Málo známé drama Fráni Šrámka Zvony mělo premiéru v Národním
Praha 15. června (ČTK) - Činohra Národního divadla v Praze uvedla v historické budově premiéru málo známé hry Fráni Šrámka (1877-1952) Zvony. Expresionistickou baladu z české vesnice režíroval Jan Antonín Pitínský. Hlavní role ztvárnili Jiří Štěpnička, Igor Bareš, Josef Vinklář, Ondřej Pavelka, Martina Válková a Taťjana Medvecká.
"Když jsem si hru poprvé přečetla, potvrdilo mi to, že Šrámek byl velice senzuální. Například erotika, která je obsažena v jeho krásných lyrických básních, tam vystupuje silně na povrch. Válka, chlapi na frontě, a ženy musejí v hospodářství všechno zastat," řekla Medvecká ČTK.
Osobně však pochybuje, zda bude příběh dostatečným apelem pro dnešní diváky, žijící ve značně okoralém světě. Když v tomto příběhu vojáci ve vsi zrekvírují zvony, tedy něco posvátného, všechno najednou povolí. "Mám pocit, že tady nám je vzali už hodně dávno," dodala herečka. Domnívá se, že kdyby tento příběh alespoň trochu v lidech rezonoval, bylo by to dobré. "Otázka je, zda budou chtít takovéto burcování slyšet," řekla.
Také pro Martinu Válkovou bylo toto setkání se Šrámkem překvapivé - jazykem i rozuzlením její postavy. "Je to o nás, o malém národě uprostřed Evropy," řekla.
Šrámkovy Zvony měly premiéru v roce 1921 právě v pražském Národním divadle a pak se dočkaly pouhých dvou nastudování. Pitínského okouzlily především svým jazykem. Jediným zklamáním pro něj bylo, že autor napsal dvě verze závěru, tu druhou, spíše antiklerikální, až po sedmnácti letech. Nakonec se režisér rozhodl pro původní, lyričtější konec.
Umělecký šéf české první scény Michal Dočekal na setkání s novináři tento týden upozornil, že Pitínský s ním spolupracoval přesně po dvou letech od premiéry Našich furiantů. V Národním nastudoval i Maryšu, a stává se tak specialistou na českou klasiku. "S Pitínským jsme dlouho probírali jeho další projekt, když se zmínil o tom, že ho brněnský básník Jiří Veselský upozornil právě na Šrámkovy Zvony. Oba jsme si hru přečetli a líbila se nám," uvedl.
Dramaturgyně Lenka Kolihová Havlíková označila hru v kontextu české dramatiky za výjimečnou. Vesnice tu není malebná a idylická, je poznamenána válečnými událostmi, ačkoli zákopy první světové války jsou od ní vzdáleny. "Porušení dávného řádu probudí v lidech jejich kontrolované pudy, a to, co pomyslně vytryskne uprostřed návsi, je temné lidské podvědomí," uvedla.
Šrámek se zapsal do českých kulturních dějin především jako básník a prozaik. Méně známá je jeho tvorba dramatická, s výjimkou her Léto a Měsíc nad řekou. Jako dramatik přinesl nové impulzy a vymezil se vůči realistickým konvencím. Nová byla i témata, která na české jeviště vnesl - na jedné straně téma sexuálního probuzení, osvobození přirozenosti a zrovnoprávnění sexuality, na straně druhé razantní antimilitarismus a antiklerikalismus.
Jiří Borovička kar
