Kniha Téma Macháček přibližuje významného divadelníka

Významnému herci a režisérovi Miroslavu Macháčkovi (1922-1991) věnovala jeho dcera, herečka a publicistka Kateřina Macháčková, knihu. Poskládala v ní otcův život jako mozaiku z jeho zápisků, oficiálních hodnocení, vzpomínek kolegů, přátel i oponentů. Publikaci nazvanou Téma Macháček doplňují fotografie a dokumenty. Nakladatelství XYZ, kde vyšla s podtitulem Literární mozaika v jazzovém rytmu, ji představilo v pražské Viole.

Macháčková připomněla svého otce už v polovině 90. let, kdy vydala jeho deníky pod názvem Zápisky z blázince. Sestavila tehdy jeho terapeutické záznamy z doby, kdy byl v roce 1975 pacientem psychiatrické kliniky.

"I nyní jsem vycházela z podobného principu jeho vlastních záznamů a korespondence. Ovšem teď jsem se pokusila zmapovat celý jeho život," řekla herečka ČTK. Materiály soustředila do celé jedné místnosti a během tříleté práce z nich vybírala to nejzajímavější a nejkontroverznější. Nalezla dílčí deníčky, komentáře k režijní i herecké práci a využila informací o nejúspěšnějších inscenací, názorů jejich aktérů a Macháčkových přátel. "Ještě by bylo co vybírat, ale třeba je dobré, že už jsem knihu musela dokončit," dodala. Na křest pozvala své herecké kolegy Jitku Sedláčkovou a Marka Vašuta.

Kniha obsahuje dobové dokumenty, které Macháčková zčásti komentuje ze svého pohledu. Zajímavé jsou podle ní fotografie z inscenací i soukromého života jejího otce. Čerpala také z archivů české první scény, Divadelního ústavu a Divadla ABC a střípek po střípku skládá mozaiku o tom, jaký skutečně byl její otec.

"Některé pasáže jsou ucelené, z některých zbyly jen fragmenty. Společně však tvoří jedinečnou skladbu - portrét člověka, který dodnes nejen pro nás, ale i pro vlastní dceru zůstává rébusem...," píše se na přebalu knihy.

Režie i herectví Miroslava Macháčka po čtyřicet let osobitým způsobem spoluformovaly podobu českého divadla. Konzervatoř absolvoval v roce 1948. Po třech letech v Městských divadlech pražských se stal hercem a režisérem Národního divadla, mnohé role ztvárnil i ve filmu. V lednu 1989 ho vedení činohry poslalo do důchodu; vrátil se tam za bouřlivých listopadových událostí, v nichž se s vervou angažoval. Nedlouho před smrtí vytvořil poslední roli na této scéně - profesora Serebrjakova v Čechovově hře Strýček Váňa.

Zdroj: Jiří Borovička, hj