Klicperovo divadlo uvede Pitínského Park

Jan Antonín Pitínský
PARK

Klicperovo divadlo Hradec Králové uvede v sobotu 20. května 2006 poslední premiéru této Proklatě české sezony. Hostující režisér Petr Štindl se souborem nastudoval hru předního českého divadelníka J.A. Pitínského Park.

Děj hry nás zavede do nedělního dopoledne, kdy se na lavičce v parku před kostelem setkáváme s třicetiletým katolíkem Františkem K.. Postupně zjišťujeme, že hranice mezi snovou realitou a skutečností, mezi minulostí a věčností nejsou tak zřejmé, jak si leckdo může myslet. Samozřejmě se tak děje na pozadí silného příběhu – František poznává různé nástrahy okolního života. Přesto si volí úděl Robinsona, který neopouští nebo nemůže opustit svůj zelený ostrov uprostřed města. Potkává krásné mladé slečny, zažívá s nimi příjemné chvíle, ale jak už to tak bývá, takové okamžiky jsou vždy přerušeny náhlým atakem okolního světa. Jeho jediným přítelem je generál z bitvy u Slavkova, který zajistil Napoleonovi vítězství a poté padl. Zrušený hřbitov se tedy vynořuje a divák spolu s Františkem postupně zjišťuje, že i takové zdánlivě obyčejné místo jako je městský park s sebou nese nejedno tajemství. Ale ať už se útlak nazývá jakkoli a Františkovo ztroskotání v parku bylo či nebylo nezbytné, příběh nás neustálým kladením jednoduchých otázek nakonec k odpovědi dovede.

Hru napsal jeden z našich nejvýznamnějších divadelníků současnosti J.A. Pitínský v roce 1989. Její premiérové a bohužel až dodnes jediné uvedení v brněnském divadle Husa na provázku před třinácti lety režíroval Vladimír Morávek.

Režisér Petr Štindl pojal Pitínského hru jako jevištní báseň, ve které maximálně zužitkoval současné technologické možnosti hradeckého jeviště. V představení je zvláštním způsobem užito speciálního projekčního zařízení využívajícího průmyslových kamer. Tato trochu tajuplná, přesto dnes již docela běžná technologie bude na českém jevišti v konfiguraci se speciálním projekčním plátnem kulovitého tvaru využita vůbec poprvé. Na prknech Klicperova divadla tedy dojde k propojení snové, historické, skutečné a virtuální reality. V robinsonovské roli muže, který ztroskotal v parku, dostal velkou hereckou příležitost Dušan Hřebíček. V dalších rolích se představí Eliška Boušková, Lubor Novotný, Helena Plecháčková, Jiří Klepl a další. Kromě sobotní premiéry do prázdnin proběhne ještě pět repríz a titul bude na repertoáru i v příští sezoně.

Informace o Festivalu divadla evropských regionů, program Klicperova divadla a další informace naleznete na internetových stránkách Klicperova divadla www.klicperovodivadlo.cz.

Jan Antonín Pitínský
PARK
Režie: Petr Štindl.
Scéna: Petr B. Novák.
Kostýmy: Kamila Polívková.
Hudba: Karel Albrecht.
Dramaturgie: Ladislav Čumba.
Dramaturgická spolupráce: Lucie Dlabola-Bulisová

Osoby a obsazení:

František K. - DUŠAN HŘEBÍČEK
„Muž, který ztroskotal v parku“ – asi třicetiletý katolík, trýznivě lačný světa; nemá žádnou výraznou vlastnost, je bezelstný, s rysy citlivosti tak vypjatými, že zbloudilý nechápe tu poněkud lačnou aktivitu ostatních bytostí v parku; nezbývá mu, než být bezmezně oddán všemu, co jej ve světě potká

Jitka Jitků - HELENA PLECHÁČKOVÁ
servírka z hotelu „Ambasador“ – za ušima se jí červenají umělé třešně, poněkud nepříjemně vysoká, pořád cvaká holandskými střevíčky a vdá se za cizince

Hlouňovi - ZORA VALCHAŘOVÁ -POULOVÁ & FRANTIŠEK STANĚK
Františkovi dobrodinci – nosí mu jídlo, ale brzy se přežerou v hotelu a skončí jako tlustí vykrmení obři; pořád si stoupají na špičky, aby dobře viděli, nikdy si neumí pořádně stoupnout

Šebestián Andrle - JIŘÍ KLEPL
farář z kostela sv. Rocha, který se brzy promění v čerta a pak už s ním není řeč

Orlí pero - JAN SKLENÁŘ
Indián kmene Siouxů, který krade; brzy se z něj stane úředník; nosí pera za čelenkou, tři větší a jedno menší, má i tomahawk, ale ten je tupý a Orlí pero jej neostří, ani nemá-li zrovna co na práci; rovněž má mokasíny, ale ornamenty na nich si přikresluje fixkou, stejně tak i obličej, a je pořád pomalovaný

Ríša a Eduard - JAN ČÍŽEK & VOJTĚCH HÁJEK
filharmonici, kteří ve volném čase hrají Františkovi pro potěšení drobné mistrovské kousky; jsou společenští a velmi sliční, Ríša si černé boty čistí pořád kapesníkem, Eduard má v kapse kalafunu z Mexico City a pořád má od ní mastné prsty

Anděla A. - ELIŠKA BOUŠKOVÁ
je skutečný anděl z nebe, s křídly a červenou od jahod pusou, na ramena jí sedají ptáčci a ona s nimi hovoří, neboť rozumí jejich řeči

Boris - LUBOR NOVOTNÝ
režisér divadla běžného avantgardního typu, doma dětem pořád hraje pohádky, až ho to přizabije

Ferda Fridrich - JOSEF ČEPELKA
dělník, který pořád mudruje, i když na něj sedají velké mouchy, které odhání speciálním stříbrným bičíkem, má obličej plný jizev od tohoto trýznivého počínání

generál Jean-Marie Roger Valhubert - JOSEF ČEPELKA
ten, který bojoval u Slavkova a je pohřben v parku, vede s Františkem hovory a nakonec je zastřelen Rudou jízdou, pije punč, jak jej pil i Napoleon

paní Ladislava - MARTINA NOVÁKOVÁ
vynálezkyně Studia volného času, sestaví futuristicko-lyrický stroj, říká o sobě že jí lasičky, ale není to pravda; je geniální jako Einstein a pořád si leští brejličky zelenými lístky vojtěšky královské

Evžen Jilm - LENKA LOUBALOVÁ
soudce, který ve svém volném čase přijde Františka odsoudit, vzácně vzdělaný člověk, který dovede bravurně hovořit v dlouhých, sekernických souvětích, má dlouhé prsty, na které si pořád fouká, vždyť místnosti na soudě jsou tak studené

Linda Lítost - KATEŘINA FRANCOVÁ
žena, která má dítě, mluví pořád z cesty, v drdolu má velkou bílou sponu a trochu zadrhává v řeči, má dederonovou podprsenku na americké zapínání, které ji velmi svírá

čerti z pekla
nekňubové s rohy a pletenými ocasy, jimiž neustále mrskají a víří prach, jeden je malý a má velká kopýtka, která mu kloužou po podlaze, až pořád padá, a chce po Františkovi, aby mu koupil boty

francouzští vojáci a čeští dělníci
osoby, bez kterých si ten či onen stát nelze ani představit

bezejmenná servírka
Je z hotelu „Ambasador“ a jméno samozřejmě má, ale kdyby ho neměla, pravděpodobně by se nic nestalo, ovšem tato i při obsluhování na všechny něco tiše pokřikuje

zapomenutý astronaut
dodnes utajovaná a jistojistě největší blamáž NASA, člen osádky lodi Apollo 17, který údajně beze stopy zmizel při rutinní vesmírné vycházce; je tak zapomenutý, že i autor ho zapomněl dopsat

Poznámka autorská ke hře Park

Tato hra musí být dána mým dětem, to Hynkovi Petrželkovi a Anně Petrželkové, kteří se mnou žili ta dobrodružství v Tyršáku, kde na útlých jeho úbočích a tak dál jsme běhali, sáňkovali, skrývali se, skákali a různé tyhle věci nedbalé vesměs, ale radostné, a oni mi poukázali takto na tento park, na tuto pozemskou ozvěnu těch prostých věcí, co se tam žily, když jsme byli spolu. Nic z toho, co se pak děje v tomto „naivním románu“ jsem já nezažil a všecko je to fikce, všecko jsem si vymyslel, jak si mnozí ani nemysleli a říkali, že jsem se snad promít do Františka K., ale to je holý nesmysl, nikdy jsem se nikým takovým necítil ani jsem jím nikdy nebyl. Nutno si pak pamatovat pouze to nynější mé věnování.

Ještě chci se přiznat, že k průzračnosti a jisté bezradné tajuplnosti tohoto textu přispěla má oddaná četba básní Jiřího Dynky, her Arnošta Goldflama, románů Juliena Greena, Daniela Defoea a Franze Kafky, jimž jsem vděčný za mrazivě vlídný tón těchto úsporně vedených dialogů, tvořících příběh o Františkovi K., který ztroskotal v parku. Vděčen za tato setkání, stejně pronikavá jako i zbytečná, neunikl jsem nikdy z dosahu jejich v mém nitru zbloudilé působnosti a stejně rád jako i proti své vůli byl jsem donucen napsat tento drobný úvod, tento snad unáhlený výčet věcí, jimiž jsem byl inspirován či jež mně tu a tam vytanuly z paměti v jemném a sladkém plynutí ve chvílích, kdy jsem myslel na laskavé způsoby Robinsona Crusoe, který ztroskotal v nejkrásnějším parku světa.

J. A. Pitínský

Geografickým předobrazem Parku je Tyršův sad

Geografickým předobrazem pro hru Park je brněnská kulturní památka Tyršův sad, který se nachází v těsném sousedství středu města mezi ulicemi Kounicova a Botanická, podél vede ulice Smetanova. Místo, kde se Sad nachází, má pohnutou historii.
Historický základ městských sadů v našich zemích asi předznamenal Josef II., který po zrušení jezuitského řádu daroval Brňanům r. 1786 jezuitskou zahradu (dnešní park za Lužánkami). V roce 1878 byl v Brně ustaven zalesňovací a okrašlovací spolek, který se ujal zřizování a rozvoje veřejných parků v Brně a okolí. Do první světové války dal v Brně vysadit téměř dva miliony stromků.

Tyršův sad se nachází v místech bývalého městského hřbitova. Ten sloužil svému účelu díky své výhodné poloze v sousedství hradeb od dob josefinských reforem až do založení ústředního hřbitova na Vídeňské ulici v r. 1883. Proto nalezneme Kounicovu ulici (, na níž se Tyršův sad nachází,) na starších mapách po názvem Hřbitovní ulice. O politických změnách svědčí data změn názvu této ulice (1867, od 1918 Kounicova, 1940 Jiskragasse, 1946 Leninova, 1990 znovu Kounicova). Připomínkou hřbitova je dodnes litinový kříž z roku 1846. Po r. 1883 prošel přeměnou na sad, který nese v návaznosti na změnu národnostních poměrů na brněnské radnici r. 1919 jméno zakladatele Sokola.
Na další části zrušeného hřbitova byla roku 1902 založena botanická zahrada, která byla r. 1922 zase zrušena a i tato plocha byla parkově upravena a připojena k Tyršovu sadu. Tuto epizodu připomíná i název ulice Botanická. Při vstupu do parku z této ulice se nachází funkcionalistická stavba kostela Církve československé-bratrské postaveného v l. 1928 –29 podle projektu arch. Jana Víška.

V r. 1937 byl v parku zřízen zookoutek – základ pozdější brněnské zoologické zahrady. Atrakcí se stali lvice Mína a opičák Fricek, sameček kočkodana zeleného, kterého i s klecí zoo věnoval ředitel městských plynáren p. Bukovský. Již při budování zookoutku začal protestovat proti jeho provozu i jeho samotné existenci spolek na ochranu zvířat. V lednu 1941, když počet exponátů dosahoval takřka 200 kusů, protektorátní správa města rozhodla o likvidaci zoo a v krutých mrazech následky zrušení nepřežila plovina zvířat.

Poslední přestavbou prošla zahrada v roce 2000, kdy došlo ke zřízení rozária a byl vytvořen speciální záhon pro nevidomé a slabozraké. 15. Srpna 1969, tedy v den 200. výročí narození Napoleona Bonaparta, se v místě pravděpodobného hrobu uskutečnilo odhalení pomníku generála Valhuberta. Ten byl nejvyšším francouzským důstojníkem, který zemřel na následky zranění v boji v bitvě u Slavkova.

Režisér Petr Štindl:
narozen 1964 v Brně, absolvent Divadelní fakulty JAMU v Brně, obory dramaturgie – činoherní režie (1995), spoluzakladatel brněnského Divadla v 7 a půl (1995), režisérská angažmá v HaDivadle (1991-2001) a v Městském divadle Zlín (2001-2003), jinak ve svobodném povolání. Realizoval například:
Divadlo v 7 a půl:
Dostojevskij: Něžná (dramatizace, režie, 1997, verze pro Český rozhlas 1998)
Strugackij, Tarkovskij: Stalker walker 2004
HaDivadlo:
Jitka Martínková: Vteřiny soli. 1999
Bernard-Maria Koltes: Roberto Zucco. 1999
Městské divadlo Zlín:
Středověký Anonym: Everyman 2000
Samuel Koeniggratz: Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí 2003
Národní divadlo v Praze – Kolowrat
Režie: David Mammet: Oleanna 1998
Jihočeské divadlo České Budějovice:
Václav Havel: Žebrácká opera 2005
Buchty a loutky Praha
Sedum statečných 2005
Theater Brett Vídeň
Max Brod: Die Falscher 1998
Ernst Jandl: Z cizoty 1996

Synopse:
Jevištní báseň nás pozve do parku - zeleného ostrova uprostřed města. V něm se obvykle prohánějí veverky na letitých platanech, maminky s kočárky naslouchají šumění listů a milenci na lavičkách šeptají si tajné básně. V tomto parku ztroskotal František K., který stejně jako Robinson Crusoe přebývá ve svém živém moři uprostřed města. Přestože se František jeví jako opovrženíhodný ztracenec, má jej ráda dívka s pusou zmalovanou od třešní s příznačným jménem Anděla. Za Františkem přijde každé ráno Indián Orlí péro, ale nejdříve mu sní jídlo, co Františkovi donesou bizarní dobrodinci a nakonec mu dokonce ukradne i novou lžíci. Dva filharmonici přehrávající Františkovi Beethovena se také ukáží v poněkud jiném světle. A Jitka z hotelu v těsném sousedství parku kvůli němu rozbije drahou čínskou vázu. Poněkud morbidní paní jménem Linda Lítost vnucuje Františkovi své dítě a dělníci s Františkem kopou jámu mezi jilmy a rododendrony... Ale to už jsme se s čerty dostali do hlubin, z nichž může vést jedině jedna cesta. Kdo bude Františka soudit, kdo je viníkem, komu a zda vůbec se dostane blaženství milosti, to se dozvíme až v samém závěru.

Ladislav Čumba, dramaturg
theatre@klicperovodivadlo.cz

V případě jakýchkoli dotazů, dalších informací, fotografií a dalšího obrazového materiálu se neostýchejte nás kontaktovat buď přímo nebo přes sekretariát Klicperova divadla: p. Nováková, tel: 495 514 876, 495 514 590-1, mail: sekretariat@klicperovodivadlo.cz

Zdroj: theatre@klicperovodivadlo.cz

Autor článku: Informace z divadel

Za podporu děkujeme

Ministerstvo kultury

GDPR

Ochrana osobních údajů

Naše projekty

Partneři

Divadlo.cz provozuje Institut umění – Divadelní ústav