Lenka Vořechovská a Anna Sofie Stubbe Lindeberg v nové taneční inscenaci WASHAWAY/After The Low Tide

Jak rezonuje příliv v těle, v ženství nebo v přírodě kolem nás? WASHAWAY/After The Low Tide choreografek Lenky Vořechovské a Anny Sofie Stubbe Lindeberg je pohlcující taneční inscenací, která otevírá prostor pro tělesný i smyslový prožitek. Tekutiny vnímá jako živé paměti, propojení i přeměny. Diváky zve do světa, ve kterém se setkává pohyb, hudba, text a scénografie, aby zprostředkovaly hluboké reflexe vztahů – například člověka k přírodě nebo ženy k mateřství. Projekt, který vznikl v koprodukci s Alica Minar & col., reflektuje hydrofeministické myšlení, environmentální otázky a poetiku těla jako tekutého, proměnlivého a propojeného s vnějším světem. Premiéra proběhne v sobotu 4. října od 17 hodin v pražském prostoru Čistírna1906.

“WASHAWAY vzniklo jako tělesná praxe převedená na jeviště. Představuje pro nás propojení, ženství, péči a citlivost k pohnutkám okamžiku. Je to vyprávění příběhu bez hlavního hrdiny, obejmutí prostoru.,” uvádí jedna z autorek performance Lenka Vořechovská.

Performance promlouvá tiše, ale intenzivně k vodě v ženském těle. Z perspektivy mořské vlny, kojící matky, embrya v děloze, krávy uvězněné v mléčném průmyslu i dívky dnešního světa, která zkoumá vztah ke svému ženství, senzualitě a mateřství. Přes různé figury se rozvíjí poetická i naléhavá výpověď. Tvůrkyně se inspirovaly mimo jiné citátem Virginie Woolfové “But there are tides in a body…” (“I v těle se zvedají a padají vlny…”), který se stává výchozím bodem pro plavbu časem a prostorem. Od těla k tělu, od matky k dceři, od přílivu k odlivu až k oceánu a k více než lidskému.

Nelineární struktura nabízí scény, které podněcují imaginaci a otevírají prostor pro individuální prožitek. Každá z vystupujících rozvíjí osobní příběh, skrze který divákům umožňuje vztáhnout se k tématu z různých perspektiv. Na vývoji inscenace se podílela performerka Nanna Koppel a choreografka Alica Minar, které působily jako konzultantky v oblasti environmentální tématiky, klaunérie a participativních přístupů.

“Na inscenaci mě přitahuje její hypnotický potenciál, který umožňuje diváctvu vplout do díla skrze praxi, již choreografky před jejich očima rozvíjejí,” popisuje dramaturgyně projektu Alica Minar.

Co zůstane na břehu po odlivu?

Motivací tvůrčího týmu je nejen prohlubování uměleckých metod, ale také osobní potřeba reagovat na aktuální environmentální a společenské otázky. Téma vody se pojí s kritikou využívání zvířat v mléčném průmyslu, ale i s problematikou toxických látek, které se vracejí zpět do lidských těl.

Scénografie a kostýmy Benedikte Beate Hansen odkazují k dívčímu a ženskému světu a také na prostředí, v němž jsou držena hospodářská zvířata. Využívá umělou kožešinu, zatímco světle růžová barevnost stereotypně rámuje téma ženskosti. Texty, které vznikly během rezidencí, se objevují jak v doprovodném programu, tak přímo na kostýmech, čímž se stávají součástí vizuální vrstvy inscenace. Hudba Ester Grohové performanci podtrhuje a vytváří celkově pohlcující atmosféru.

WASHAWAY/After The Low Tide vzniká jako výsledek kolektivní tvorby, která usiluje o nové způsoby spolupráce, experimentální formy vyprávění, a také o silný senzorický zážitek. Performance vybízí k ponoru do světa, ve kterém voda propojuje příběhy, těla a imaginace, a kde se tanec stává prostředkem hledání nových forem vztahu k přírodě i sobě samým.