Krejčovy režie v Belgii přibližuje výstava v Národním divadle
Plakáty a fotografie ze zahraničních inscenací před měsícem zesnulého divadelníka Otomara Krejči obsahuje výstava zahájená v pondělí v historické budově Národního divadla v Praze. Česká první scéna ji ve spolupráci s Divadelním ústavem přenesla z Bruselu, kde byla přístupna pod názvem Pocta Otomaru Krejčovi.
Pražská instalace dokumentuje pouze devět inscenací, které Krejča připravil v Belgii. V tamním Národním divadle nastudoval Hamleta (1965), Racka (1966), Tři sestry (1970) a Romea a Julii (1978). V Divadelním ateliéru města Louvain-la-Neuve režíroval v letech 1978 až 1982 Čekání na Godota, Lorenzaccia, Tři sestry, Zeleného papouška a Běsy.
Výstava bude pro veřejnost otevřena vždy před začátkem představení. Jejich návštěvníci si ji mohou prohlédnout na prvním balkoně do konce ledna 2010.
Otomar Krejča zemřel 8. listopadu ve věku 87 let. Do historie české první scény se zapsal výrazně; jeho cílem bylo vytvoření dramaturgie, která by přinesla původní hru s pravdivými postavami současníků. V roce 1956 byl jmenován šéfem činohry, avšak po pěti letech rezignoval na protest proti tomu, že byl jeho spolupracovník Karel Kraus propuštěn. Jako režisér vytvořil 84 inscenací; z toho více než polovinu v zahraničí, když doma pracovat nesměl. Patnáct let žil nedobrovolným kočovným životem, který však naplnil vrchovatě. Nastudoval mnoho úspěšných projektů i v Německu, Francii, Itálii, Švédsku, Finsku a dalších zemích. Mimo jiné byl ředitelem Městského divadla v Düsseldorfu. Obdržel řadu domácích a zahraničních ocenění. Například v roce 1998 medaili Za zásluhy a v roce 2001 Thálii za celoživotní mistrovství. O rok později mu Akademie múzických umění udělila čestný doktorát. "Zhodnotit Krejčův odkaz českému divadlu je úkol, která nás teprve čeká. Ale to základní, co v nás zanechal, je nespokojenost s většinovou samolibou prostředností a víra v divadlo, které nemůže zaniknout, bude-li věrné svým podstatným hodnotám a dokáže-li je kultivovat," napsala ve vzpomínce na velkého režiséra v Divadelních novinách Jana Patočková. Upozornila na slova smutečního projevu Karla Krause, která pronesl při posledním rozloučení ve "zlaté kapličce". Totiž pravdu o tom, že divadlo bylo Krejčovým životem a ti, kdo mu je vzali, si patrně neuvědomovali, že mu tím "sáhli na život".
Zdroj: Jiří Borovička, pba
