy, naději do budoucna a je oporou v dobách zlých. Jestliže umělci vždy stáli v čele s těmi, kteří se snažili o dosažení rovnoprávného postavení českého národa a práva na samostatný stát, pak není divu, že českým národním symbolem je právě opera. Smetanova Libuše vznikala ve chvíli, kdy Čechům zasvitla byť na krátko naděje na rovné postavení v habsburské monarchii, a vždy bude spojena s dalším z našich nenahraditelných symbolů – Národním divadlem, kde zazněla při jeho otevření roku 1881. Ke snu o samostatnosti českého národa směřovaly snahy českých vlastenců a politiků po celé 19. století a podzim roku 1918 se stal jejich naplněním a začátkem nové éry našeho národa. Stejně jako se naplnila touha po samostatném státu, vyplnilo se i přání Smetanovo, aby se jeho vyobrazení počátků českého národa a bájné kněžny Libuše stalo dílem pro slavnostní příležitosti. Nejvyššího naplnění se Smetanovu přání bezpochyby dostalo, když právě fanfáry z Libuše vítaly roku 1918 Tomáše Garrigue Masaryka jako prvního prezidenta našeho samostatného státu.

Dlouho jsem nabídku zvažoval, jelikož uvedení Libuše bylo dříve svěřováno starším a zkušenějším dirigentům. Nakonec jsem však dospěl k názoru, že pohled na hudbu je velmi subjektivní a že bych mohl tomuto nastudování ve svém věku vtisknout nádech mladosti a zároveň obrovské radosti z víry v budoucnost.
Robert Kružík

www.ndb.cz