Klicperovo divadlo uvede Goldoniho komedii Impresário ze Smyrny
První premiérou letošního kalendářního roku a pátou premiérou sezony 2013 / 2014 bude komedie Carla Goldoniho z prostředí italské opery Impresário ze Smyrny v režii Jiřího Nekvasila, která nám podá důkaz o tom, že v divadelním podnikání se toho od osmnáctého století zase tolik nezměnilo.
Už jste to slyšeli? Turek Ali ve Smyrně zřizuje operu! Nabídka míst je omezená! Je třeba mít ostré lokty a pořádnou dávku mazanosti! Že nejste chytří ani neumíte zpívat? Nevadí!
Ano, je to tak. Člověk je sice bez angažmá, bez peněz a bez talentu, ale to neubírá chuti zazpívat si na jevišti (samozřejmě pouze jako první dáma), stát se dobře placeným hrdinným tenorem, ženami milovaným a oslavovaným sopranistou, či napsat za pěkný honorář nějaké to libretíčko. Jenže operních společností je podstatně méně než divadelníků bez práce, a tak nezbývá, než se vydat do boje se všemi prostředky. A co teprve, když se rozkřikne, že tenhle nový podnik má být až v daleké a luxusní Smyrně?! Kdo zaváhá, nejede!!!
Kdo všechno na tedy na jevišti čeká? František Staněk jako hrabě Cipera, přítel umělců a umělkyň, David Smečka jako narcistní sopranista Carluccio, Miroslav Zavičár jako vznětlivý tenor Pasqualino, Josef Čepelka v roli snaživého dramatika Troscaniniho, operní dohazovač Lugnacec (Hynek Pech), dravé operní zpěvačky Lucrezie (Natálie Holíková), Tonina (Isabela Smečková Bencová) a Anina (Kristýna Kociánová), velice bohatý, ale operu nechápající Turek Ali (Filip Richtermoc) a ze vší té divadelní sebranky nešťastný hostinský Beltrame (Jan Bílek). V režii Jiřího Nekvasila, ve scéně a kostýmech Marty Rozskopfové a s hudbou Miloše Orsona Štědroně tak uvidíme zákeřné souboje zpěvaček o titul první dámy i zpěváků o místo prvního milovníka, svět divadelních divů i div, zkrátka celé to pachtění za zlatým snem jménem ANGAŽMÁ.
Rozumět Turek Ali opera? Která ze zpěvaček to dotáhne na tříčárkované cé? Je Carluccio Caruso? A Pasqualino Packalíno? Umí psát Troscanini libreta? Kde vlastně leží Smyrna? A co na to hostinský a křížovkář Beltrame? – GOLDONIHO KOMEDIE NA OSMNÁCT!!!
Z rozhovoru s režisérem Jiřím Nekvasilem
V Impresáriovi ze Smyrny se svět opery spojí s činohrou. Goldoni se v této komedii vysmívá operním manýrám a klišé. O tom vy jistě víte své. Jako režisér i jako "impresário" ostravského Národního divadla. Ale jste si například vědom nějakého svého vlastního operního zlozvyku? Pokusíte se mu prostřednictvím této inscenace společně vysmát?
Já se nechci vysmívat ničemu. Výsměch je zlý. Hra je pravda o snažení operních pěvců získat co nejlepší angažmá, o pocitech vlastní důležitosti, přehnaných nárocích a představách a vlastně i snech, o pocitu vlastní důležitosti a nenahraditelnosti. Už jejich profese z nich dělají trochu větší exoty, než třeba kdyby hra byla z prostředí například magistrátních úředníků. Goldoni používá reálie opery své doby, ale platí to výše řečené pouze na operu?
Impresário ze Smyrny nepatří mezi Goldoniho nejhranější hry. Nicméně dalo by se říct, že v současné době zažívá jistou renesanci. Čím vás osobně hra zaujala? O čem a jakým způsobem ji chcete inscenovat?
Když mě David Drábek nabídl spolupráci, řekl, že by chtěl do dramaturgie této sezony komedii z divadelního prostředí, s komornějším obsazením. Tak jsem jemu a dramaturgyni Janě Sloukové zmínil Impresária ze Smyrny. Je to hra o divadle mimo divadlo, díky opeře mají postavy větší prostor pro stylizaci a hru. Pravda, znal jsem tu hru spíše podvědomě, nikdy jsem ji na jevišti neviděl. A také mě v souvislosti s touto hrou podvědomě naskočil úžasný film mého milovaného Federica Felliniho A loď pluje..., který vypráví o velké zaoceánské lodi v předvečer první světové války, jejímiž hlavními pasažéry jsou hlavně hvězdní operní pěvci a lidé od opery té doby. A celé to končí velkým operním finále, ve kterém řeší střet s realitou své doby. I u nás v omšelé hotelové hale benátského levného hotelu čekají všichni na svou konečně velkou životní příležitost, Angažmá s velkým A. Až budeme ve Smyrně, to bude teprve NĚCO... Jen aby ta loď nejela nakonec bez nás!
Kdybyste měl vysvětlit návštěvníkovi z jiné planety, který neví nic o opeře, o Goldonim ani o Klicperově divadle a vašem originálním rukopisu, proč by měl vaši novou inscenaci vidět, na co byste ho lákal především?
Ať přijde. Věřím, že s námi stráví příjemný večer – děláme pro to vše – a v tom úpěnlivém pinožení, úsilí operních pěvců a lidí kolem opery, těch lidiček – hvězdiček, o kterých psal Goldoni v polovině 18. století, třeba najde i kus sebe a svých ambicí a snah. A když ne - s úsměvem ať si oddechne, že se ho to ale v žádném případě netýká. I to přece potěší.
Dramaturgyně Jana Slouková o inscenaci
„Goldoniho komedie z roku 1759 IMPRESARIO ZE SMYRNY (L´Impressario delle Smirne) byla prvně uvedena v Benátkách v divadle San Luca o masopustu roku 1760 a dočkala se devíti repríz. Z kritiků měl výhrady – jako proti Goldonimu obvykle – Carlo Gozzi, nicméně komedie si úspěšně vydobyla místo v repertoáru italských scén a dočkala se i překladů do mnoha světových jazyků. České obecenstvo se s ní prvně seznámilo až za druhé světové války v hodně volném zpracování Františka Götze pro Národní divadlo v roce 1943 pod názvem Loď do Smyrny, v novější divadelní historii se hra na českých jevištích objevuje už jako Impresário ze Smyrny v překladu Jaroslava Pokorného. Kouzlo této komedie vychází samozřejmě z Goldoniho dobré znalosti divadelního prostředí a přesně odpozorovaných typů hrdinů, kteří jsou dojemní i nesnesitelní ve své touze po angažmá, po naplnění svého snu a ambicí, v prosazování vlastní důležitosti a celé té sebestřednosti, která jediná jim zbývá a pomáhá přežít v konkurenčním boji a nejistém kočovném životě. V tom Goldoniho komedie neztratila nic ze své aktuálnosti, protože lid divadelní se za dvě stě padesát let příliš nezměnil.“
Předmluva Carla Goldoniho ke knižnímu vydání Impresária ze Smyrny (1774)
„Poznal jsem po Italii velice, velice mnoho operních impresariů; napsal jsem pro ně hodně komických i vážných libret a mohu tedy o nich mluvit zasvěceně. Někteří dělají impresarie z jakéhosi nezbytí, totiž ti, kteří vlastní nějakou divadelní budovu, a aby jak náleží zúročili ten fundus, pustí se do podnikání na svůj účet a často do něho dosadí mimo tržbu za vstupné i leckterý další otcovský podíl. Jiní to dělají z ušlechtilé náklonnosti bavit sami sebe a bavit obecenstvo a ti dosazují víc než ostatní. Jiní se k tomu dají svést lákáním nějaké rozmilé zpěvačky, která se nikde nedočká postavení první dámy, a tak ponoukne svého přítele a protektora, aby se stal operním podnikatelem, a obětuje ho své marnivosti a choutkám. Mnozí se dají svést vyhlídkami na zisk a řečmi zprostředkovatelů a dohazovačů v tomhle druhu obchodu, kteří jim tvrdí, že do ničeho jiného nemůže člověk lépe vložit peníze (a zatím je v ničem jiném nemůže lépe ztratit). A konečně jiní to dělají ze zoufalství, protože nemají co ztratit a mají vyhlídku, že něco získají, a když věci vezmou nepříznivý obrat, zmocní se pokladny, nechají podnik plavat a zpěváky v bryndě. Všecky ty nejrůznější druhy impresariů se shodují v jednom: velcí i malí, bohatí i chudí, čestní i prodejní, všichni ujišťují, že podnikat operu je největší, nejúmornější a nejnebezpečnější nadělení. Z čeho pramení ta úmornost, mrzutosti a nebezpečí? Z charakteru herců, z jejich netýkavkovitosti, náročnosti, neomalenosti – téměř všeobecné. Říkám „téměř“, protože v početném davu pěvců a pěvkyň se také najdou počestní a řádní lidé jako v každém jiném umění, řemesle nebo povolání; jen s tím rozdílem, že v oblasti harmonie je těch špatných nanejvýš mnoho. A když chceme dělat operu, neobejdeme se bez nich. Společnosti tvoří šest nebo sedm, nanejvýš osm osob. Je to šťastná náhoda, když se mezi nimi vyskytne jedna nebo dvě, u nichž se nadání a virtuosní cvik snoubí s učenlivostí a umírněností. A na jednoho nebo dva takové chvályhodné máte pět nebo šest, ze kterých nevíte, kde vám hlava stojí; a jsou to zpravidla ti méně schopní a méně nutní. Vykreslil jsem v komedii lidi tohoto druhu, tak jak jsem je poznal a udělal s nimi své zkušenosti. Nepletl jsem se nikdy sám do žádného podnikání, ale psal jsem pro divadlo, a tak jsem měl příležitost přesvědčit se, co znamenají a zač stojí ty jejich maroty a způsoby …“
Carlo Goldoni
IMPRESÁRIO ZE SMYRNY
Režie: Jiří Nekvasil
Překlad: Jaroslav Pokorný
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna a kostýmy: Marta Roszkopfová
Hudba: Miloš Orson Štědroň
Pohybová spolupráce: Števo Capko
Osoby a obsazení:
Ali, Turek Filip Richtermoc
Hrabě Cipera František Staněk
Lucrezie Natálie Holíková
Tonina Isabela Smečková Bencová
Anina Kristýna Kociánová
Carluccio David Smečka
Pasqualino Miroslav Zavičár
Troscanini Josef Čepelka
Lugnacec Hynek Pech
Beltrame Jan Bílek
Premiéra 15. února 2014 na hlavní scéně Klicperova divadla
