Lednové novinky v Knihovně Divadelního ústavu
Letošní začátek roku byl z akvizičního hlediska velmi chudý, téměř nulový. Jako již tradičně nám chybějí přislíbené finanční prostředky, a proto nemůžeme nové tituly pořizovat – knihy zatím jen vyhlížíme, vybíráme a těšíme se na ně. Výjimkou je monografie Principál od Jindřicha Malšínského, kterou jsme zkrátka museli získat. Na publikaci nás upozornila jedna badatelka, jež se u nás na knihu dotazovala, a aniž to tušila, odstartovala tím malou „honbu“ za titulem vydaným v malém nakladatelství Žár. Jeho majitel sice na webových stránkách uvádí, že jsou knihy stále k dispozici, avšak po navázání komunikace vyšlo najevo, že již nepodniká a oficiální cestou s potřebnou dokumentací nám knihu prodat nemůže. Přesto jsme se nakonec domluvili a máme radost, že se nám tuto memoárovou publikaci podařilo pro naše čtenáře přece jen získat. Knihu si nyní můžete vypůjčit pod signaturou M 14948.
Kdo byl onen principál? Jednalo se o Ondřeje Červíčka, dědečka autora knihy Jindřicha Malšínského (vlastním jménem Jindřich R. F. Červíček), zakladatele rozsáhlého a větveného hereckého rodu, na jehož tradici navazuje i známá herecká rodina Hrušínských. Ondřej Červíček se narodil roku 1844 v Praze a původně měl následovat svého otce v učitelském povolání. Místo toho však propadl divadlu – nejprve působil v amatérských souborech, později v Prozatímním divadle, až se nakonec přidal ke kočovné divadelní společnosti. Těch během let vystřídal hned několik, než v roce 1883 získal koncesi k vedení vlastní společnosti. Oženil se s Josefou, dcerou herce Mušky, čímž se ještě těsněji propojil s hereckým světem. Po jeho odchodu převzal vedení společnosti syn Václav, který ji provozoval pod názvem Budínského společnost. Závěr života strávil Ondřej Červíček v Bavorově, kde žil se svou druhou manželkou Annou a kde je také pohřben.
Kniha mapuje kromě života samotného protagonisty také část osudů jeho otce, muzikanta, hudebníka a učitele Stanislava Červíčka, a stručně připomíná i další pokračování hereckého rodu – od syna Václava až k rodině Hrušínských. Je psána šťavnatým, beletristickým, místy až pohádkovým způsobem. V knize nelze očekávat vědecké pojednání, ale poutavě vyprávěný příběh a plastický obraz doby, kdy se české divadlo teprve konstituovalo a čeština hledala svou moderní podobu. Autor čerpá z několika pramenů; k dispozici měl mimo jiné dokumenty ze soukromých rodinných sbírek i dobový tisk. Především však pracoval s pamětmi Ondřeje Červíčka, které jsou dochovány pouze v rukopisné podobě, a také se vzpomínkami nejmladšího syna principála Jaroslava Červíčka.
Pokud by vás zajímalo téma tohoto hereckého rodu, můžeme vám doporučit další knihy mapující toto téma: buď knihu Eva Hrušínská vzpomíná (máme ji ve dvou vydáních na signaturách M 11413 a M 9031) nebo opakovaně vydávanou knihu Marie Valtrové Kronika rodu Hrušínských (najdete ji pod signaturami MA 5491, M 11631, MA 9473) nebo od téže autorky titul Divadlo s rodokmenem (MA 7868).
Katalog Knihovny Divadelního ústavu
Heslo Ondřej Červíček v České divadelní encyklopedii


