Klicperovo divadlo uvede drama Don Juan a Faust

Jako svou druhou premiéru letošní sezony uvede Klicperovo divadlo na Hlavní scéně klasické německé drama Don Juan a Faust v režii Jiřího Nekvasila.  
 
Don Juan a Faust, veršovaná tragédie z roku 1828, je dílem Grabbeho obrovské cílevědomosti a sebevědomí, se kterým se vrhl do propojení dvou slavných příběhů a postav světové literatury. Oba hrdiny přivádí do Říma, „věčného města“, a nechá je utkat se o lásku nedostupné Donny Anny. Juan miluje ženy, víno, karty, výzvy a dobrodružství, pohrdá měšťáckou morálkou a společenskými pravidly. Faust touží po dokonalém poznání a uchopení světa, pohrdá lidmi a namísto Boha začne vzývat Peklo. Dvě silné individuality přesto zůstávají stát před branami srdce jediné dívky. Tragické a vysoké se v tomto díle mísí s komickým a nízkým, ve hře nechybějí ironické glosy Ďábla, komické výstupy sluhy Leporella, ani satirické vstupy policejního ředitele. Jako svůdníka Juana uvidíte Filipa Richtermoce, coby jeho protivníka Fausta Jiřího Zapletala a jako osudovou Donnu Annu Martu Zaoralovou. Jejího otce, guvernéra Gusmana ztvární Hynek Pech, Anny ženicha Octavia Jakub Tvrdík, Juanova sluhu Leporella David Smečka a Ďábla František Staněk. Dále se můžete těšit také na Lubora Novotného, Josefa Čepelku nebo Kristýnu Kociánovou. Režisér Jiří Nekvasil si ke spolupráci na výtvarně velkolepé inscenaci přizval scénografa Milana Davida, kostýmy pocházejí z dílny Marie Fulkové a autorem scénické hudby je David Smečka. 
Premiéra dramatu lásky, cti a vášně je 22. října 2011 na hlavní scéně Klicperova divadla. 
 
Christian Dietrich Grabbe (1801 – 1836)
Bouřlivák, piják, příslušník „ztracené generace“ 30. let 19. století. Ačkoliv se upil k smrti v pouhých 35 letech, řadí se k nejvýznamnějším německým spisovatelům 19. století, a asi nejlépe ho vystihuje jeho současník Heinrich Heine, který Grabbeho nazval „opilým Shakespearem“. Narodil se v Detmoldu přímo v kriminále, jehož byl jeho otec správcem. Vystudoval práva, stal se advokátem a posléze vojenským auditorem, ale více než vojenskému zákoníku se věnoval lahvím rumu, byl proto brzy suspendován pro dluhy a nekázeň a žil životem vagabunda a svobodného spisovatele, mimo jiného také v okruhu Düsseldorfského Městského divadla u Karla Innemanna. Psal velice ambiciozní dramata, ve kterých bořil dosavadní klasickou stavbu, vybíral si velká témata a jejich formou předjímal realistické drama. Většinu jeho děl spojuje pesimistický světonázor, chmurná misantropie a nihilismus. Jeho dílo bylo díky tomu znovuobjeveno expresionisty, velkou oblibu získal také u Sörena Kierkegaarda. Na sklonku roku 1828 dopsal své drama Don Juan a Faust, které bylo také jako jediné za jeho života uvedeno na jevišti. Další známá později mnohokrát uváděná dramata jsou Žert, satira a hlubší význam; Napoleon; Hannibal; Herrmannschlacht; nebo Kaiser Friedrich Barbarossa. 

 
Z rozhovoru s režisérem Jiřím Nekvasilem 
 
V čem s Vámi hra Christiana Grabbeho nejvíce rezonuje?
Svou divadelností, poezií, dramatičností, spektakulárností. Dotýká se základních existenciálních témat, a navíc v jednom večeru s patřičnou dávkou autorské megalomanie spojuje dvě velké dramatické postavy Fausta a Dona Juana, dva archetypy, nabízí zajímavé, někdy velmi originální dramatické situace a nechybí ji humor. Je to velké divadlo se vším všudy! 
 
Don Juan a Faust. Co je podle Vás základní konflikt mezi těmito velikány?
Jsou to dva diametrálně odlišné způsoby života, dvě životní cesty, obě velmi sebestředné, silně egoistické, a hlavně obě vedou do pekel. Ta Juanova je přece jenom poněkud zábavnější a navíc Juan zůstává konzistentní, svůj až do konce. A nepotřebuje jako Faust služby Ďábla – stačí si sám. Oba jsou to silné individuality, inteligentní a sebevědomé osobnosti, zůstává však za nimi pouze zkáza a smrt. (Snad Juan byl dárcem pro některé ženy chvilkového milostného opojení či štěstí, než odešel bez myšlenky na návrat.) V Grabbeho hře se potká na scéně Juan s Faustem pouze třikrát, jejich hlavní spor je láska Dony Anny a boj o ni – pro Fausta zcela marný, předem prohraný. 
 
Můžete prozradit, jaký inscenační klíč jste pro Dona Juana a Fausta zvolil?
Divadlo, či spíše kabaret života a smrti. 
 
Jací by měli být především představitelé dvou titulních rolí? Podle čeho jste hru obsazoval?
Měly by to být dva výrazné typy splňující v něčem představu elegantního svůdníka sukničkáře, životního požitkáře a věčně nespokojeného hledajícího sebevědomého  intelektuála. Dvě výrazné osobnosti a navíc skvělí herci a to Filip Richtermoc (Juan) a Jiří Zapletal (Faust) jsou! Navíc je zajímavé, že oba dva již v jiných zpracováních (Moliere, Goethe) v Klicperově divadle v poměrně nedávné době Juana a Fausta hráli, ale to jsem se dozvěděl až poté, co vzniklo obsazení.  
 
Snad to není otázka příliš "na tělo", ale dá se říci, která ze dvou hlavních postav je Vám osobně bližší a čím? 
Myslím, že každý, nebo skoro každý muž má v sobě kus faustovského hledačství, neukojené žízně po poznání a touhu po uznání (ta je u Fausta taky velmi důležitá), touhu dostat se dál než ostatní, ale také touhu po poznání juanovském, po bohatýrském poznávání rozkoší života, krásných žen a jejich objetí. Faust u Grabbeho není ničím sympatický, je to urputný, do sebe zahleděný člověk bez humoru, jeho vzdělání, inteligence nepřináší a nepřinese nic dobrého, je jen nositelem zkázy - nejen svoji. Juan je zpočátku velmi zábavný a elegantní, jde si za svým s lehkostí a nadhledem (my nesmělí a plaší mu můžeme jen závidět, jak to s těmi ženami umí), až do té doby, než se rozhodne pro svůj sobecký cíl a vlastní uspokojení - chladnokrevně vraždit a chladnokrevně zavraždí. Pro chvíli požitku přináší zkázu a ani o svých činech nezapochybuje. 
   
Čím dál tím více se na divadle setkáváme s obrazem, vizualitou, kterou slovo - dá se říci - pouze jaksi doplňuje. Jak v současné době "přesvědčit" herce a publikum o kráse a síle slova v divadelním textu?
Z textu stavíme dramatické situace a vytváříme divadelní obraz. Obraz vychází ze slova. Je to hra ve verších, má řadu až barokizujících spektakulárních scén, tedy vizualitu již zde přítomnou. Přesvědčit můžeme asi až hotovým představením. Naší snahou je najít tu správnou rovnováhu vycházející z textu. 
 
Máte coby operní režisér jiné - specifické - vidění inscenace postavené na hudbě/slovu? 
Ač jsem promovaný operní režisér a operou se zabývám více, věnuji se již 22 let i činoherní režii. (Mimochodem zde v Hradci již chystám svou šestou inscenaci.) Vždy mám pocit, že je potřeba začít od nuly (ať je to činohra či koneckonců opera). Přečíst text a vyprávět jej co nejpoctivěji, s respektem a fantazií divadelními prostředky. Dnes tady, v tomto divadelním prostoru, s těmito lidmi pro člověka v dnešní situaci. Věřit v sílu divadla, jeho jazyka a divadelní metafory. Být tvořivý a přitom poctivý, jak k autorovi, tak k divákům a pochopitelně k sobě. A zkušenosti léty nabyté z obou žánrů se prolínají, doplňují, vzájemně inspirují i očišťují. Ale asi je fakt, že si vždy pro sebe hlídám jakousi hudebnost činoherní inscenace – a to vůbec nesouvisí s množstvím použité scénické hudby. I když u Don Juana a Fausta jí bude dost...     
 
Na jaká z témat v inscenaci Don Juan a Faust byste rád položil důraz? Kým jsou tito dva muži v dnešním světě?
Asi velkou část jsem doufám zodpověděl v odpovědích výše, a něco snad také odpoví naše inscenace. Tak snad jen krátký dialog mezi Faustem a Rytířem (Ďáblem).
Faust: Kdo do spolku jde s Čertem přijde zkrátka!
Rytíř: I ten moudrý Faust? 
 
Jiří Nekvasil
Narodil se v roce 1962 v Ostravě. Na AMU vystudoval operní režii a paralelně také dramaturgii. V roce 1988 založil spolu se scénografem Danielem Dvořákem experimentální operní studio Opera Furore a o dva roky později byli oba jako intendanti pověřeni řízením Komorní opery Praha, kterou reorganizovali na Operu Mozart. Od roku 1998 působil jako umělecký šéf, dramaturg a režisér ve Státní opeře Praha, v letech 2002 – 2006 zastával post šéfa opery Národního divadla v Praze. Od roku 2010 je ředitelem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Za svou dosavadní uměleckou dráhu realizoval přes sedmdesát operních a činoherních inscenací. Mimo jiných je také spoluautorem a zároveň režisérem opery-procesu Zítra se bude..., kterou napsal spolu s Alešem Březinou pro pěvkyni Soňu Červenou (2007).Tato inscenace byla v anketě Divadelních novin a Cen Alfréda Radoka vyhodnocena jako operní inscenace roku 2008. Za libreto byl oceněn Jiří Nekvasil spolu s Alešem Březinou Cenou Sazky a Divadelních novin. Jiří Nekvasil působí jako režisér také v zahraničí (Německo, Francie, Norsko, Estonsko, Argentina, Irsko, Finsko, Lotyšsko). Z úspěšných divadelních inscenací z poslední doby je možno zmínit Juliettu (Bohuslav Martinů) a Madama Butterfly (Giacomo Puccini) – obě 2009 ND Brno, Don Quichotte (Jules Massenet) – Státní opera Praha (2010), v činohře pak Perikles (Shakespeare) – Klicperovo divadlo Hradec Králové (2008), Hra snů (Strindberg) – Komorní scéna Aréna Ostrava (2009). Vedle práce v divadle spolupracuje Jiří Nekvasil jako režisér téměř 20 let také s Českou televizí, podílí se především na tvorbě hudebních pořadů (přes 130 režií). Je autorem řady dokumentárních filmů. 
 
Dramaturgyně Jana Slouková o inscenaci
„Don Juan a Faust je velká hra o velkých citech, velkých činech a velkých mužích s velkou mocí i slabostí. Drama života a smrti, krvavých opon a rudé vášně. A taky hra o lásce, kterou si nelze vynutit a lásce, ve které se nedá pátrat po důvodech… Po třech letech od premiéry Shakespearova Perikla se do Klicperova divadla vrací Jiří Nekvasil, opět se ujímá náročné látky a opět vytváří velkolepou výpravnou inscenaci, ve které si podávají ruce divadelnost a dramatičnost…“    
 
 
Christian Dietrich Grabbe 
Don Juan a Faust
 
Režie     Jiří Nekvasil
Dramaturgie   Jana Slouková
Scéna    Milan David
Kostýmy   Mária Fulková
Hudba    David Smečka 
 
Guvernér   Hynek Pech
Donna Anna   Marta Zaoralová
Don Octavio   Jakub Tvrdík
Don Juan   Filip Richtermoc
Doktor Faust   Jiří Zapletal
Rytíř – Ďábel   František Staněk
Leporello   David Smečka
Liseta    Kristýna Kociánová
Signor Rubio   Lubor Novotný
Signor Negro   Josef Čepelka