Krejčího fotografie jsou vystaveny na Novoměstské radnici v Praze
Až do 8.listopadu bude na Novoměstské radnici v Praze otevřena výstava fotografií Jaroslava Krejčího. Divadelní ústav jí připomíná nedožité osmdesátiny fotografa, pedagoga a grafika, který se zásadním způsobem zapsal do historie divadelní fotografie, ovlivnil řadu následovníků i mnohé z těch, kteří se octli před jeho objektivem.
Příchozí si prostřednictvím snímků připomenou inscenace Jana Grossmana i Evalda Schorma v Divadle Na zábradlí. Uvidí portréty režisérů, herců, hereček a dalších osobností české kultury. Vystaveny jsou grafické ilustrace a knižní grafiky; Krejčí sám velice dbal na typografickou úpravu publikací se svými snímky. Tvůrci expozice neopominuli ani jeho ranější malby a kresby.
Výstavu organizuje s Institutem umění - Divadelním ústavem společnost Spinel Prague Production. Ukázku fotografií mohou zájemci zhlédnout zde.
Mezi portrétovanými osobnostmi příchozí poznají například herce Danu Medřickou, Ladislava Peška, Josefa Kemra, Jana Libíčka, japonského tanečníka a choreografa Mina Tanaku a režiséra a herce Miroslava Macháčka. Jsou tu i snímky z výjimečných souborů o Janu Zrzavém, Bohuslavu Reynkovi, Jaroslavu Seifertovi a Václavu Havlovi.
Jaroslav Krejčí se narodil ve Znojmě v roce 1929, ale celý život žil a pracoval v Praze. Zprvu se věnoval grafice, v polovině 60. let začal fotografovat divadlo. Odborníci tvrdí, že jeho snímky jsou nezaměnitelné. "Vytříbeným smyslem pro kompozici zbavoval zachycený obraz popisnosti a všeho zbytečného. K tomu mu dopomohl i charakteristický způsob vyvolávání negativů i pozitivů v temné komoře," vysvětlil fotograf Viktor Kronbauer.
Jaroslav Krejčí získal například čtyři zlaté medaile na trienále divadelní fotografie v Novém Sadu. "Nejsem fotograf a významný umělec. Spíše už starší člověk, co měl rád študenty, kteří za ním chodili do ateliéru na FAMU," bránil se vždy oslavným slovům. Na katedře fotografie působil v letech 1975-1995 jako externista.
S oblibou fotografoval také inscenace Macháčkovy, Kačerovy, Dudkovy, Krejčovy, Krejčíkovy a Rajmontovy. Známé jsou snímky, jimiž dokumentoval pohřeb básníka Jaroslava Seiferta, a pak záběry z 46 dnů revoluce v listopadu 1989. Výběr z více než 4000 jeho fotografií viděli návštěvníci výstav v 52 zemích.
Povodně v roce 2002 zničily Krejčího celoživotní archiv na pražské Kampě. Poslední jeho výstavu hostila Galerie Jána Šmoka při ateliérech jihlavské grafické školy, jejíž vernisáže se v lednu 2006 ještě osobně zúčastnil. Zemřel po měsíci - v den, kdy skončila.
Zdroj: Jiří Borovička, rot
