La Scala – milánský svatostánek opery a meta všech pěvců
Milán/Praha 31. července (ČTK) - Operní divadlo La Scala v Miláně je podle mnohých světová scéna číslo jedna, kde by chtěla vystupovat každá operní pěvkyně či pěvec. Místo s nepřekonatelnou atmosférou, které zevnitř vyzařuje až magickou přitažlivost. Scéna výjimečná nejen díky historii, ale i kvůli divákům. Pokud se jim pěvci líbí, odmění je bouřlivým potleskem, v opačném případě dokážou dát nelibost hlasitě najevo. Obávané publikum je schopno bez milosti "vybučet" kohokoli. V neděli 3. srpna uplyne 230 let od slavnostního otevření La Scaly premiérou opery Antonia Salieriho L'Europa riconosciuta.
Teatro alla Scala, jak se divadlo oficiálně nazývá, postavila v letech 1776 až 1778 čtveřice italských architektů na místě, kde stál kostel Santa Maria della Scala a poté divadlo Ducale, které roku 1776 vyhořelo. Štědrým finančním obnosem ke vzniku přispěla též tehdejší panovnice v Lombardii, císařovna Marie Terezie. "Milánská opera zastíní všechny ostatní operní scény," věštila prorocky nové scéně. V roce 1830 bylo divadlo rozšířeno a v letech 1867, 1921 a 1943 (poničeno bombardováním) renovováno.
Poslední rekonstrukce původní neoklasicistní budovy spolu s netradičně řešenou novou přístavbou proběhla v letech 2001-2004 - a nevyhnula se kritikám. Hlavní příčinou protestů byly především dvě nové přístavby připomínající věže, které vyrostly v zadním traktu divadla (slouží jako zázemí pro kanceláře, zkušebny, šatny a jídelny). Tyto objekty totiž značně převyšují vlastní divadlo a konzervativní Italy tyto "monstróznosti" šokovaly. Rekonstrukce stála 60 milionů eur a scéna byla opět otevřena 7. prosince 2004.
Operní sezona La Scaly začíná vždy 7. prosince ve svátek svatého Ambrože. Představení v divadle, které má 2800 sedadel, musí končit vždy do půlnoci, po zahájení představení se do hlediště diváci již nepouštějí. La Scala funguje jako soukromé těleso, přičemž ve správní radě jsou zastoupeni hlavní přispěvatelé: soukromé firmy a milánská obecní správa. Značná část prostředků přichází také ze státní pokladny.
Ke světové slávě dovedl jako první La Scalu slavný italský dirigent Arturo Toscanini, který do divadla přišel v roce 1898 a v následujících desetiletích zavedl kázeň nejen v orchestru a u pěvců, nýbrž i mezi publikem. Zřejmě na vrcholu popularity byla La Scala v 50. letech, kdy zde pěly slavné divy Maria Callasová a Renata Tebaldiová, nebo exceloval Giuseppe Di Stefano. Divadlo ale bylo i dějištěm znamenitých symfonických koncertů a baletních produkcí.
Šéfdirigenty La Scaly byly proslulé osobnosti, například Italové Carlo-Maria Giulini, Claudio Abbado nebo Riccardo Muti, který stanul v čele orchestru v roce 1986 a pod jehož taktovkou se divadlo vrátilo ke starému lesku. Ten ale po stávce technického personálu a následných sporech místo v dubnu 2005 opustil. Od roku 2006 je hlavním hostujícím dirigentem Daniel Barenboim.
Od svého založení uvedla La Scala přes 300 světových operních premiér slavných skladatelů, například Giuseppe Verdiho, Geatana Donizettiho, Vincenza Belliniho nebo Giacoma Pucciniho. Po druhé světové válce zde měly premiéru díla Carla Orffa, Francise Poulenca, Manuela de Fally, Luciana Beria, Luigiho Nona či Karlheinze Stockhausena. Jednou z posledních premiér byla v roce 2002 opera Proces italského skladatele Alberta Colly podle románu Franze Kafky.
Historii La Scaly psali také čeští umělci. Už v 19. století tu zářila italská sopranistka českého původu Teresa Stolzová, ve 20. století vystupovali v La Scale basisté Vilém Zítek a Pavel Ludikar a pěvkyně Ema Destinnová a Jarmila Novotná. V roce 1968 zde zpívala úlohu princezny Turandot sopranistka Hana Janků a v témže roce vystupovala ve Wagnerově Valkýře Soňa Červená.
Později se v La Scale objevila Eva Randová, Dagmar Pecková či barytonista Ivan Kusnjer. V roce 1997 zde v hlavní roli v Ponchielliho Giocondě debutovala Eva Urbanová, v březnu 2006 rolí Kudrjáše v Janáčkově Kátě Kabanové i tenorista Štefan Margita. Tenorista Peter Dvorský, který je v Miláně pravidelným hostem už od roku 1979, hovoří o La Scale v superlativech: "Má úžasný esprit, nepřekonatelnou atmosféru".
Pro La Scalu ale pracovali i čeští režiséři: Václav Kašlík, jenž v roce 1964 připravil Hindemithovu operu Cardillac na scéně výtvarníka Josefa Svobody, a Karel Jernek, jehož inscenace Janáčkovy opery Z mrtvého domu byla uvedena roku 1966. Svoboda byl také výtvarníkem při premiéře opery Atomova smrt Itala Giacoma Manzoniho v roce 1965. Úspěchy slavil v La Scale i Pražský filharmonický sbor.
Robert Míka
