Kafkova Amerika jako snová road-movie v Divadle D21
Pražská nezávislá scéna, Divadlo D21, se i přes nepříznivou situaci rozhodla „splnit“ dramaturgický plán sezóny s podtitulem „Zemský ráj to napohled“ bezezbytku, a tak přichází se čtvrtou a poslední premiérou. Je jí adaptace románu Franze Kafky Amerika (roku 1927 původně vydaného pod názvem Nezvěstný).
Tentokrát si Divadlo D21 pozvalo ke spolupráci mladého režiséra Ondřeje Štefaňáka, jednoho z kmenových tvůrců Divadla X10, který s D21 spolupracuje poprvé stejně jako dramaturgyně Barbora Hančilová. V jejich podání inscenace nabídne současné scénické glosování Kafkova amerického snu jako subjektivní road-movie nejen o cestě českoněmeckého Honzy fantasmagorickou krajinou duše mladého člověka 21. století.
Ústřední postava Karel Rossmann je za „nesmyslný přečin“ potrestán vyhnáním ze starého kontinentu do Ameriky, kde si má vlastním úsilím vydobýt nový život. Jenže jak nalézt trochu osobního štěstí ve světě, v němž pro nikoho žádné štěstí nezbylo? Diváky čeká coming of age o hledání identity, touze po skutečné svobodě a odpovědnosti za sebe sama.
Vizuálně bohatá a co do scénických prostředků vynalézavá inscenace cílí (nejen) na paralely Kafkova vidění světa s naší současností. Vzhledem k tomu, že nadčasovost jeho díla je nesporná, je jistě na co se těšit. Franzi Kafkovi také nelze upřít velkou dávku smyslu pro humor a podle všeho mu v tomto směru inscenace „Kafkovy Ameriky podle Štefaňáka“ nezůstane nic dlužna. Vždyť: „Kafka pro nás netrpěl! Kafka se pro nás bavil!“, slovy Milana Kundery.
Tvůrčí tým skvěle doplňuje výtvarnice Lenka Odvárková (V D21 Utrpení mladého Werthera, Zločin a trest). Ústřední postavu, Karla Rossmanna, hraje Hasan Zahirović, který sám čerpá z osobní zkušenosti spojené s přesídlením. „Řetězce postav“ - řečeno spolu s režisérem – utvářejících Rossmannův příběh či doprovázející ho na cestě pak ztvární téměř všichni členové souboru D21.
Dramaturgyně Barbora Hančilová společně s režisérem Štefaňákem dále přibližují novou inscenaci: „Amerika jako země možností, kde se každý může vypracovat. Ale sen o svobodě se mění v imigrantovu noční můru. Společenský vzestup není ani zdaleka tak jednoduchý, jak se může na první pohled zdát. Karel Rossmann se na své cestě za štěstím setkává s pokřivenými archetypy, jež ztvárňují další herci. V Americe jsou všichni cizinci doma, Amerika je globální vesnice, Amerika je Babylón, kde si navzájem nikdo nerozumí a všichni trpí samotou.
Kafka samotný v Americe nikdy nebyl, a tak si ji do velké míry vysnil. Režisér Ondřej Štefaňák také pracuje se snovými asociacemi a symboly ne/svobody a otrokářství. Podobně jako u jiných svých režií volí i zde ironickou expresivní polohu. Z podvědomí se na světlo jeviště vyškrábou američtí otci zakladatelé, tažní bizoni, otrokáři i otroci, faraonové, norská božstva, indiáni, upjaté kuchařky i poživačné obryně. Otázka nezní, kde se Karel Rossmann ztratí, ale kdy.“, dodávají tvůrci.
