Labyrint boxů nabízí při quadriennal divadlo, videa i scénografii

Na piazzetě u Národního divadla vyrostl labyrint z 30 boxů, kde bude v rámci Pražského Quadriennale (PQ) probíhat 30 různých performancí a instalací. Návštěvníci budou moci navštívit expozici, ve které se ocitnou v kůži řečníka, imigranta, který hledá svou identitu, nebo projdou labyrintem až k obávanému netvorovi. Unikátní dočasná výstava nese název Intersekce: Intimita & spektákl a otevřena bude do 26. června.
    Několikametrové bílé boxy ze dřevotřískových desek vznikaly na prostranství mezi Národním divadlem (ND) a přilehlé Nové scény posledních několik týdnů a jsou jedním z hlavních lákadel letošního scénografického Pražského Quadriennále. Vybraní umělci pocházejí z několika zemí a tvoří napříč spektrem rozličných uměleckých médií. Jsou mezi nimi návrháři, divadelníci, designéři, scénografové i výtvarníci. "Bylo zajímavé sledovat, jak se vyrovnají nejen s omezeným a dost specifickým prostorem, ale také s tím, že na jiných projektech jsou většinou omezeni časem, ale ne místem. Tentokrát ale mají tvořit v malém prostoru po téměř neomezenou dobu," řekla umělecká ředitelka PQ a kurátorka výstavy Sodja Lotkerová.
    Architektem projektu je scénograf izraelského původu Oren Sagiv. "V mojí kariéře je to naprosto unikátní počin. Dělal jsem už řadu venkovních i komorních instalací. Nikdy jsem ale neměl zadání je propojit," řekl ČTK Sagiv. Na projektu pracoval poslední dva a půl roku a kromě boxů navrhl i bar, venkovní kino a terasu, na které si mohou návštěvníci odpočinout mezi jednotlivými expozicemi.
    Mezi třiceti boxy si podle pořadatelů přijde na své opravdu každý. Na dnešním slavnostním otevření expozice zaujala návštěvníky zejména místnost nazvaná Svatyně od Bretta Baileyho. "Neohrožený divák musí vstoupit bez obuvi a poté projde temným labyrintem, na jehož konci čeká zosobnění těch největších zločinů. Tak jako řecký bájný Minotaurus," prozradil o svém projektu Bailey. V dalším boxu se mohou zájemci naučit tančit, v jiném se mohou pod zářícími světly dlouhé minuty objímat. Pozornost poutá také box ze stovek kusů oblečení nebo místnost, ve které si návštěvník vychutná to, jaké to je být řečníkem před zaplněným publikem.
    Právě zapojení účastníků do expozic využívá i projekt Dejana Kaludjerovice. "Zaměřil jsem se na pocity a roli imigrantů v Evropské unii. Kde vlastně na začátku bojujete o to, kým budete," uvedl Kaludjerovic. Slavnou společenskou hru Monopoly tak autor ve své místnosti překřtil na Europoly a návštěvníci v ní hrají ne o budovy, ale o identity. "Těch je několik. Od kopáče, prostitutky, přes číšníka až po politika," doplňuje autor.