Láska jako umělecký experiment v inscenaci Podoba věcí Národního divadla moravskoslezského

Komorní vztahové drama amerického autora Neila LaButea (nar. 1963) PODOBA VĚCÍ zkouší režisér Josef Doležal se členy činohry Národního divadla moravskoslezského. Drama o lidské identitě, důstojnosti, manipulaci druhým ve vztahu a posedlosti zdáním dokonalosti uvidí diváci ve Dvanáctce od 18. října. 

Ambiciózní studentka umění Evelyn a introvertní plachý Adam se potkají náhodou v galerii umění a vznikne mezi nimi erotický vztah. Evelyn ale ve vztahu Adama mění, snaží se ovlivňovat jeho pohled na svět i sebe sama, snaží se měnit jeho dosud poněkud zanedbaný vzhled, mluví mu do toho, s kým se má stýkat. Zamilovaný Adam je ochoten pro Evelyn udělat téměř cokoli, i když o některých požadavcích má pochybnosti a dává je najevo. Nechá se ale pod jejím vedením proměnit. Evelyn to všechno s jeho souhlasem zaznamenává. Je ale možné si pro lásku nechat všechno líbit, nechat se sebou manipulovat? Kam až může zajít posedlost krásou a povrchní dokonalostí, jaká se právě společensky „nosí“? Co je ve vztahu vlastně možné a co už je za hranou lidské důstojnosti?

Postavy hry i jejich motivace zůstávají dlouho nejasné a Neil LaBute ze zdánlivě jednoduché vztahové situace vytvořil rafinovanou morální hádanku. Otevírá řadu otázek: Hledání toho, co je v dnešní době považováno za umění a co je ještě morální, je jen jednou z nich.

Režisér Josef Doležal je věkově blízký hrdinům hry a doslova se v ní „našel“. „Je to hra o hledání sebe sama a svého místa ve světě. O nejistotě, která je spojena s dospíváním. O prvních láskách, přátelství a zradě. Hra je, dle mého soudu, skvělou platformou pro sdílení něčeho velmi osobního, něčeho, co si každý v mládí prožil. Pro mě osobně to byla zejména touha si tyto věci zrekapitulovat a uzavřít je v sobě... Ale doufám, že se má inscenace nedotýká pouze těchto věčných a obecných témat spojených s dospíváním v jakékoli době, ale moderním způsobem odhaluje svět dnešních mladých lidí a podává zprávu o dospívání v této odosobněné, dejme tomu, tekuté době. Ve hře je mnoho míst, která jsem sám zažil, už při prvním čtení Podoby věcí mi vytanuly na mysli konkrétní obrázky z mého života. (…) Cítím, že teď mám poslední možnost se k tomu všemu vrátit, dokud je to ještě všechno živé, a zachytit to... Tu nejistou těkavost lidského dospívání.“

„Jak název napovídá, jedním z témat hry je podoba věcí (v originále The Shape od Things), celospolečenská posedlost krásou povrchu, lidským tělem a tváří. Autor ale nechává diváka nahlédnout i pod povrch podoby věcí – na lidskou vůli, touhy, ambice. Hledá hranice umění i citů a zkoumá manipulaci s nimi. Ukazuje na toxické vztahy či moc jednoho člověka nad druhým právě skrze emoční manipulaci,“ rozvádí dramaturg Pavel Gejguš s tím, že jde zároveň o výsostně herecké a komorním prostorem Divadla Dvanáctka sevřené divadlo.

V hlavních rolích se objeví zkušená Sára Erlebachová jako Evelyn, Adama hraje Alois Bartoň – od této sezóny posila činoherního souboru. Doplní je Robert Finta a Magdaléna Kubatková, také nová členka činohry NDM.

Režie Josef Doležal. Překlad Petra Hanáková. Scéna a kostýmy Pavla Kamanová. Hudba Jiří Trtík. Dramaturgie Pavel Gejguš.