Jižní Amerika

Současná jihoamerická dramatika

Zdrojem informací, které přinášíme, je anglicky psaná webstránka GMW Productions - Latin American Theatre in Translation - Jihoamerické divadlo v překladu (http://www.vbe.com/~gmwchas). Její autor, doktor CHARLES PHILIP THOMAS, působí jako překladatel a profesor španělštiny na Wisconsinské Univerzitě. Stránka obsahuje biografie autorů, anotace her a ukázky dialogů.
V našem výběru jsme se zaměřili na tvorbu po roce 1990 (webstránka přináší i anotace starších textů). Názvy her jsou přeloženy z angličtiny.

 

PORTORIKO

ROBERTO RAMOS-PEREA

Dramatik, herec, režisér, novinář a divadelní kritik. Publikuje v několika denících a časopisech, je ředitelem Ateneo Puertorriqueno, nejstarší kulturní instituce v Portoriku. Jeho hry jsou uváděny v Portoriku, Spojených Státech, Španělsku, na Kubě, ve Venezuele, Argentině, Mexiku, Chile a Dominikánské Republice. V letech 1983 a 1984 dostal Cenu za nejlepší hru roku Premio de Teatro Rene Marquez del Ateneo Puertorriqueno, v roce 1987 Cenu PEN klubu Premio Nacional de Teatro. V roce 1992 získal cenu Premio Tirso de Molina Institutu pro iberoamerickou kooperaci Ministerstva zahraničí Španělska, což je uznání, kterého se dostává nejlepším latinskoamerickým dramatikům.

Tuya sempre, Julita (Navždy tvůj, Julito; 1992)

Drama v 11 scénách, 2 aktech (asi 90 minut)
Obsazení: 2 ženy, 2 muži - Luis (48), Julia (19), La Gringa - mladá žena, Pianista
Místo: terasa luxusního domu na pláži
Hra začíná v roce 1914. Julii je 19 let, právě napsala svou první knihu poezie a hledá uznání. Přichází na party k Luisovi, známému básníkovi, který za své dílo právě získal důležitou cenu, aby zjistila jeho názor na svou knihu. Začíná se mezi nimi rozvíjet komplikovaný vztah, který bude provázet celý jejich život, až do konce hry v r. 1942: umělecká a politická rivalita kontrastující se silným milostným citem, vztah založený na závislosti, kvůli níž se vzájemně obvinují z životních neúspěchů. Z Julie se stává prostitutka, zatímco Luis se úpěnlivě snaží udržet prestiž jako politik a básník. Ze strachu před zapomněním vydává Luis Juliinu nepublikovanou knihu básní jako svoji a sklízí ohromný úspěch. Julia, žijící jako bezdomovec v New Yorku, se vrací aby napravila křivdu. Starý básník slibuje že všechno napraví, ale Julia se toho nedožije.

Callando Amores (Rodinná tajemství; 1994)

Obsazení: 1 muž, 2 ženy; Matka (60), Mario (35), Gina (27)
Místo: Pokoj (stůl, tři židle, balkon)
Viktoria (60) právě ztratila manžela, bývalého senátora, který byl perzekuován a zapomenut kvůli poctivému jednání v politice. Jejich vztah nebyl jednoduchý, mimo jiné i kvůli části bezcenné země jejich farmy, na které manžel bezmezně lpěl. Nyní se Viktoria rozhodne prodat půdu farmaceutickému koncernu, protože to přinese práci mnoha lidem. Její nejstarší syn odjíždí do Ameriky podepsat smlouvu. Viktoria a její snacha Gina zůstávají doma. Najednou, po 15 letech, se objeví mladší syn Mario, aniž by vysvětlil odkud přichází a co dělal celou dobu, a chce zastavit prodej, aby bylo splněno otcovo přání. Matka i syn jsou připraveni bojovat za to, čemu věří. Gina celou věc považuje za hru lži a nenávisti a přidává se na stranu Maria. Matka zjišťuje, co Mario dělal v době své nepřítomnosti a že není hoden toho, aby realizoval otcovy sny.

Morir de Noche (Umřít v noci; 1992)

Obsazení: 2 muži, 1 nebo 2 ženy
Místo: Nábřeží.
Poté, co si podřezal žíly, pokusil se zabít v autě a vypil rozpouštědlo na barvu, zkouší Vincent Van Gogh znovu spáchat sebevraždu. Jeho žena, Teresa Van Gogh, zve Emila Zolu, Vincentova nejlepšího přítele a úspěšného spisovatele, aby přijel a pomohl mu z krize. V době, kterou oba umělci stráví spolu, vzpomínají na svou bohémskou minulost. Vincent se přiznává, že cítí nechuť k svému manželství, že láska, kterou dříve cítil k věcem, je nyní nudná a otřepaná. Jediné období, kdy cítil, že žije, bylo v době, kdy udržoval vztah s prostitutkou, protože každý den měl podnět k tomu, aby zkoumal důvody své existence. Teresa se o poměru dozví a spálí Vincentovi obrazy. Vincent se znovu zkouší zabít, tentokrát pistolí. Chce po Zolovi aby mu sdělil jediný důvod, proč to neudělat. Ale Zola už začal přemýšlet o svém vlastním životě, nudném, prázdném životě známého spisovatele, a sám nemůže nalézt dost dobrý důvod, proč žít. Vincent se vzdává nápadu spáchat sebevraždu kvůli pocitu viny vůči Terese, naopak Zola je ten, který použije pistoli a zemře.
Hra je volné zpracovaní toho co se mohlo stát mezi Van Goghem a Zolou, není dokumentem, proto se odehrává v současnosti.

 

VENEZUELA

RODOLFO SANTANA

Dramatik, scénárista. V roce 1968 získal první cenu Universidad de Zulia v Maracaibu za hru La Muerte de Alfredo Gris, o rok později za hru El Ordenanza druhou cenu. V roce 1970 byl oceněn Premio Nacional de Teatro a cenou za nejlepší hru na Festivalu de Provincia. V roce 1974 založil Laboratoř pro výzkum divadla při Univerzitě de Zulia. Od roku 1975 píše také úspěšné filmové scénáře. V roce 1982 se stává předsedou Asociace divadelních profesionálů Venezuely. Jeho hra Nikdy neztrácej hlavu kvůli švédské panence byla ve Venezuele vyhlášena hrou roku 1994.

Nunca entregues tu corazon a una muneca sueca

(Nikdy neztrácej hlavu kvůli švédské panence; 1994)
Obsazení: 2 muži
Místo: byt
Ivan a Ábel, dva bratři pracující jako účetní v místní bance, žijí poměrně harmonickým životem v bytě, kde skrze fotografie zavěšené na zdech stále dominuje zesnulá matka. Jejich hlavní zábavou je snít o Švédsku, zemi která je natolik dokonalá, že k tomu, aby se stala rájem na zemi, jí chybí jen dokonalý fotbal. Jejich sny se změní, když jednoho dne Ivanovi poštou přijde švédska panenka v životní velikosti, kterou si objednal.
Hra byla napsaná s podporou Guggenheim Memorial Foundation Fellowship a v roce 1994 získala cenu Santiago Magarinos za nejlepší venezuelskou hru. Porota ji označila za "dílo se silným černým humorem, přesným jazykem a velkými možnosti pro inscenování."

Encuentero en el parque peligroso

(Setkání v nebezpečném parku; 1993)
Obsazení: 1 muž, 1 žena
Místo: Park, ve kterém je něco, co kdysi bývalo kolotoč
Žánr: Jednoaktové drama (asi 1 hodina 25 minut)
Anna přichází do parku, sedá si na lavičku a čte. Přichází Peter a začíná rozhovor o tom, jak je nebezpečné sedět sám v parku v noci. Anna trvá na tom, že chce být sama a číst. Peter dále vypočítáva všechny možné nepříjemné věci, které se za tmy v parku mohou přihodit a vzpomíná na dětství, kdy si zde, stejně jako Anna, hrával. Peter nastoupil cestu k úspěšné kariéře, ale stal se z něj alkoholik neschopný fungovat ve společnosti. Lékaři byli přesvědčeni, že Petera ovládá strach a v rámci terapie jej zavírali do pokoje s bengálským tygrem. To Petrem otřáslo natolik, že naprosto ztratil víru v lékaře, lidi a celý svět a pochopil, že na světě už neexistují láska, ideály a solidarita. Oba se shodují v tom, že v této společnosti neumějí žít. Anna se svěřuje, že je "agent euthanasie". Peter nepochopí a chce jí zabít, ale Anna ho obelstí a zbaví pistole. Peter je ale už dávno zbavený strachu: v jednu chvíli už nemohl se strachem žít a přestal krmit tygra. Anna je opravdu "agent euthanasie", začala tím že zabila příbuzného, který měl Alzenheimerovou nemoc. Ve svém životě zabila asi 130 lidí na objednávky nemocnic a příbuzných, mezi jinými i zamilovaný pár padesátiletých lidí, kteří byli natolik šťastní, že chtěli zemřít. Anna se rozhodla, že své poslání již splnila a hledá nového agenta, který by převzal její práci. Peter jí s tím pomůže.

Mirando al Tendido (1992)

Obsazení: 2 muži; El Nino - matador, Florentino - býk
Místo: Aréna
Hra o zápase matadora s býkem a jejich vzájemné závislosti. Býk Florentino kritizuje současný styl boje, El Nina samotného a jeho způsob zápasu a dokonce ho poučuje. Kritizuje býky, kteří nevěří na důležitost zápasu a schválně se chovají jako zbabělci aby co nejdřív skončili na jatkách. Florentino, stejně jako ostatní býci ví, že musí zemřít, ale být zabit matadorem, který je nerafinovaný, znamená zemřít bez cti. Florentino respektuje stará pravidla hry a její historii. El Nino je naopak zaměřený jen na sebe, nevěří na velikost protože ti, kteří vytvářejí velké matadory, jsou novinaří. A novinaří jsou úplatní. Jediná pravidla podle El Nina jsou výhra a smrt býka. Florentino se však poddá El Ninovi teprve ve chvíli, kdy se z něj stane opravdový matador, až pochopí, že jeho výhra není opravdová pokud býk není opravdový partner. Teprve až Florentino pocítí před El Ninem respekt, může čestně zemřít. Přestože je hra založená na nesouhlasu matadora a býka a jejich zápase, v závěru oba pochopí, že jeden bez druhého nemohou existovat.

 

CHILE

MARCO ANTONIO DEL LA PARRA

Dramatik, spisovatel a psychiatr. Jeho první hra Lo crudo, lo cocido, lo oidrido (Syrové, vařené a shnilé; 1978) vyvolala skandál na Katolické Univerzitě v Santiagu a byla zakázána ještě před premiérou. V roce 1987 byla jeho hra Tajné obscénnosti vyhlášena časopisy Premio Periodistas de Espectasulos a Premio del Circulo de Criticos nejlepší chilskou hrou. Jiná hra, El Padre Muerto (Mrtvý otec), byla v roce 1992 vyhodnocena jako nejlepší hra ve Španělsku.

King Kong Palace (Hotel King Kong Palace; 1990)

Rok: 1990
Obsazení: 3 muži, 4 ženy
Tarzan a Jane utekli z Africké země, kde vládli, a nyní se schovávají v Hotelu King Kong v Jižní Americe. Ve své zemi byli královský pár, ale jednoho dne proti nim povstal utrápený národ. Jediné, čeho Jane lituje je, že si s sebou nemohla vzít všechny ty stovky párů bot, koně, auta a kožešiny. Tarzan se zase nemůže zbavit ducha svého syna zabitého během povstání. Byla to právě Jane, která ho přinutila nařídit vojákům, aby stříleli. Tarzan má pocit viny a lituje, že nezůstal v džungli, kde svobodně běhal s gorilami. Jane si najde milence, Mandraka, který ale nechce Tarzana připravit jen o ženu. Hra je inspirovaná postavami kreslených seriálů a je plná citátů z děl W. Shakespeara.

 

ARGENTINA

EDUARDO ROVNER

V letech 1991 - 94 byl generelním ředitelem a uměleckým šéfem Teatro Municipal General san Martín v Buenos Aires. Je zakladatelem argentinského časopisu Espacio. Cenu Premio Argentores dostal za hru Cuarteto (Kvartet). Jeho nejúspěšnější hra, Vrátila se jedné noci, získala cenu Casa de la Américas za nejlepší latinsko-americkou hru (1991), cenu Premio Florencio za nejlepší hru (1993) a cenu Nejlepší komedie sezóny v Buenos Aires (1996). Po premiéře v Buenos Aires v roce 1995 byla uvedena ve Finsku, Brazílii, Uruguaji, Paraguaji a v Izraeli; její úspěch přivedl Rovnera k rozhodnutí opustit Teatro Municipal a věnovat se výhradně psaní.

Volvio una Noche (Vrátila se jedné noci; 1991)

Obsazení: 6 mužů, 3 ženy (3 hlavní mužské role a 1 ženská).
Místo: Manuelův dům, bar, hřbitov.
Manuel Stern chodí pravidelně na hřbitov navštívit hrob své židovské matky. Tam jí vypraví o svém životě úspěšného chirurga a klasického hudebníka. Když jí sdělí, že se příští úterý ožení s Dolly, matka se doslova otočí v hrobě a dá najevo svůj nesouhlas. Tím začíná scéna, v níž se matka dozvídá, že její syn je pedikér a ne lékař, a fidlá v tango bandu. Matka se vrací do světa živých, aby za podpory přátel ze záhrobí napravila synův život a zbavila jej nevhodné, katolické snoubenky. Vidět ji může jen Manuel, což je zdrojem mnoha komických situací, kdy Manuel skrývá pravdu o Dolly před matkou, a matku před ostatními. Během nich ale matka pochopí, že její syn Dolly opravdu miluje, že chce adoptovat její dítě a mít své vlastní, a přistoupí na to, aby ji Manuel opět navštěvoval na hřbitově a vyprávěl jí o svém životě s Dolly.

 

MEXIKO

GUILLERMO SCHMIDHUBER

Dramatik, kritik a divadelní vědec. Získal mnoho mezinárodních ocenění, m.j. Letras de Oro (1987) za nejlepší dílo vydané ve španělštině v USA. Publikuje ve Španělsku, Spojených Státech, Chile, Venezuele, Kolumbii a Mexiku. Schmidhuber je autorem pěti knih literární kritiky a mnoha článků v mezinárodních časopisech. V letech 1986 - 1993 učil na Univerzitě v Louisville, pak působil jako kulturní atašé státu Jalisco v Mexiku. Hru Nekrolog napsal v roce 1993.

Obituario (Nekrolog; 1993)

Jednoaktové drama (65 minut)
Obsazení: 2 muži (jeden z nich ve hře dlouho předstírá že je žena)
Místo: Byt s oknem ve druhém patře.
Samotářský, starý dramatik Rudolph Gottlieb slíbil poskytnout rozhovor Julii Serpe, novinářce New York Times. Jednoho dne se Julie "nečekaně" objeví, spisovatel totiž na schůzku zapomněl. Novinářka Gottliebovi oznamuje, že se mu New York Times rozhodly nabídnout, aby napsal svůj nekrolog. Začíná rozhovor o životě v divadle, který přerůstá do hádky poté, co novinářka připomene Adama Ludmanna, herce vyhozeného z poslední Gottliebovy inscenace. Tak se ukáže, že Julie Serpe je Adam Ludmann, který přišel dramatikovi předvést svůj herecký talent a chce jej zabít. Dochází k zápasu, ve kterém se objeví pistole a Adam Ludmann padá mrtev. Ale pistole byla jen rekvizita, herec vstává a směje se - přece mu dramatik uvěřil. Adam odchází, protože se už má objevit opravdová Julie Serpe. Ta přichází, ale ukáže se, že je to znovu převlečený Adam Ludmann, který přivleče tělo mrtvé Julie. Zatímco Adam vypráví jak a proč naplánoval zabít Julii a dramatika, dramatik vymění rekvizitu za opravdovou pistoli a přesvědčí Adama aby mu zahrál konec hry, kterou právě dodělává a která končí sebevraždou. Když Adam umře, dramatik vyběhne dveřmi a zjistí, že mrtvé tělo Julie Serpe je jen loutka a že herec neplánoval skutečnou vraždu, ale chtěl pouze předvést své umění.