Kritici: Národní divadlo a Státní opera jsou odlišné scény
Praha 7. ledna (ČTK) - Národní divadlo a Státní opera Praha jsou dvě rozdílné a samostatné scény s odlišným repertoárem, které stojí za to zachovat. Shodli se na tom hudební kritici, které ČTK oslovila. V době, kdy Státní opera slaví 120. výročí otevření své budovy, se znovu uvažuje o jejím spojení s Národním divadlem či o převedení operního domu na Prahu, což však město zřejmě odmítne. Muselo by dát na její financování 120 milionů korun ročně.
Ministr kultury Václav Jehlička už zřídil komisi, která by měla připravit koncepci transformace ministerských příspěvkových organizací. Má posoudit právní a ekonomické postavení státních příspěvkových organizací a navrhnout další postup, který ministerstvo vnímá jako svůj příspěvek k současné reformě veřejných financí.
"Státní opera se snaží posledních několika sezonách odlišit od zlaté kapličky uváděním zajímavého repertoáru s dramaturgickým nápadem. Tím se přiklání k metropolitní opeře, kterou by měla být," řekl předseda Jednoty hudebního divadla Josef Herman. Vedle základních děl Giussepe Verdiho a Giacoma Pucciniho, které musí nabízet každý operní dům, uvádí tituly, na něž si Národní divadlo v uplynulých sezonách ani nevzpomnělo.
Bernsteinova opera Candide, Prsy Tirésiovy od Francise Poulence, La Roulette od Zdenka Merty i Griegův Peer Gynt, považovaný za dramaturgický objev, patří podle Hermana mezi povedené tituly, kterými se operní dům blýskl, navíc zcela v logice svého zaměření. "Na rozdíl od Národního divadla, kde některé dramaturgické inovace byly problémové," dodal Herman.
Směr, jakým se Státní opera vydala, si chce podle její šéfky Ingeborg Žádné udržet: "Prosazujeme především světový repertoár. S přihlédnutím k podmínkám a finančním možnostem se snažíme uvádět díla v Praze málo známá nebo doposud neuvedená." Podle šéfredaktora časopisu Harmonie Luboše Stehlíka by opera neměla své záměry měnit.
Ministerstvo Státní operu podporuje mnohem méně než Národní divadlo. Ve srovnání se světem je přesto podle Hermana velmi nestandardní, když ministerstvo kultury platí v řádu stovek milionů korun svému hlavnímu městu dva operní domy a na ostatní v regionech přispívá jen malým dílem v rámci programu na podporu profesionálních divadel, orchestrů a sborů.
"Z hlediska financování by bylo úplně čisté, kdyby Státní operu převzalo hlavní město. Sloučením by se neušetřilo vůbec nic, protože by musel pro dvě scény vždy existovat dvojnásobný počet umělců. Naopak si myslím, že by se to prodražilo," uvedl Herman k diskusím o případném spojení obou divadel.
Soubor Státní opery již jedno sloučení se zlatou kapličkou zažil, a to v letech komunistického režimu od roku 1948 do počátku 90. let, než se opět osamostatnil. Stehlík však podporu od magistrátu ani nepředpokládá. "V současné době snižují rozpočet i svému městskému orchestru FOK," konstatoval.
Podle Hermana je škoda, že na divácky atraktivní inscenace opera nemá peníze. Operní dům se proto snaží být samostatnější, i přesto posledních několik sezon uvádí programově zajímavý repertoár, který neztrácí nápad i dobré pěvecké obsazení. "Vyšší ekonomická soběstačnost ale opeře neprospěje. Znamená to jen, že se vyrovnává s ekonomickou situací, nákladným provozem, má dobrou návštěvnost a možná i vedení," vysvětlil Herman.
Jak tvrdí Herman, existence dvou operních domů bude rozvíjet kulturu v Praze i v budoucnu. Obě pražské operní scény by podle něho měly alespoň konkurovat domům v Mnichově, Lipsku nebo vídeňské Volksoper, na něž v současné době především z ekonomického hlediska dosahují jen stěží.
Luboš Stehlík upozorňuje také na to, že by si měly více hlídat rozdílné repertoáry. "První scéna by se měla zaměřovat na díla od českých autorů a uvádět i tituly z 20. století," řekl.
Stehlík i Herman se shodují na tom, že spolu obě scény zřejmě málo komunikují. "Navenek nevypadá, že by spolu spolupracovaly a informovaly se o plánech," řekl Stehlík. Podle Hermana už v minulosti existovaly dohody o repertoáru mezi tehdejším ND a Novým německým divadlem, které před 120. lety budovu divadla, v němž dnes Státní opera sídlí, postavilo. Právě v době svého vzniku až do počátku druhé světové války byla obě divadla vyhledávána mnoha známými umělci a divácky velmi oblíbena.
"Většinou se nedostatečná komunikace klade za vinu Státní opeře. Nedával bych ji ani jednomu vedení operního domu, ale když už bych si měl vybrat, myslím, že méně vstřícné bylo Národní divadlo," dodal. Snad se podle něj jejich spolupráce změní v sezoně 2008/2009, která bude první profilovou nového šéfa opery ND Jiřího Heřmana.
Šárka Mrázová pba
