Komedie Figarova svatba ožívá v Plzni v režii Aminaty Keity
Činohra Divadla J. K. Tyla uvede poprvé ve své historii jedno z vrcholných děl francouzské klasické komedie Figarovu svatbu aneb Bláznivý den. Nesmrtelný Beaumarchaisův příběh o sluhovi Figarovi, který se snaží uchránit svou milovanou Zuzanku před záletným hrabětem, se v Plzni představí v nastudování renomované režisérky Aminaty Keity. Premiéra je naplánovaná na 29. března 2025 ve Velkém divadle a diváci se mohou těšit na Marka Mikuláška, Lýdii Prokopovou, Jaroslava Matějku, Janu Ondruškovou a další.
„Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais, francouzský dramatik 18. století, proslul třemi divadelními hrami o muži jménem Figaro, který je jedinečný ve své vynalézavosti, břitkosti kurážného vtipu i umění dostat se z nejnemožnějších situací a proměnit běh dění podle vlastní vůle. Klasická a nestárnoucí komedie Figarova svatba aneb Bláznivý den kdysi pobuřovala otevřeným zobrazením nerovnoprávnosti mezi společenskými vrstvami. Tato hra ani po více jak dvou stoletích neztrácí na svém půvabu a aktuálnosti. Věřím, že se diváci plzeňského divadla budou bavit Figarovým důvtipem i odvahou,“ uvedla Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.
Aminata Keita, pro niž je to druhé setkání s plzeňským souborem – v roce 2022 na Malé scéně nastudovala psychedelickou grotesku Jednou hole, jednou na nože, se žánrově příbuzným hrám věnovala především v brněnském Národním divadle. Proč si pro svou plzeňskou inscenaci vybrala právě Figara? „Hra na mě velmi silně působí – jiskří, tančí, je v ní spousta poezie a života,“ říká s úsměvem Aminata Keita, jež se vložila i do úpravy díla.
A kdo je podle ní Figaro dnes? „Myslím si, že dnes není v centru pozornosti Figaro, ale Zuzanka. O ni tu jde, jí se chce hrabě za každou cenu zmocnit a je to nakonec ona, kdo se bez pomoci svého partnera ubrání a inspiruje přitom ještě další ženy.“ Tento pohled na klasiku dává inscenaci nový rozměr a podtrhuje aktuálnost témat moci, nezávislosti a odvahy. „Vizuálně hru bereme z osmnáctého století směrem k nám, ale nerušíme konvence té doby,“ dodává režisérka, která vedle silných hereckých výkonů klade důraz i na výtvarný, pohybový a hudební rozměr inscenace, na němž spolupracovala s choreografem Pierrem Nadaudem, scénografem Michalem Spratkem, kostýmním výtvarníkem Martinem Chocholouškem a skladateli Štěpánem Krtičkou a Jarkem Jurečkou.
Svatební den sluhy Figara, jenž se snaží ochránit svou milou Zuzanku před nenechavým hrabětem, je protkán sítí nástrah, v níž se zaplete každý, kdo o ni jen zavadí. „Figarova svatba provokuje řadou témat – od otázky moci peněz až po střet člověka v podřízeném postavení s jeho ‚mocným‘ pánem,“ přibližuje podstatu hry dramaturgyně Klára Špičková. Zároveň upozorňuje, že dílo exceluje důmyslně vystavěným soubojem mezi muži a ženami: „Ženy zde vynalézavostí rozhodně nezaostávají za pány tvorstva. Dokonce své mužské protihráče předčí.“
Figarova svatba Pierra-Augustina Carona de Beaumarchaise je po Lazebníku sevillském druhou autorovou hrou s chytrým a všehoschopným sluhou Figarem. Původně ležela tři roky v šuplíku, když se ji v roce 1781 pokusil autor uvést, byla cenzurou zabavena. Beaumarchais ale obratně využil nepříjemností s uvedením k publicitě a 26. září 1783 uspořádal uzavřené představení pro tři sta diváků, vyvolal senzaci a doslova si prorazil „okna ke svobodě“. Zrušení zákazu 27. dubna 1784 vyvolalo davové šílenství – u pokladny byli dokonce tři lidi pošlapáni. Inscenace trvala čtyři a půl hodiny a dočkala se sto repríz. Dva roky nato vznikla známá opera Wolfganga Amadea Mozarta.
