Juraj Kukura si vybral nelehkou hereckou cestu, ale stála za to
Bratislava/Praha 13. března (ČTK) - Přes 30 let je Juraj Kukura oblíbeným slovenským hercem. Za svého ho stále bere i české publikum, vždyť na takové filmy jako Stíny horkého léta či Trhák a Kukurův song Nech brouka žít! se nezapomíná. Jeho popularitě neublížilo ani to, že v 80. letech za ním bývalý režim "zatáhl oponu" a musel zůstat v Německu. Charismatického herce se "smutnýma" očima a podmanivým hlasem stále provází obdiv žen. A nic nevadí, že mu 15. března bude šedesát.
Evropan a světoběžník Juraj Kukura žije dnes především v Bratislavě, kde pátým rokem řídí Divadlo Aréna. Stánek s nejstarší bratislavskou divadelní tradicí otevřel s úspěchem modernímu dramatu a mladým tvůrcům. A na jeho prknech se vrátil herecky nejen na slovenskou, ale ve spolupráci s pražským Činoherním klubem i na českou scénu. Své další domovy má v Praze a v Hamburku, prostě žije tam, kde má rodinu a práci.
Svého rozhodnutí zůstat v Německu nelitoval, i když nebyl dobrovolný emigrant. Legálně točil v Mnichově film Via Mala a úřady mu neočekávaně nevyřídily prodloužení víza. Snaha dodržet závazky tehdy Kukurovi zavřela dveře domů. Vrátit se mohl, ale čekalo ho vězení za takzvané úmyslné opuštění republiky.
"Odešel jsem jen se vzpomínkami," popisoval situaci Kukura. Jinak mu bývalý režim sebral dům, práci i pověst. Zmizel z titulků filmů, z publikací zmizely jeho fotografie. O jeho práci se mlčelo či kolovaly fámy, že točí pornofilmy. Sebrali mu i zasloužilého umělce, byl tehdy nejmladším laureátem na Slovensku.
V sedmatřiceti letech tak začínal podruhé. Nebyl sice úplně neznámý, ale herecká minulost plná velkých rolí byla pryč a novou si musel vybudovat. Což se mu v mnichovském Kammerspiele a později v Schauspielhausu v Hamburku podařilo. Hodně pro něj také znamenala práce s režisérem Peterem Zadekem.
Ani zvládnout jazyk nebylo snadné, i dnes má pořád akcent. Vybral si nelehkou cestu, ale tvrdí, že "to stálo za to". Šel za skvělou prací. Nejen v Německu natočil mnoho filmů a seriálů, z nichž anglický seriál Traffic byl oceněn cenou Emmy. Uznání a úspěch mu přinesla role pilota v 38dílném seriálu Šťastnou cestu. Diváci doma si ho všimli jako zloducha ve filmu Vinnetou se vrací, nebo v některých dílech seriálů Místo činu, Hotel Ráj, Klinika pod palmami či Helicops.
Hercem být původně ani nechtěl, ale už na stavební průmyslovce přičichl k filmování. Prý náhodou ho vzali i na Vysokou školu múzických umění, i když ráčkoval a měl přízvuk. Absolvoval v roce 1973 a rychle se prosadil. Začínal v Divadle na Korze a už za studií hrál od roku 1971 na Nové scéně.
Vedle divadla exceloval také ve filmu. Pamětníci si vzpomenou na jeho televizního Othella, Keana a zejména uhrančivého hypnotizéra z příběhu Mário a kouzelník podle Mannovy předlohy.
Do minulosti patří také osm úspěšných let na prknech Slovenského národního divadla, než byl v roce 1984 "odejit". Dnes už ho nerozhodí ani smutný fakt, že leckteří mladí ani nevědí, že tam hrál. Mnohé publikace o SND se totiž o něm vůbec nezmiňovaly.
Svým zevnějškem, mužnými rysy a vysokou atletickou postavou, budí dodnes zájem žen. Nálepce "lamač dívčích srdcí" se ale brání, vždyť bezmála 30 let žije spokojeně z manželkou Taťánou. Dřív v rolích svůdců, někdy bídáků a zhýralců, dnes vedle otců hraje i ušlechtilé muže jako kapitány letadel.
Tvrdí o sobě, že není typický "vášnivý" herec, prý jen na jevišti "umí hrát, že umí hrát". S nadsázkou říká: "Herec musí mít hlavně sex-appeal, v tom je podstata talentu." Občas přiznává, že se v zažité inscenaci na jevišti nudí. Baví ho především proces tvorby, zkoušky, "snaha pochopit, proč postava vraždí, intrikuje, proč dělá to či ono".
Přiznává, že neumí zpívat, neslyší, když zpívá falešně. Ale Nech brouka žít a Sek sem se sexem z filmu Trhák byly hity, jejich "hlášky" už zlidověly. Před časem nazpíval album písní Leonarda Cohena s příznačným titulem Jsem tvůj muž. Kritice do noty nepadl, zato ho ocenil samotný Cohen, což je pocta.
Nepatří k hercům, kteří čekají na vysněnou roli, bere je jak přijdou. Ale přece by rád ještě "třísknul do porcelánu, aby střepy lítaly na všechny strany", jak říká.
Iva Pokorná rmi
