České divadlo Jelení troubení a tajemné vábení: Činoherní studio představí poslední premiéru sezóny Jelení troubení a tajemné vábení: Činoherní studio představí poslední premiéru sezóny
Ticho po pěšině je autorskou inscenací Anny Klimešové, Borise Jedináka, Kláry Flekové a Mikoláše Ziky. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, ve které jsou jeleni a laně na pokraji vyhynutí. V lesích přežívá poslední z nich. Myslivci sklonili své zbraně, avšak dobu hájení chce porušit René Kotrba, jehož syn Vilém je adeptem na post myslivce. K rituálu pasování neodmyslitelně patří i hon na jelena.
„Myslivost jsme zvolili jako prostředek, kterým v inscenaci mluvíme o vztahu člověka a přírody. Nese v sobě napětí mezi péčí o zvěř a lovem trofejí,“ vysvětluje výběr látky dramaturg Boris Jedinák.
„Jedním z hlavních témat inscenace je pro nás lidská nenasytnost. Zajímá nás ale také otázka hranice mezi člověkem a zvířetem”, dodává režisérka Anna Klimešová.
Inscenaci Ticho po pěšině divákům ústecká činoherní scéna poprvé odprezentuje v ústeckém Letním kině. Souběžně však vzniká i varianta interiérová, ta se objeví v repertoáru divadla v následující sezóně. „Ve venkovní verzi chceme co nejvíce využít okolní krajinu. Pracovat s reliéfem, horizontem, denním světlem a stmíváním. Ve vnitřní chceme víc hrát s imaginací diváků, rozžít přírodu spíš náznakem a neiluzivními prostředky,“ vysvětluje režisérka Klimešová.
V kontextu jiných inscenací Činoherního studia se Ticho po pěšině vymyká samotným způsobem zkoušení. Divadelní tvar vzniká částečně z improvizací a text se formuje až do posledních dnů před premiérou. Záměrem inscenátorů je vytvořit svébytný divadelní svět, kde hudba a obraz mají stejný význam jako mluvené slovo. Diváci budou vtaženi do hry, kde jsou známé myslivecké tradice pokroucené, kde se zvířata mnohdy podobají více lidem a lidé více zvířatům.
Autorem hudební složky je Ian Mikyska, který pro ni vychází z tradičních mysliveckých signálů, nápěvů a fanfár. Výrazným rysem inscenace je živá kapela mysliveckých trubačů pod vedením Jitky Jelínkové. Diváci tak budou moci na vlastní kůži pocítit atmosféru mysliveckých výřadů.
Slavnostní hra lesních rohů se ovšem v nečekaných momentech deformuje do zdaleka ne tak veselých melodií. Vždyť každý hon je hlavně o krvi.
Důležitou součástí scénografie jsou zvířecí masky, jejichž autorem je Mikoláš Zika. Myslivecký hon tím nabývá až surreálné podoby. Kostýmy Kláry Flekové jsou volně inspirované mysliveckými uniformami, které už ve své původní podobě při honech a mysliveckých rituálech připomínají vojenské uniformy. Jsou důležitým prostředkem, kterým se myslivecké spolky identifikují jako skupina.
Režisérka Anna Klimešová a dramaturg Boris Jedinák začali tvůrčí spolupráci už během studií na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Společně vytvořili několik inscenací, mezi nimi například loutkovou pohádku Hlupáci z Chelmu a absolventskou inscenaci Barunka is leaving v divadle DISK. Poslední společnou inscenaci, brakový thriller Mrtvé oči, uvedli ve Staré aréně v Ostravě.
