České divadlo Městské divadlo Brno uvede na Biskupském dvoře premiéru inscenace Eliška/Rejčka Městské divadlo Brno uvede na Biskupském dvoře premiéru inscenace Eliška/Rejčka
Letní premiéra na Biskupském dvoře bývá již tradičně spojena s některou výraznou brněnskou osobností či událostí. Příběh o životě Elišky Rejčky se nabízel už několikrát a dramaturgie našeho divadla o něm často uvažovala. Vždyť tato dvojnásobná česká královna vybudovala v Brně mezi lety 1318–1335 vskutku velkolepý dvůr, jehož lesk a sláva předčily i ten královský v Praze.
Rejčka se na konci svého života přestěhovala na Moravu, kde její životní druh Jindřich z Lipé zastával úřad zemského hejtmana. Roku 1323 založila na Starém Brně klášter cisterciaček zvaný Aula Sanctae Mariae (Síň svaté Marie) při starším farním kostele Panny Marie. Se stavbou kláštera se rozhodla postavit i nový klášterní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Podle informací brněnského opatství šlo o typický projev vznešené gotické ženy, která hodnotila svůj dosavadní život a založením kláštera hodlala vykoupit své hříchy a zajistit si tak věčnou blaženost. V tomto nás utvrzuje i výrok biskupa olomouckého, jenž píše, že „královna se rozhodla založiti klášter, když uvažovala o své spáse a když zatoužila zaměniti blahodárnou směnou pozemské věci za nebeské a pomíjející za věčné.“ Pro potřebu kláštera pořídila také soubor cenných iluminovaných rukopisů. Roku 1324 pak vystavěla kostel svatého Vavřince v Brně-Komíně, který se stal na čas kostelem klášterním. Po Jindřichově smrti v roce 1329 sepsala závěť, v níž klášteru darovala většinu svého majetku. Roku 1333 založila u starého kostela Panny Marie ještě špitál. Královna vdova Alžběta Richenza, královna česká a polská, zemřela 18. října 1335 ve věku sedmačtyřiceti let. Podle kronikáře byla pochována u oltáře sv. Kříže v průsečíku kněžiště a příčné lodě nového klášterního kostela v šedé prosté suknici. Místo jejího posledního odpočinku je nyní označeno dlaždicí opatřenou písmenem E.
Inscenace s titulem Eliška/Rejčka, kterou napsali Klára Latzková a Igor Ondříček, ovšem nechce být jenom kapitolou z brněnské historie. Autoři se rozhodli historické události použít pouze jako pozadí pro vyprávění příběhu, jenž je někdy označován jako „válka královen“. Rejčka totiž byla nevlastní matkou jiné významné osobnosti z českých dějin. Tou byla Eliška Přemyslovna, matka největšího českého krále Karla IV. Tyto dvě ženy byly téměř stejně staré a významně se zapsaly do politických událostí na začátku 14. století.
Srovnáním osobností těchto královen vznikl aktuální příběh o dvou ženách, které se obě snaží najít osobní štěstí, ale každá k tomu volí zcela jiné prostředky. Nová hra se snaží nestranit ani jedné z nich. Eliška Přemyslovna a Rejčka jsou hlavními postavami událostí, jež jsou popisovány podle historické skutečnosti, obě ale zároveň vystupují z děje a komentují jej v současném jazyce. Ostatní postavy se drží historických faktů, ačkoli některé skutečnosti jsou pro přehlednost mírně zjednodušeny. Součástí textu jsou také citace ze Zbraslavské kroniky, které přibližují děj dobovým jazykem a pohledem.
Polská princezna Richenza byla v útlém věku provdána za ovdovělého českého krále Václava II. Zároveň se sňatkem musela opustit svou rodnou zem a naučit se žít ve zcela novém prostředí. Svého manžela milovala i přesto, že byl o dost let starší a musela spolu s ním přijmout i jeho děti z předchozího manželství. Se svou jmenovkyní, Václavovou dcerou Eliškou Přemyslovnou však celý život bojovala. A nebyl to lehký život. První manželství trvalo krátce, bohužel ani druhý manžel Rudolf nežil dlouho, a tak Eliška většinu svého života strávila jako vdova. Jednou z radostí jí byla dcera Anežka a celoživotní přátelství s Jindřichem z Lipé, které se časem změnilo ve vroucí láskyplný vztah. Stejně jako Richenza byla i Eliška Přemyslovna často vláčena životem bez možnosti ovlivnit cíl své cesty. I ona byla provdána z politických důvodů, jejím sňatkem s Janem Lucemburským zavládl v českých zemích po delší době zdánlivý klid a po dlouhých 36 letech vlády jej na trůnu vystřídal „Otec vlasti“ Karel IV. Klid v zemi byl ovšem vykoupen bouřlivým vztahem v manželství královského páru a Eliška Přemyslovna nakonec strávila závěr života v osamění a praktické chudobě.
V režii Igora Ondříčka se diváci mohou těšit na příběh o tom, že když dvě ženy dělají totéž, není to totéž, a že svoji životní cestu si sice často nemůžeme sami vybrat, o to je ale důležitější, jakými kroky se po ní vydáme. Tato kapitola z českých dějin ovšem nabízí i mnohá další aktuální témata, která diváka jistě osloví. Scénickou hudbu pracující s historizujícími náměty moderním způsobem napsal Lukáš Janota, autorem scény je Jaroslav Milfajt, kostýmy vznikají v dílně Romana Šolce, choreografii vytvoří Zuzana Holbeinová a na dramaturgii se podílejí Klára Latzková a Jan Šotkovský. V hlavních rolích se můžete těšit na Lucii Bergerovou (Eliška Přemyslovna), Barboru Goldmannovou (Eliška Rejčka), Aleše Slaninu (Jindřich z Lipé) a Martina Mihála (Jan Lucemburský). Ve vedlejších úlohách se představí Jiří Mach (Duchovní), Marek Kolář (Václav II.), Robert Jícha (Rudolf Habsburský), Marek Hurák (Jindřich Korutanský) a mnozí další. Světová premiéra proběhne 28. května 2022 na Biskupském dvoře.
