Krvavá svatba jako balet v Česku poprvé
Přestože slavné drama Federica Garcíi Lorcy k tanečnímu uchopení takřka vybízí, na českých scénách zřejmě dosud jako balet provedeno nebylo. Baletní adaptace této lyrické tragédie, kterou připravuje Divadlo J. K. Tyla v Plzni, je dílem dvou mladých žen, dvou pozoruhodných uměleckých osobností: choreografky Aleny Peškové a skladatelky Gabriely Vermelho. Premiéru bude mít v sobotu 23. března na scéně Komorního divadla.
(Jedním z důvodů, proč se baletní tvůrci v minulých letech ostýchali s atraktivním námětem utkat, je jistě i to, že jejich dílo by bylo konfrontováno s legendární filmovou Krvavou svatbou Carlose Saury, kterou natočil v r. 1981 s madridským baletním souborem Antonia Gadese.)
Podnětem k napsání Krvavé svatby v r. 1933 se Lorcovi stala zpráva z černé kroniky granadských novin. V jeho básnickém zpracování nabývá ovšem příběh nevěsty opouštějící ve svatební den ženicha kvůli muži, jehož miluje, charakteru antické tragédie. Milence dostihne pomsta, diktovaná neúprosným zákonem morálky a cti, vášnivá láska, která je přivedla do záhuby, zůstává nenaplněna.
„Lorcova Krvavá svatba - příběh sám o sobě tak silný, že ho je možno ′nezředěně′ odvyprávět snad jakoukoliv formou. Opět tragédie, v níž není viníka... A Lorcova slova - poezie i próza? My je píšeme pohybem, hudbou, barvou i stínem. My jeho slova ctíme i zneužíváme. Nepůjde zde totiž o čistě taneční - nonverbální divadlo, ačkoliv tanec a pohyb budou hlavními nositeli děje. Lorcova slova tu nejspíše zazní - zpívaná, tančená, křičená i šeptaná. Gabriela Vermelho – autorka hudby, hráčka na kvinton, zpěvačka a performerka nás doprovází celým dějem jako jakýsi Komentátor, Soudce, který nesoudí, a Mluvčí mlčících...“ - tak uvádí svůj nový taneční opus jeho tvůrkyně Alena Pešková.
Alena Pešková, dnes působící ve funkci uměleckého šéfa baletu Divadla F. X. Šaldy v Liberci, zná plzeňský soubor velmi dobře z let svého plzeňského angažmá (1995-2000) i z následujících let pravidelného hostování. K jejím největším rolím tohoto období patří Lady Macbeth a titulní role v Dámě s kaméliemi, tančila Mercedes v Carmen, Carolinu v Puškinovi či Paminu a Třetí dámu v Kouzelné flétně. V Plzni vytvořila krom choreografií pro operu a muzikál dvě nezapomenutelné originální taneční inscenace, Zahradu na motivy knihy Jiřího Trnky (2006) a Maryšu podle dramatu bratří Mrštíků (2009), v níž představitelku titulní role Ivonu Jeličovou přivedla k její první Thálii.
Maryša byla mimořádná i v tom, jakou obzvláštní intuici projevila Alena Pešková při volbě komponisty; jako autor hudby k celovečernímu baletu debutoval tehdy třicetiletý všestranný hudebník Petr Wajsar. K napsání hudby pro Krvavou svatbu vyzvala podobně všestrannou hudebnici Gabrielu Vermelho, s níž spolupracovala již na baletním hororu Jessie a Morgana (uvedený 2010 v pražské Malostranské besedě, následně adaptovaný pro velkou scénu Severočeského divadla v Ústí nad Labem).
