Marvinův pokuj
Autor: Scott McPHERSON Divadlo Rokoko, Praha 1
31. října 2008
To, co se ze začátku tváří jako komedie se během času změní v drsnou realitu. Drama se vším všudy. O nemoci, o umírání, o smrti. Ale i o lásce, přátelství a pomoci bližnímu.
V hlavní roli exceluje Dana Batulková. Její Bessie je natolik přesvědčivá, že se jednomu až nechce věřit, že to všechno jenom hraje. Její strach z nemoci, sebeobětování, touha po životě a naděje a víra v budoucnost mohou slabším povahám vehnat slzy do očí. Je neuvěřitelně věrná skutečnosti, dokáže do nejmenšího detailu zahrát pouhým pohledem svůj vnitřní pocit, obyčejným držením těla vyjádří svou náladu a aktuální psychické rozpoložení. Jedním slovem KUMŠT. Poctivý herecký kumšt. Nic nešidí, nic nefláká. Opravdová profesionálka.
Druhým špičkovým hereckým výkonem je doktor Wally v podání Lubomíra Lipského. I on je až neuvěřitelně opravdový a lidský a chvílemi nevíte, jestli opravdu zapomíná text nebo to jenom předstírá. Své repliky říká jen tak mimochodem a nadhazuje je divákům k posouzení. Je to pravda nebo ne? Co tím myslí? Proč jí to nechce říct? Jeho práce s injekční stříkačkou by si zasloužila nominaci na nějakou hereckou cenu.
Veronika Gajerová v roli svobodomyslné Bessiiny sestry Lee již trochu zaostává za svými dvěma jmenovanými kolegy, nicméně se nejedná o kdovíjak propastný rozdíl. Jen není tak přesvědčivá. Chvílemi na jevišti vidím afektovanou, ale přesto zodpovědnou mladou Lee, chvílemi Veroniku Gajerovou, která si na Lee jenom hraje.
Stará tetička Ruth v podání Ljuby Skořepové má krásný lidský rozměr a rozhodně není tak protivná a nesnesitelná jako její filmová předloha. Hana Doulová v dvojroli psycholožky a úřednice se dokáže během chvilky vžít z jedné role do role druhé, aniž by si s sebou z té první postavy přinesla něco do postavy druhé. Dokáže ty dvě role naprosto jasně oddělit.
Totálním výbuchem je Hank v podání Lukáše Příkazkého. Nepamatuje si text, dost často je slyšet nápovědu jak mu nahazuje a on ji ještě ke všemu neslyší, přehání laxnost a odevzdanost osudu a tam není mu rozumět, co říká. Ba co víc, chvílemi není ani slyšet. Neuvěřitelně slabý herecký projev.
Naopak Adam Chaloupka coby jeho mladší bratr Charlie s textem ani s pohybem problémy nemá. Jeho taneční číslo je sice o něco delší než by mělo být, ale velmi vhodně asociuje dění na pozadí jeviště.
Inscenace Marvinův pokoj rozhodně není pro slabé povahy, a proto ji doporučuji hlavně těm z Vás, kteří znáte stejnojmenný film s Meryl Streepovou a Leonardem Di Caprio. Budete příjemně překvapeni českou adaptací pražského Divadla Rokoko.
„Život je krátký, umění trvalé.“
Pavel Klejna
Zdroj: office@klejna.eu
