Jiráskova Lucerna v Divadle v Dlouhé
Pražské Divadlo v Dlouhé uvede 17. března nové nastudování Jiráskovy Lucerny s podtitulem Český mýtus. Lucerna patří mezi nejhranější původní české hry, Institut umění - Divadelní ústav eviduje od roku 1945 přes 130 premiér. Národní divadlo hru uvedlo naposled před devíti lety, od té doby se objevila i na Fidlovačce, v Plzni, Jihlavě, Ostravě, Českém Těšíně a Uherském Hradišti.
Podle režisérky Hany Burešové je příběh jako houba, protože nasákne atmosféru a problémy každé doby, každý v ní může najít svoje téma. „Dá se vyložit různě a i lehce zneužít. Ať už jako nástroj propagace třídního boje svého času, nebo třeba národovectví dnes. Jsou tu skloubeny různé žánrové vrstvy, z nichž žádná nemá chybět ani dominovat. Je to pohádka i reálný příběh, pracuje s řadou mýtů, ikon, archetypů i klišé, další sama vytváří či spoluvytváří," uvedla. Připomněla posvátný strom, metaforicky skrývající poklad, tedy ztracenou korunu víry či svobody. Symbol lucerny jako světla v temnotách, ale i znaku poroby. Haničku symbolizující čistotu, naději a přírodní senzibilitu, babičku coby vědmu či matku rodu a udržovatelku tradic. Závěrečný zázrak podle ní zosobňuje sen národa i dětskou představu vítězství dobra nad zlem.
Na jevišti se objeví například Eva Hacurová, Jan Meduna, Miroslav Hanuš, Igor Orozovič, Jaroslava Pokorná, Jan Vondráček, Jiří Wohanka, Čeněk Koliáš, Magdalena Zimová či Arnošt Goldflam v roli vodníka Ivana. Burešová hru s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem upravila. Byla i autorkou hudební dramaturgie. Otčenášek na Lucerně oceňuje poetické kvality a krásný jazyk, který v různých dějových rovinách používá různé polohy. Je tu lidová mluva i věcnost, poetický jazyk starých proroctví a báchorek i poněkud šroubovaný jazyk vrchnosti. „Naše úprava se soustředila především na srozumitelnost, protože je tu mnoho slov, která už jsou úplně zapomenuta," dodal.
