Městské divadlo v Mostě uvede adaptaci Manon Lescaut Vítězslava Nezvala
Městské divadlo v Mostě uvede jako čtvrtou premiéru letošní sezony v pátek 4. října 2024 adaptaci Manon Lescaut Vítězslava Nezvala.
Tento strhující i dojemný příběh plný nádherných veršů, intrik a mnohostranné lásky slibuje jedinečné spojení silného příběhu a působivého poetického jazyka. Diváci se mohou těšit na sugestivní hereckou práci a originální hudbu Vladimíra Franze v intimním prostředí komorní Arény. Režie se ujal Zbyněk Srba.
Manon je můj osud. Manon je můj osud / Manon je všecko, co neznal jsem dosud / Manon je první a poslední můj hřích / nepoznat Manon, nemiloval bych. Vítězslav Nezval patřil k nejvýraznějším českým básníkům. Byl všestrannou uměleckou osobností (kromě slovesného umění se věnoval hudbě a malířství; ostatně stál u zrodu českého poetismu a surrealismu), ale také člověkem z politického hlediska poněkud dogmatickým a mnohoznačným. Je autorem mnoha poém a sbírek i prozaických a dramatických děl. Možná nejhlouběji se do českého kulturního povědomí zapsal poetickou adaptací milostné novely Antoina-Françoise (abbého) Prévosta Manon Lescaut.
V hlavních rolích se představí noví členové činohry Eliška Navrátilová a Tomáš Henry Abraham. Herecké obsazení doplní Tadeáš Horehleď, Marcel Rošetzký, Tomáš Vacek, Eliška Matzkeová, Ivana Zajáčková a další.
Eliška Navrátilová (Manon Lescaut)
Pochází z malé vesničky na Moravě. Po studiu konzervatoře v Brně nastoupila do angažmá v Divadle Šumperk, kde během svého čtyřletého působení ztvárnila řadu zajímavých rolí.
Zahrála si například Barunku v Babičce (režie Igor Stránský), Elsu Habermannovou v Osudu zmizelého (režie Filip Nuckolls), nebo Helenu McCormickovou v inscenaci Mrzák inishmaanský (režie Adam Doležal). Když zrovna nehraje a nezkouší, tak moderuje a zpívá v burleskních show. Nejraději cestuje, chodí za kulturou, tráví čas v přírodě nebo kdekoli venku na pivu či kávě.
Od 1. srpna je členkou činohry Městského divadla v Mostě.
Manon je postava, která vzbuzuje různé reakce u publika – někdy sympatie, někdy odsouzení.
Jaký postoj k ní zaujímáte vy jako herečka?
Myslím si, že se Manon zmítá mezi nesmírnou láskou a pragmatickým rozhodováním. Miluje des Grieuxeho, ale zároveň ví, že jsou potřeba pro jejich společný život peníze, které snadno může získat svojí krásou a tělem. Myslím si, že tato věta od A.F. Prévosta vystihuje Manon přesně:
„Miluji tě a pláču, když tě musím opustit, ale není snad věrnost hloupá ctnost, když není ani na chleba?’’
Máte pocit, že by Manon mohla udělat něco jinak, aby se její osud odvíjel jinak?
Určitě většina postav v jakékoli hře, a i my, lidé bychom se mohli v určitých situacích zachovat jinak a možná i lépe, ale i když to zní jako klišé, tak v tom je ta krásná jedinečnost, díky které vyprávíme tyto příběhy. Takže určitě se můžeme sebe ptát ,,…kdyby odpověděla a konala takto, nastalo by nejspíš toto…’’, ale to už by potom nebyl příběh Manon Lescaut. :)
Tomáš Henry Abraham (Rytíř des Grieux)
Tomáš Henry Abraham je mostecký rodák. Po studiu Podkrušnohorského gymnázia absolvoval studium činoherního herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Jeho umělecká dráha není omezena pouze na herectví; věnuje se také zpěvu, moderaci či rozhlasové tvorbě. Ve svém volném čase se zajímá o společenské vědy, sport a skládání poezie. Jeho básnické dílo bylo publikováno ve sbírce s názvem Prasklé bubliny. Baví ho historie, a proto v létě provází návštěvníky zámku Kynžvart. Objevil se v několika reklamách a také ve studentských filmech (Kamenná tvář, V zajetí pravdy). Nyní se z Brna vrací do rodného Mostu, kde od srpna získal stálé angažmá.
Jaký je podle vás nejdůležitější moment pro postavu des Grieux v celém příběhu?
Těch momentů zvratu je tam hned několik. Ale myslím, že tím nejzásadnějším z celé hry je moment, kdy poprvé spatřím Manon. Jak klidně by si mohl des Grieux žít, kdyby k tomuto setkání nikdy nedošlo, jak nudný by ale zároveň ten jeho život byl.
Des Grieux se často dostává do konfliktu mezi morálními hodnotami a vášní. Jak se s touto jeho vnitřní bitvou vyrovnáváte?
Inu je to jako utržení jablka ze Stromu poznání. Láska může udělat i z prvotřídního „havlisty neonácka“. Tak jak by ta první nezamávala s nezkušeným knězem. Je ale pravdou, že někdy je to emoční horská dráha, kterou sice musí být zajímavé sledovat, ale uvidíme, jak náročné bude v ní jet.
Co si myslíte, že mohou moderní diváci z příběhu Manon Lescaut a des Grieuxho odnést?
E.N.: Nechci rozhodovat za diváky, ale pro mě je tam spousta rezonujících témat, mezi kterými si myslím bude možnost vybírat. Pro mě rezonuje téma, že žijeme pouze jeden život s omezeným časem, kdy děláme někdy i poněkud rychlá a zbrklá rozhodnutí, které s sebou vždycky nesou následky.
T.H.A.: Tak v první řadě jsme já i Eliška poměrně atraktivní herci:) Ne, jsou zkrátka příběhy, které nestárnou. Tento příběh baví lidi již stovky let, neboť každý, kdo někdy miloval, se v něm může najít. A navíc v přebásnění Vítězslava Nezvala je prostě k nakousnutí.
Vítězslav Nezval / MANON LESCAUT
Podle románu A. F. Prévosta
Úprava: Martin Porubjak a Zbyněk Srba
Režie: Zbyněk Srba
Dramaturgie: Michal Pětík
Hudba: Vladimír Franz
Scéna: Petr Kastner
Kostýmy: Veronika Watzková
Choreografie: Hana Halberstadt
Hudební nastudování a korepetice: František Krtička
Asistent choreografie a režie: Jan Vozáb
OSOBY A OBSAZENÍ:
MANON LESCAUT - Eliška NAVRÁTILOVÁ
DES GRIEUX - Tomáš Henry ABRAHAM
TIBERGE - Tadeáš HOREHLEĎ
DUVAL - Marcel ROŠETZKÝ
DUVALŮV SYN a další - Lukáš VAŇÁSEK
PIERRE - Jan VOZÁB
DUVALŮV MAJORDOMUS - Josef RÁČEK
MODESTA - Eliška MATZKEOVÁ
SLUŽKA - Ivana ZAJÁČKOVÁ
Hudební doprovod - František KRTIČKA
Studenti / Kněží / Policisté / Strážní - Josef RÁČEK, Lukáš KOMÍNEK a další
Premiéra: 4. října 2024 v 19:30 na Aréně
Nejbližší reprízy: 8. října v 17:00 hodin, 23. října v 19:00 hodin.
