Klasika láká malé tanečníky, pro svou náročnost ale méně než dřív
Praha 1. března (ČTK) - I když Labutí jezero patří ke zlatému fondu světového klasického baletu a tančí se přes sto let téměř stejně, nepřestává představa baletky na špičkách, v růžovém trikotu a v kraťoučké sukýnce lákat malé adepty tanečního umění. Labutí jezero stále patří k titulům, které zaručují přízeň publika a přivádějí ke klasice další studenty.
"Je jich možná trochu méně než dříve, ale to je asi dané náročností studia trvajícího osm let a kladoucího na žáky velké nároky," řekl ČTK Jaroslav Slavický, ředitel Taneční konzervatoře Praha, která udržuje kontinuitu taneční výuky přes 60 let.
Menší zájem o klasický balet mezi studenty přisuzuje i nedostatečnému sociálnímu zabezpečení tanečníků - v Česku neexistuje jako v jediné evropské zemi, tanečníci nemohou pracovat ve svém oboru až do důchodového věku, uvedl. Na druhé straně existují studenti, kterým pedagogové v polovině studia doporučují spíše modernu, neboť pro ni mají lepší dispozice - oni však trvají na klasice, kterou si zamilovali, řekl ředitel.
Oblibu klasického tance podle něj nezmenšuje ani současný rozvoj a větší možnosti moderního a současného tance v Česku. "Nikdo totiž nestuduje jenom klasický tanec. Klasika je na jedné straně způsob, jak interpretovat balet jako hudebně dramatické dílo, ale také je jednou z tanečních technik," uvedl ředitel. Klasika je pro tanečníka nutná pro to, aby dosáhl profesionální úrovně, ať už se bude pohybovat v jakémkoli tanečním oboru.
I poučení modernisté mají denně klasický trénink a největší choreografové současnosti, jako jsou třeba Jiří Kylián, William Forsyth či John Neumeier, pracují pouze s klasicky školenými tanečníky, připomněl Slavický. Klasika se vyvíjí a absorbuje do sebe celou řadu prvků ze současných technik, a proto mezi dnešním klasickým baletem a jeho podobou třeba před 30 lety je podle Slavického obrovský rozdíl po stránce technické i estetické.
Labutí jezero má své místo na všech světových baletních scénách. Národní divadlo uvádí klasickou Petipovu verzi v inscenaci, která měla premiéru v roce 1996. V ČR se slavný balet v současnosti uvádí i v Národním divadle moravskoslezském, Národním divadle v Brně, Divadle J. K. Tyla v Plzni, Moravském divadlo Olomouc, Severočeském divadlo v Ústí nad Labem či v Jihočeském divadle.
To se loni vrátilo s Labutím jezerem na otáčivé hlediště v Českém Krumlově, kde tento titul patří podle divadelníků k těm nejvíce působivým. Současné nastudování je z roku 2002 a letos ho divadlo uvede opět. Balet v přírodě je velmi náročný, je třeba počítat například s mokrou trávou a pískem. Proto nelze tančit na špičkách a je třeba vynechat některé technicky náročné prvky, ale atmosféra prostředí to divákům vynahradí.
Publikum má klasiku rádo, míní šéfka baletního souboru Jihočeského divadla Libuše Králová. Divadlo každý rok připravuje jeden klasický titul. "Klasický balet je základ, rozvíjí pohyb celého těla a koordinaci pohybů. Člověk si teprve díky tomu uvědomí, co je možné s tělem udělat. Na nekoordinované pohyby se dá dívat jenom chvíli," řekla ČTK.
Při Jihočeském divadle už léta existuje úspěšná baletní škola, nyní tam chodí 60 žáků od pěti do 18 let. Zapojují se do představení, mnozí pokračují na konzervatořích. V létě se vracejí, aby doplnili soubor při účinkování na otáčivém hledišti.
hrm bin mkv
