Les Ballets de Monte-Carlo poprvé v Praze
Jeden z nejprestižnějších baletních souborů světa zavítá na naši první scénu. Poprvé v historii přijede do Prahy slavný Balet Monte Carlo včele s uměleckým šéfem a světově uznávaným francouzským choreografem Jeanem-Christophem Maillotem.
Balet Monte Carlo založila roku 1985 Její královská Výsost princezna z Hannoveru a stal se tak oficiálním, národním souborem Monackého knížectví.
Ballets Russes...
Historie Baletu Monte Carlo sahá až k slavnému souboru Ballets Russes, který roku 1907 založil a vedl legendární ruský impresário Sergej Ďagilev. Spojil nejlepší tanečníky a tanečnice z Mariinského divadla v Petrohradě a vytvořil soukromou, nezávislou skupinu, která se usadila nejprve v Paříži a poté v Monte Carlu. Ďagilev chtěl ve smyslu "l'art pour l'art" proslavit ruskou kulturu v Evropě. Choreografové M. Fokin, L. Massine a G. Balanchine dali základy modernímu baletu, zatímco tanečník V. F. Nižinskij, baleríny A. P. Pavlovová a T. Karsavina uspěli jako mezinárodní hvězdy. Po smrti Ďagileva roku 1929 byla skupina rozpuštěna.
Poprvé se soubor představil v pařížském divadle Châtelet roku 1909 různými balety od M. Fokina (Le Pavillon d'Armide, Le Festin, Les Sylphides a Kleopatra). Díky jeho choreografiím (Pták Ohnivák, Faunovo pozdní odpoledne) získal Ballets Russes celosvětové uznání. Kostýmy a scéna od Leona Baksta byly inspirovány secesí, zatímco Alexandre Benois tíhnul ke klasické vyváženosti; estetika baletu byla ovlivněna ruským symbolismem - charakterizovaly ji hýřivý až bujný výraz i emoce. Leon Bakst: Pták Ohnivák, Balerína, 1910
Nižinského choreografie baletů Svěcení jara a Faunovo pozdní odpoledne, ve kterých Nižinskij porušil klasickou formu pohybů, způsobily u publika skandál a znamenaly počátek nového stylu v dějinách baletu. Ballets Russes byl ve své době fenomén, který měl vliv na módu a životní styl. Ďagilev spolupracoval po roce 1914 s Jeanem Cocteauem, Ericem Satiem a Pablem Picassem, kteří pro něj tvořili libreta, hudbu a scénu.
...žije dál!
Les Ballets de Monte-Carlo se může považovat za pokračovatele Ďagilevova souboru, ale ve skutečnosti se jedná o nově vzniklý soubor, který z minulosti pouze čerpá podněty a rozvíjí je. Filozofií "Les Ballets" je posilovat a prověřovat možnosti klasického tance, jeho slovníku a techniky. To se daří především výběrem repertoáru, jenž zahrnuje jak vlastní kreace J. Ch. Maillota, tak choreografie významných tvůrců jako jsou Karole Armitage, George Balanchine, Lucinda Childs, Nacho Duato, Willliam Forsythe, Jiří Kylián, John Neumeier, Twyla Sharp ad.
Originalita souboru je zajištěna také díky 22 tanečnicím a 24 tanečníkům z celého světa - napočítali bychom v něm přes 21 národností! Soubor do roku 1988 vedli Pierre Lacotte a Ghislaine Thesmar. Od roku 1993 je uměleckým ředitelem Jean-Christophe Maillot. Les Ballets působí po celý rok na jevišti Monacké opery a také ve vyhlášených divadlech v zahraničí. Vystupují také na své vlastní taneční scéně - v Ateliéru (L'Atélier).
Ředitel-choreograf: Jean-Christophe Maillot
Maillot se narodil v Tours, kde studoval tanec a klavír na Národní konzervatoři. Po krátké kariéře u filmu (zahrál si hlavní roli v Tom Thumb od Michela Boisronda) strávil tři roky v Cannes na baletní škole Roselly Hightower. V roce 1977 vyhrál Prix de Lausanne a upoutal pozornost Johna Neumeiera, který mu nabídl post sólisty v Hamburg Ballett. Maillot setrval až do roku 1983, kdy jeho kariéru ukončila nehoda - ale on toho nelitoval. Ve stejném roce se stal ředitelem baletu v Tours, z něhož roku 1989 vzniklo Národní centrum pro choreografii. Maillot pro svou domovskou scénu vytvořil na dvacet baletů, zejména Roméo et Juliette (Romeo a Julie), Le Voyage d'Hiver (Zimní cesta), Theme et Quatre Variations (Téma na čtyři variace). V této době spolupracoval jako choreograf se soubory Jeune Ballet de France, Le Ballet du Nord, Le Ballet du Rhin, Les Ballets de Monte-Carlo, s holandským souborem Introdans, Baletem Opery v Římě a s Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána.
V roce 1993 byl Maillot pozván hannoverskou princeznou, aby převzal post ředitele Baletu Monte Carlo. Několik let zasedal v komisi Prix de Lausanne. V roce 1993 ho francouzský ministr kultury Jack Lang jmenoval Rytířem "Řádu umění a literatury".
Do repertoáru svého souboru přidal vlastní kreace (Betes Noires, Theme et quatre Variations, Home, Sweet Home, Dov'e la luna, Vers un Pays Sage, Concert d'Anges, Roméo et Juliette, Recto Verso, In Volo, I'lle, Cendrillon, Miniatures, Le songe, Altro Canto), které se vyznačují zcela novým pojetím choreografického rukopisu. Maillot pravidelně spolupracuje s proslulými baletními soubory jako jsou Stuttgarter Ballett, American Ballet Theatre, Le Ballet de Essen, Le Ballet Royal des Flandres, Introdans, Le Ballet du Grand Théâtre de Geneve a l'Opéra de Paris.
Romeo a Julie
V Národním divadle se Balet Monte Carlo představí s baletem Romeo a Julie v Maillotově choreografii. Minimalistickou choreografii budou diváci moci porovnat s taktéž moderním pojetím baletu Youriho Vámose, který uvedlo ND v loňské sezoně.
Maillotovo provedení klasického příběhu získalo uznání a nadšené kritiky zahraničních médií.
"Romeo a Julie od Jeana-Christopha Maillota v podání Baletu Monte Carlo je dílo, které přesahuje všechny žánry a vede nás přímo do srdce emocí. Maillot nám nabízí choreografii, která sjednocuje klasický a současný styl a dává prostor nahé a kruté vášni, smyslovosti a kráse první lásky." (Ottawa, Radio, 2000)
"Není možné nebýt oslněn současnými kostýmy a uhlazeným osvětlením a scénou. Extravagantní oblečení a výzdobu 16. století nahradily tenké spodničky a šaty bez ramínek od Jeroma Kaplana; osvětlení od Dominiqua Drillota je jednoduše úžasné - během postelových scén jako by se jeviště koupalo v romantickém zlatém západu slunce. Futuristická scéna od Ernesta Pignon-Ernesta je geniální; v této poměrně chladné výpravě (místo balkónu stoupá a klesá rampa) jsou tanečníci nuceni spoléhat spíše na své emoce než na renesanční okrasu." (Dance Magazine, 1999)
"Barvy výpravy a choreografie jsou antiromantické, ale jeviště je i přesto plné emocí." Soubor je plný života a první sólisté jsou vynikající." (New York Times, 1999)
Zdroj: Bartlová Helena, h.bartlova@narodni-divadlo.cz
